Co je to felinoterapie

Možná jste to slovo ještě ani neslyšeli. Nejedná se zcela o novou formu zooterapie; spíše je to tak, že terapie s kočkou, které se už i v naší republice začínají věnovat dobrovolníci z řad odborné i laické veřejnosti, dostala svůj název. Co je to vlastně felinoterapie?

Jedná se o využití kočky v rámci AAA (animal assisted activities), při které dochází k vzájemnému pozitivnímu působení kočky a člověka. Přínosy jsou podobné jako u jiných forem zooterapie, až na to, že pomáhající práce s kočkou je velice náročná, a proto se jí zatím věnuje tak málo lidí. My jsme to zkusili a zjistili jsme, že to jde. A tak se možná i mezi vámi najde někdo, kdo by to rád zkusil, jen by se potřeboval dozvědět informace. A proto vzniká tahle stránka.

Jak to všechno začalo?

Felinoterapii se u nás začala intenzivněji věnovat paní Daniela Hypšová z Nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi. Formulovala kritéria, která by měla splňovat každá terapeutická kočka. Se svým zvířetem můžete dokonce absolvovat i zkoušky; pokud je splníte, dostanete dvouletý certifikát, že jste dobrý felinoterapeutický tým. Zkoušky jsou velice náročné, takže zatím je v republice absolvovalo jen několik málo zvířat.

V září roku 2008 začala na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity vznikat dizertační práce na téma „Zvyšování kvality života s pomocí felinoterapie“. Po dokončení psychologie a speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK jsem díky laskavosti děkana ZSF JU, prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., dostala příležitost začít tvořit tuto práci, u nás dosud ojedinělou. Ráda vás budu průběžně informovat o jejích výsledcích.

Jako hrdá spolumajitelka (momentálně) sedmi koček jsem dospěla k názoru, že tato úžasná zvířata se zatažitelnými drápky a vyčnívajícím smyslem pro humor jsou nezbytná k mému životu, a protože mně osobně pomohly kočky v mnoha obtížných situacích, proč to nezkusit předat dál? Ano, práce s kočkami je obtížnější než se psy, proto ji také málokdo dělá, ale zase je spousta lidí, zejména starších, kteří kočky preferují před ostatními zvířaty. Snad pro jejich ideální velikost na klín, pro jejich eleganci a vznešenost, ale také klid, vyrovnanost a uklidňující účinek, nebo pro jejich úžasné předení. A tak by mohly kočky, mnohdy samy v nouzi, pomáhat lidem, kteří je potřebují. Jakou kočku lze použít, kde a pro koho?

Jaká kočka je vhodná pro felinoterapii?

Kočka, kterou chceme používat pro felinoterapii, musí splňovat řadu podmínek a její výběr není vůbec lehký. Samozřejmostí jsou všechna běžná očkování a výborný zdravotní stav. I kdyby kočka měla nemoc, která není přenosná na člověka, nemá práce s ní smysl, protože spokojené a zdravé zvíře ochotné ke spolupráci je základní a nezbytnou podmínkou naší práce. I tady platí, že ať se děje co se děje, zvíře pro nás musí být partnerem a ne jen nástrojem. A v žádném případě se nesmí stát, že budeme – byť s dobrým úmyslem – zvíře jakkoli přetěžovat nebo dokonce trápit. Základem dobře dělané felinoterapie je vynikající vztah člověka a kočky, vzájemná důvěra, respekt a výborná znalost toho druhého.

Kočka používaná k felinoterapii musí mít ráda lidi. Každá kočka se cizích lidí trochu bojí, ale u některé se strach po několika návštěvách prolomí. Aby měla dobrý vztah k lidem, musí být kočka dobře socializovaná. To znamená, že v kritickém období mezi 3. a 8. týdnem života musí kotě pobývat s lidmi a mít s nimi pozitivní zkušenosti. Každá kočka se může něčeho leknout, ale její reakce např. na hlasitý zvuk nesmí být agresivní a bezhlavé, aby některému klientovi neublížila.

S felinoterapií je ideální začít co nejdříve, tedy kolem tří měsíců věku kotěte. Jde spíše o to, abychom ho navykli na cestování, přítomnost cizích lidí a pobyt v cizím prostředí. To jsou základy, po jejichž zvládnutí máme napůl vyhráno. Výhodou je, chováte-li kočky a jezdíte s nimi na výstavy – víte, jak se kočka chová v cizím prostředí, jak reaguje, když se jí dotýkají cizí lidé.

