Modrý kocouř.cz - Téma měsíce května 2007: Kocour nebo kočka?

Kocour a kočka - říká se, že spolu lépe vycházejí. Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz

Téma měsíce dubna se jmenuje "Kocour nebo kočka?" a navazuje na otázku, kterou ve svých e-mailech často někdo položí: Mám si pořídit spíše kocourka nebo kočičku?

Jak to tedy bylo u vás? Chtěli jste z nějakého důvodu třeba právě jen kocourka, nebo vám na tom nezáleželo a kotě si našlo samo vás? A v čem se třeba povahově kocouři a kočky liší?

Cokoliv vás k tématu napadne, napište přes formulář, nebo, pokud chcete přibalit ke svému příspěvku fotku, odešlete vše prosím přímo na kocouří e-mail.

Nejlépe obojí, řekla bych. Ale přiznávám, že zprvu jsme chtěli kocourka, proč - to nevím, nějak to vyplynulo, možná kvůli snadnější kastraci, ale jiný důvod si vybavuji, nicméně už tehdy bylo v plánu pořízení časem druhé kočiny - kočičky, aby byl doma "páreček", něco jako jing-jang, vyvážení ženského a mužského elementu. Ale po čtrnácti dnech s kocourkem, kdy bylo jasné, že my mu nestačíme, jsme svoje rozhodnutí urychlili a přivezli si domů kočičku ve stejném věku jako kocourek.

Krom "náročnosti" kastrace nevnímám mezi nimi větší rozdíl v tom smyslu, že by u některého z nich převažovaly vlastnosti typu mazlivější, společenštější, upovídanější, hravější ... je to tak nastejno. Někdy řádí víc Maxíš, někdy je ten provokatér Rubka. Někdy je upovídanější ona, někdy on. A s mazlením je to stejné - mazliví jsou oba, šíleně, takže když po nás nelozí jeden, lozí druhej, na střídačku.

Myslím ale, že to je ale jejich povahou, nikoliv pohlavím, nebo pokusem o výchovu.

Kočka nebo kocour?! Těžko říci. Myslím, že záleží vyloženě na povaze a nikoliv na pohlaví. Zrovna teď jsem odchovávala cca 14 denní koťata nalezená ve Vinohradské nemocnici v krabici. 3 holky a jeden kluk. Holky byly hned ze začátku životaschopnější, ale také dravější, a na mazlení jakoby neměly vůbec čas. To Moureček si mazleníčko užívá a příst začne hned, jakmile mne uvidí!

U 8 (4+4) mých dospěláků také pohlaví nerozhoduje. Všichni jsou úděsně mazliví, až mám někdy výčitky, že na ně mám málo času. U jedné dcery z 5 kočičáků (4 kocouři a 1 kočička) je nejmazlivější nejstarší kocour! A u druhé dcery ze 3 kočičáků (1 kočička a 2 kocouři) je také nejmazlivější nejstarší kocourek!

Jsem zatížená na kocoury, ale vzhledem k tomu, že jsem blíženec, což je u mě snad diagnóza, pořizuji všechno po dvou. Dva vánoční kaktusy, dvě kapradiny, dva budíky, dva šroubováky, dvě pravítka, kdysi jsme měli dvě andulky, pak dva pejsky, takže když se uvažovalo o tom, že budeme mít micku, tak bylo více než jasné, že budou taky dvě. No a když dvě, tak párek.

Fridrich a Mufka jsou opravdu párek k pohledání. Občas si jen tak sednu a pozoruji, jak si vzájemně čistí kožíšky, jak si posílají balónek, jak si půjčují myšičku nebo hrají na hoňku (tady mívá Fridrich navrch), a nebo jak jednoduše spí. Také mají přesně rozdělené činnosti, pokud se týká záškodnických akcí, a stejně přesně mají rozdělenou dobu mazlení - nikdy nepříjdou oba najednou. Večer se mazlí Mufka, přede velice potichu, takže to skoro není slyšet, ale i to je u ní úspěch, a je u toho taková něžná, milá a hebká. Fridrich se mazlí ráno, přede jak cirkulárka a je to takové malé slůně. Jsou každý jiný a úžasně se doplňují. Občas je jich plný byt, ale někdy se dokáží tak důkladně zamaskovat, že to vypadá, jako bychom žádnou micku neměli.

Takže: Kocour nebo kočka?
Já říkám: Oba!

