5. května 2008  |  Slečna Dorotka Černá  |  1 025 480 713x / 1x

Dívčí - éé - vlastně kočičí čest v ohrožení

PŘEDSTAVTE SI!
Představte si, co se mi stalo.
Člověčka s velkým člověkem seděli na zahradě, povídali si a po očku (to já moc dobře vím!) se po mně dívali, abych se nezaběhla, neskočila pod auto anebo kdoví co ještě horšího, co si představují, jako kdybych snad byla úplně pitomá.
Já jsem se hezky procházela, tu jsem přivoněla k rozkvetlé sedmikrásce, tam jsem uždíbla a spolkla kousek travičky, jinde zas smetla rázným úderem packy drzou včelu. Sluníčko mi uhladilo kožíšek do stříbrného lesku a jeho paprsky mi rozsvítily oči jak dva planoucí lampiony, ve kterých se místo knotů svíček černaly štěrbinky mých zorniček.
Právě jsem prozkoumávala temný a tlející prostor pod tůjovým plotem, když jsem zaslechla, jak na mě člověčka volá. O. K., já teď ale nemám čas, pídím se po cizích a neznamých vůních, po chvění krovek a  cvrlikání ptáků.
Člověčka na mě pořád volala, abych šla radši k ní, zvedla jsem hlavu a uviděla HO! Tam, za plotem, v šikmém podvečerním stínu magnolie stál ohromný, cizí, mourovatý KOCOUR! Stál u plotu nepohnutě, díval se na mě divokýma očima.
Ale, pomyslela jsem si, tohle je moje území, sem mi nikdo nesmí. Kocour stál, nehybný, tichý, nebezpečný. Přitiskla jsem se do trávy. Jen klid, tohle zvládneš Dorotko, už jsi velká, zvládneš to, přiblížila jsem se až k němu a zasyčela: "Pakuj sssseeeé!" Ani se nepohnul, jen v očích mu zableskly zlověstné plamínky.
Tak jsem vzala roha! No, jo, kočičáci moji milí, je to tak. Selhala jsem. Utíkala jsem celá naježená do domku, schovat se. Takový jsem měla strach.
Moji lidi seděli venku, já jsem se třásla strachy a rozčilením uvnitř a najednou jsem zaslechla: "Mrrrouk, mrrú Dorrrrotko. Čekám tady. Pojď ke mně, maličká, já Ti neublížím. Mrrrouk. Copak necítíš, jak je venku krrrásně? Přřřřijď za mnou, mrrouk."
Zalezlá pod stolem jsem ani nedutala. "Mrrrrouk, Mrrrů, Dorrrotko, když nepůjdeš, já přřřříjdu za Tebou!"
A ten strašný, cizí, divoký kocour začal šplhat přes plot!
Posvátná Basto, pramáti všech koček, ochraňuj mě!
V tu chvíli velký člověk zakřičel a zatleskal, Kocur se lekl a běžel pryč!
ZACHRÁNĚNÁ!
Ach člověci moji milí, můj velký člověče, nemysli si, že Ti budu vděčná! Ale pro dnešek, už, slibuji, nebudu chtít ven (možná teprv až se setmí).
Tak takové bylo moje dobrodružství,
Vaše Dorotka.





V tu chvíli vyskočil velký člověk

Sdílejte!  |  O sdílení

Ťunťa  15. května 2008 21:06

No téda, to teda muselo být napínavé. A byl to aspoň fešák, líbil se ti?