V žádném případě to ale neznamená, že k felinoterapii se dají používat pouze čistokrevná zvířata! I jakákoliv kočka domácí, je-li zdravá a má ráda lidi, se může stát vynikající pomocnicí. Závisí hlavně na tom, jaký vztah máte se svou kočkou, zda jí důvěřujete a zda důvěřuje ona vám.

Jaké jsou možnosti a výhody provádění felinoterapie?

Felinoterapie, podobně jako ostatní formy zooterapie, je podpůrnou terapií při nejrozličnějších onemocněních těla, ale hlavně duše. Má i hojivé tělesné účinky: přítomnost kočky snižuje krevní tlak a tepovou frekvenci, což blahodárně působí na srdce. Ovlivňuje hladiny hormonů v krvi, takže snižuje stres, pocit deprese a bolesti, naopak vyvolává příjemné pocity radosti. Máte-li doma psa, je to o to zdravější, že se musíte denně vydat několikrát na procházku a máte pravidelný pohyb. Pokud se však už tak snadno a často pohybovat nemůžete, je kočka ideální společnicí právě pro vás. Nevyžaduje mnoho péče (cca 15 minut denně, jste-li svědomitý chovatel). Samozřejmě kromě mazlení, které by mělo trvat aspoň dvě hodiny denně :-) Finančně i fyzicky je kočka také o něco méně náročná. Málokdo se jí bojí, nevyžaduje příliš pozornosti, je klidná, tichá a vyrovnaná, můžete ji bez obav nechat den o samotě.

Za tak málo péče můžete dostat spoustu lásky, tepla, mazlení, přijetí bez ohledu na to, co jste komu právě provedli; kočka vás bude respektovat, poslouchat bez skákání do řeči, komunikovat s vámi beze slov. Rozesměje vás a potěší svou elegancí. Hodiny vám bude příst na klíně. A navzdory tomu, co zlé jazyky tvrdí, vám bude naprosto věrná. Nebude mít nikoho jiného tak ráda jako vás.

Jste-li senior žijící v instituci (dům pro seniory), kočka vás vytrhne ze stereotypu, přinese vám kousek vnějšího světa. Snáze se domluvíte s dalšími lidmi, protože budete mít stále téma k rozhovoru. Kočka vás přiměje zavzpomínat na vlastní zvířata, která jste měli, a na domov. Jste-li z vesnice, kočky vás provázely po celý život. A vůbec, pohlazení, pomazlení, hebkost a teplo jsou vždycky nedostatkovým zbožím.

Ležíte-li dlouhodobě v nemocnici, může pro vás být kočka milým vytržením ze stereotypu a sterility nemocničního prostředí. Odvede vaši pozornost od bolesti, zmírní stres z hospitalizace a přinese vám kousek normality. Motivuje vás, abyste přestali být rezignovaní. Dá vám zprávy o tom, že venku je normální svět, který na vás čeká a kam se chcete vrátit. Prohřeje vám zkřehlé ruce, při hlazení a česání si procvičíte jemnou motoriku, zasmějete se a budete se těšit, až přijde příště.

Aspoň takové pocity mohu tlumočit od lidí z míst, kde se felinoterapie provádí. Jde většinou o tzv. návštěvní službu, kdy dobrovolník dojíždí do zařízení se svým zvířetem v určitém časovém intervalu. Oproti umístění zvířete přímo v zařízení to má mnoho výhod: zaniká většina námitek, ať zdravotnického a hygienického typu (je to nezdravé, špinavé, dostaneme od toho nemoc), nebo typu „kdo se o to bude starat, až tady XY nebude“. Umístění zvířete v instituci zase přináší rychlejší a intenzivnější působení, může být však nepříjemné, že nemá stálého člověčího partnera a že se o něj skutečně třeba nebude mít kdo postarat.

Kdo a kde u nás felinoterapii provádí?

Felinoterapie se v ČR provádí většinou v domovech důchodců a nemocnicích. Aktivní jsou v tomto směru v DD v Mladé Boleslavi, Brně, Soběslavi, na Slovensku mají úžasné výsledky v Kremnici. V Havířově probíhá felinoterapie v dětském domově. V Brně v dětské nemocnici, resp. ve škole při této nemocnici, a v Hustopečích u Brna v nemocnici na oddělení ošetřovatelské péče. Jak vidíte, není nás málo a bude nás víc.