Z obecného pohledu se opravdu zdá, že je jedno, jestli kočka, nebo kocour. Ale z vlastní zkušenosti - je v tom velký rozdíl... alespon u mých kočičích spolubydlících, mých milovaných čičin. Kocour Akim právě dnes slaví 3. narozeniny (jen tak: dostal hobla ode mě a pusinky od kočky Čiki). Je to britský modrý kocour, hodný, hravý, mlsný, klidný a pozorný ke kočičí kamarádce Čiki, ale vždy důstojný a s nadhledem na některé "hlouposti", které provadí malá kočka. Sám přijde, jen když sám chce (a to málokdy), má rád svůj klídek, odstup. Vždy jsem si přála kočku mazlivou a přítulnou... u Akima se to nenaplnilo. Kočičku Čiki jsem dostala coby už "poslední neudanou" z vrhu, když měla skoro 3 měsíce. Krásné černobílé klubíčko si skoro okamžitě kocour zamiloval a až dojemně se začal o kotě starat. Staral se o denní hygienu, umýval ji od čumáčku až po zadeček, nechával jí svoje papáníčko a dojídal, až co zbylo (to je dodnes) ... taky někdy nezbylo, protože Čiki je neuvěřitelně "žravá". Jistě to bude taky rozdílem v rase, je to "jen" míšenka, obyč-peršanka... ale krásná. A co je velice podstatné, důležité a proč vlastně píšu tento příspěvek: je to mazlivá, přítulná a hravá kočena! Sama si přijde pro pohlazení, pochování, spí se mnou, miluje, sedí-li "přilepená" u mě a sem tam ji pohladím, no.... je to prostě ta moje vysněná kočka. Proto říkám, že rozdíl je v pohlaví. Kočky a kocouři, to je NEBE A DUDY.

Tak u nás doma už od mého dětství byla zvířata ženského pohlaví, takže když jsem si po 15 letech manželství konečně doma vydupala 1. kočku (manžel pochází z 'psí' rodiny), automaticky to byla zase holka... Jediní zástupci mužského pohlaví jsou u nás doma manžel a syn, jinak převažujou 'baby': já, dcera, kočky Bessie, Sherry a Sunny (čtvrtá je na cestě), křečice Bobina a Kikina a želva Pepina...

Ale myslím, že to pohlaví není až tak důležité, hlavní je, aby byla všechna zvířata zdravá a společné soužití v rodině fungovalo...

My jsme měli od mých 5 let kocoura Mikeše. Bylo to nesmírně trpělivé a hodné zvíře. Strpěl naše vylomeniny, kdy jsem já z něj dělala miminko a vozila ho v kočárku a bratr ve svých hrách z něj dělal spolubojovníka ve válečné vřavě. Když už jsme to přeháněli, škrábl nás, ale nikdy hodně. Jen asi dával najevo, že už nás má dost. Později, po kastraci, už byl dost líný a většinu času prospal.

Asi 2 roky poté, co Mikeš odešel do kočičího nebe, jsme adoptovali černou kočičí holčičku Kiki. V životě jsem neviděla u zvířete tak výraznou osobnost. Byla svá a dávala to všem najevo. Táta byl domovník a Kiki také :-) Chodila s ním po domě i na zahrádku, lidé ji znali a když jí potkali v domě, pozdravili, ale nehladili, neboť když nechtěla být pohlazena, uměla to dát výrazně znát. Ač byla kočka úředně moje, byla tátova. Milovala ho, lehávala mu na novinách a povídali si spolu. Moc ráda jsem se na ně dívala, jak jsou spolu, jak spolu komunikují. Kikina ráda chodila na zahrádku u domu. Když jí táta řekl "V 11 hodin přijď domů," přišla. Nechápu, jak tomu mohla rozumět. Dosud si myslím, že to bylo nějaké nadpřirozené spojení jich obou. Byli spolu vitřně sladění. Když táta zemřel, Kiki zemřela ani ne 3 měsíce po něm.

Teď mám 2 kočičí holčičky, jednu černou z útulku, jmenuje se Psychoanalýza, a druhou hnědo bílou Oldie. Opět, co kočka, to osobnost. Také bytová zvířata, ale jsou živé a rozhodně se s nimi nenudíme. Psycho mám věčně na krku, má ráda mé vlasy, Oldie si zase oblíbila manžela a většinu času tráví s ním. Je s nimi i dost legrace. Dovádějí po bytě a pak si unavené spolu lehnou do pelíšku. Nedávno se mi narodilo miminko a kočky se o něj tak nenápadně zajímají. Psycho mu v noci leží v postýlce u nohou, Oldie ho "hlídá" ve dne. Náš syn je má rád a moc se mu líbí, když jsou kočky u něho.

Já jsem tedy rozhodně pro kočku. Kocour mi prostě připadá moc líný.

