Vynález zkázy

Vojsko, na můj povééél... POZOR!
K poctěěě zbraň!
Slavnostní salvu vypálit TEĎ!!!!

Fuuuj, Bubu, ty čuně, tuhle salvu jsem tedy nemyslela!

Vážené kocouřstvo. S pýchou a potěšením vám oznamuji, že jest dobojováno.
Nepřítel je poražen na hlavu... chi chi, možná bych mohla vynechat i slovo poražen. V každém případě je nepochybné, že pod mým osvíceným vedením smečka plně ovládla území, nastolila kočičí práva a pořádek a svrhla vládu jedné strany... é, dvounožkyně.

Ve svém strategickém plánování bitevních postupů jsem právě dnešek zvolila pro rozhodující, poslední úder, který smete nepřítele na kolena a donutí ho ke kapitulaci. Hned ráno jsem morálku a bojové nasazení nepřítele oslabila sabotáží jeho bojových prostředků a výstroje... prostě jsem šikovně vysypala tašku, plnou lejster a u zimní boty odžvýkala kus zipu, takže dvounožkyně do venkovního sněhu odcupitala v lodičkách a se zpožděním, které si ale zavinila sama tím, že lejstra sbírala a snažila se je narovnat. Genialitu této akce jsem docenila až ve chvíli, kdy se dvounožkyně vrátila, zuby vydávala silně cvakavé zvuky a nohy měla obalené námrazou. Směrem ke mně prskla cosi o tom, že až se rozmrazí, tak mě přerazí, a vzápětí lavor naplnila horkou vodou, do které strčila nohy. V okamžiku, kdy zavřela oči a vypadala, že zapomíná na fakt, že jsme ve válečném stavu, zvolila jsem použití neobvyklé bojové taktiky, tzv. zabahnění. Potichu a obezřetně jsem se odplížila k proviantnímu stanovišti, nafasovala zásobu a  vzápětí se neslyšně vrátila k lavoru, abych do něj granuli vyplivla. Po desátém zopakování postupu již nohy dvounožkyně v lavoru nebyly vidět a já s překvapením konstatovala, že granule se v teplé vodě rozpouštějí opravdu rychle. Úspěšnost akce potvrdila dvounožkyně výkřikem: "Lassytyprasecostozasvyvedla!"
Nepovažovala jsem za nutné odpovídat a raději jsem dál sledovala pohyb nepřítele. Po nezbytném odbahnění nepřítel cosi štrachal v jedné komodě... a hele, co to vytahuje? Páááni, už, už táhne bílou vlajku... Napřímila jsem se, abych patřičně důstojně přijala kapitulaci, ale co to? Nepřítel mne míjí a směřuje do kuchyně... a zrada, vlajkou nemává, ale pokládá ji na stůl... a k přihlížejícímu Piškotovi vrká něco o nějakých velikonocích a že si to tady uděláme hezké... no to určitě, ve válce je akorát čas a podmínky pro nějaké zkrášlováníčko.
Obcházela jsem stůl s  hadrem a zvažovala, jak ho zakomponuji do bitevních postupů. Dvounožkyně cosi matlala na sporáku a ze soustředění mě vytrhovala syčením: „Opovaž se na ten ubrus jen kouknout.“ ... Nasadila jsem nevinný výraz „O jakém ubrusu je řeč, žádný nevidím,“ a pro jistotu jsem se dokonale zamaskovala pod židli. Dvounožkyně zatím vedla samomluvu o tom, že když už má s námi peklo, tak bude mít ráj aspon na talíři, protože rajskou už dlouho nevařila, a že už chápe ty lidi, kteří stres kompenzují jídlem, a že se strašně nacpe. Sice jsem se pod židlí dost nudila, ale věděla jsem, že trpělivost se vyplatí a můj čas přijde. Přišel. Přišel ve chvíli, kdy dvounožkyně položila plný talíř na stůl, přidala sklenici s pitím a usedla... aby vzápětí zas vstala a se slovy „Jsem si neumyla ruce“ odešla.
Vyběhla jsem z úkrytu, vyskočila na židli, chytla bílou vlajku... é, ubrus do zubů, pomohla si packou a zatáhla. Popojelo to. Zatáhla jsem podruhé, obratně se vyhla padajícímu ubrusu i talíři a pak už jen vítězně sledovala, jak dvounožkyně přibíhá, chytá se za hlavu a nad mrtvým, zkrvaveným ubrusem a střepinami granátu... totiž talíře, obviňuje nějakou bestii, že je totální zkáza, že má po obědě a že tu rajskou z ubrusu nevypere. A pak přišel ten velký, dlouho očekávaný okamžik, kdy dvounožkyně pravila: „Vzdávám to, piš si deníky kdy chceš a jak chceš!“
Missy, Piškot a Bubu povstali a salutovali. Rozdala jsem jim řády, medaile a vyznamenání a poděkovala za vzornou službu v bojovém nasazení. Dále jsem předložila dvounožkyni smlouvu, ve které byly všechny podmínky kapitulace a důsledky, z nich plynoucí. Abych jí umožnila jeden z nich splnit, musím jí teď na chvíli přenechat místo u klávesnice, protože tady má celkem dost práce.

Tak hele, připomínám, má to být 140x. Takže jedu, jedu a neulejvám se...

Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Ten malej tečkovanej zmetek musí být kříženej s mezkem. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Už nikdy si nepořídím další kočku. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. A zrovna se mi ta rajská tak povedla. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník. Nebudu Lassy zakazovat psát deník.


Vaše VenividiviciLassy.

Sdílejte!  |  O sdílení

16 komentářů

Reklama
Reklama