Náš výzkum

Moje dizertační práce si klade za cíl vědecky dokázat, že soužití s kočkou je pro člověka přínosem. Jak asi víte, tyhle věci není lehké objektivizovat. Ačkoliv všude, kam se s kočkou nebo pejskem chodí, se najde spousta lidí, kteří vám potvrdí, že to pomáhá, je těžké to dokázat nějakým etablovaným testem nebo jinou vědeckou metodou.

Základní myšlenkou je umisťovat kočky (nejlépe starší) k osaměle žijícím seniorům a pravidelným pozorováním, rozhovory a zadáváním škál zjišťovat, zda se jim daří lépe. Chtěli bychom začít od září 2009.

Spolu s přejmenováním Centra canisterapie na Centrum zoorehabilitací jsem se stala akreditovaným dobrovolníkem felinoterapie v rámci občanského sdružení Hafík.

http://canisterapie.org
http://www.zsf.jcu.cz/struktura/katedry/usp/centra_projekty/centrum_zoorehabilitaci

V současnosti pravidelně dojíždím do Senior domu v Soběslavi se svým britským modrým kocourkem Freudem. Po několika návštěvách jsou výsledky lepší a lepší. Brzy budu ráda publikovat podrobnosti.

Kam se obrátit, pokud vás felinoterapie zajímá?

Nejdéle se felinoterapii věnuje a největším odborníkem v ČR je paní Daniela Hypšová z Nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi – informace na http://www.nchk.estranky.cz/, adresa paní Hypšové je nchk@centrum.cz.

Z knih mohu doporučit tyto:

• VELEMÍNSKÝ, M. (ed.). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice : DONA, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6.
• MAHELKA, B. Není jenom canisterapie. In Mezinárodní seminář o zooterapiích 27. 6. – 1. 7. 2006 v Brně : sborník příspěvků. Brno : Sdružení Filia, 2003.
• MOJŽÍŠOVÁ, A.; VÁPENÍKOVÁ, D. (eds.). Pravda o zooterapii. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané dne 5. 12. 2000 v Hluboké nad Vltavou. České Budějovice : ZSF JU, 2001. ISBN 80-7040-486-8.
• ODENDAAL, J. Zvířata a naše mentální zdraví – Proč, co a jak. Praha : Nakladatelství Brázda, 2007 ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze.
• REISAUS, E. Kočka jako terapeut. In Mezinárodní seminář o zooterapiích 27. 6. – 1. 7. 2006 v Brně : sborník příspěvků. Brno : Sdružení Filia, 2003.

O kočkách se dozvíte mnohé například zde:

• ALDERTON, D. Vaše kočka a koťátko. 2. vyd. Praha : Slovart, 1999. ISBN 80-7209-172-7.
• DAVIS, C. Moje kočka. Praha : Ottovo nakladatelství, 2005. ISBN 80-7360-211-3.
• FOGLE, B. Kočka: Hravá společnice. Praha : Knižní klub, 2006. ISBN 80-242-1539-X.
• Časopis Naše kočky, ISSN 1211-6270.
• SOLISTI-MATTELONOVÁ, K. Hovory s kočkou. Praha : Práh, 2004. ISBN 80-7252-100-4.
• Zvláště doporučuji knihu PRATCHETT, T. Nefalšovaná kočka. Praha : Talpress, 2003. ISBN 80-85609-19-3. :-)

Pro zájemce ovládající německý jazyk doporučuji:

• LEUGNER, S., WINKELMAYER, R., SIMON, R. Mensch und Tier – Eine harmonische Beziehung. Klosterneuburg: Norka Verlag, 2002. ISBN 3-85050-502-2.
• OLBRICH, E.; OTTERSTEDT, C. Menschen brauchen Tiere. Stuttgart : Kosmos, 2003. ISBN 3-440-09474-X.
• OTTERSTEDT, C. Mensch und Tier im Dialog. Stuttgart : Franckh-Kosmos, 2007. ISBN 978-3-440-09472-3.

Všechny tyto knihy seženete v knihovně Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity nebo na našem Centru zoorehabilitací.

A jakékoliv informace vám ráda poskytnu já sama. Stejně tak se ráda dozvím něco nového – pokud někdo ve vašem okolí dělal, dělá nebo chce dělat felinoterapii, neváhejte mě kontaktovat.

Ať je nás co nejvíc!

Eva Kadlecová, mistratko@centrum.cz

Tagy ?

felinoterapie

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



2 komentáře

Reklama
Související