Vždycky jsem byla pevně rozhodnutá, že chci mít kocourka. Jednoho dne jsem našla koťátko a byla jsem stoprocentně přesvědčená, že to musí být kocour, začala jsem mu říkat Valentýnek. Ale na druhý den mě moje nadšení přešlo, jelikož jsme se na veterině dověděli, že z kocoura je kočička. A tudíž už to nebyl Valentýn ale Valentýna!!!Tak tedy doma máme kočičku a nakonec přibyl i ten kocourek, kterého jsem si vyloženě vybojovala. Momentálně já i můj přitel jsme nejspokojenější dvounožci pod sluncem!!! A proto, když se mě někdo bude ptát, jestli kočku nebo kocoura, bez váhání mu odpovím: oba!

Tak u nás to bylo vždy jednoznačné. Kocour! Ten vám domů nepřivede koťata. Jak už jsem mnohokrát psala, bydleli jsme v domku na předměstí a mívali jsme kočky a kocoury často. Tehdy se o kastraci koček a kocourů ani nepsalo a pokud to šlo, narozená koťata mizela. Rodiče nám vždycky něco namluvili.

Maxík si to k nám „přihasil“ sám, tam jsme prostě nekoukali na to, zda je to kocour nebo kočka. Přišel rozhlédl se a zůstal. No a pak jsem zjistila, že kastrace u kocoura je celkem jednoduchá záležitost.

Maxík je velmi plachý mazel, tak si nemohu stěžovat. Když vzpomenu na naše dřívější kočky, tak vím, že jsem měla moc ráda kocoura Filipa, toho jsme měli kolem roku 1968, byl to přítel, tulil se, byl moc prima. Pak také ráda vzpomínám na kocoura Mourka, kterého jsme měli někdy v roce 1987. Byla také mazlivý. No a z kočiček si vzpomínám na černou, kterou jsme museli odvézt asi 2O km k lidem, kteří se jí ujali, protože si sousedka usmyslela, že jí naše kočka žere králíčata. No a kočka nám vytřela zrak. Po nějaké době se vrátila, ale pořád nebyla spokojená. Někdo doma chyběl. Tak teprve až se vrátil na prázdniny starší bráška, byla kočička evidentně spokojená.

Nemohu si stěžovat na kocouří povahu, takže pokud kotě, brala bych kvůli kastraci raději kluka.

Ale po návštěvě v Pařezově jsem zjistila, že si stejně koťata vyberou vás. Mně tam na každém kroku doprovázela Orielka.

Naprosto jedno píšu v uvozovkách proto, že už když jsme před lety kupovali prvního křečka, tak na dotaz prodavačky ve zverimexu jestli kluka nebo holku naši kluci odvětili: "Radši kluka, naše mamka už je na chlapy zvyklá a asi by holku nechtěla". Tehdy jsem tam stála jak v Jiříkově vidění a jen polkla. Křečků jsme měli v dlouhé řadě pět a všichni byli chlapi.

Podobně jsme na tom byli s rybičkami - sumec byl automaticky on - až po jeho smrti jsem se dozvěděla, že to celých devět let byla ona.

Naše první koče byl kocourek a dnes máme samozřejmě taky kocoury, ale zdá se mi, že by to bylo asi opravdu jedno.

Mám doma tři chlapy a tak jsem chtěla mít alespoň jednu "samičku", abych si s ní mohla povídat na téma "Ti muži..." S tím jsem informovala každého, kdo měl budoucí kočičí matku. No, hádejte, jak to dopadlo? Ano, mám kocourka. A je mi to úúúplně jedno. Jsou to 4 kg chlupatého štěstí a o nic víc ani nešlo. Je to černý mazlík s kočičí důstojností, nezatížený rodokmenem, chytrý a dokonce aportuje. Takže pokud chcete kočičku na chov, asi je nutná samička, ale pro mazlení a legraci je to asi jedno. Jen je důležité, kde kotě vyrostlo. Pokud někde v kůlně, těžko si bude na lidi zvykat. Pokud je již od kotěte zvyklé na lidské doteky a hlasy, bude v pohodě. Nesmí mu být ale ublíženo. Zapamatuje si to a může být problém. Tak kočkám i kocourkům zdar a vám též.

Téma měsíce května 2007: Kocour nebo kočka?

Kocour nebo kočka? Nejlépe obojí!

April

Záleží na povaze

D. Šípová

Kocour nebo kočka? Oba!

EvaNo

Kočka, nebo kocour?

micka7

Kocour nebo kočka

sunny.3

Kocour nebo kočka

Zuzana

Kocour nebo kočka

Lenka Janečková

Kocour nebo kočka

Karla

Jestli kocour nebo kočka u nás bylo "naprosto jedno"

Sáva

Kocour nebo kočka?

Eva

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?