Jak jsem se zabydlel

Tehdy, když jsem přijel do nového domova, byli ze mě všichni úplně u vytržení. Hned mi připravili záchůdek, pelíšek, misky na jídlo a vodu, a jak už jsem psal, taky Besinku na hraní. Jenomže se asi báli, že bych jí nějak ublížil, a tak jsme první týden měli oddělené ložnice. Tedy "ložnice"..., na noc, nebo když šli oba do práce, mě zavírali v kuchyni a Besinku v pokoji. Ale pak uznali, že jsem vlastně hodný kocourek a že Besince neublížím. Potom už nás nechávali spolu pořád.
Protože ta moje nová mamka je tak hrozně starostlivá, tak mě hned donesli ukázat panu doktorovi. Změřil mi teplotu a moc mě chválil, jaký jsem hodný kocourek. Ale vůbec jsem nepochopil, proč mě potom píchnul. Povídal, že prý budu po tom píchnutí asi 2 dny unavený a klidný. Ha! To se teda spletl. I při druhé návštěvě u pana doktora jsem se choval velice slušně. Tehdy jsem dostal druhý píchanec a pan doktor nechápal, proč se mamka směje, když říká, že zas budu 2 dny klidný a ospalý. No, na třetí návštěvě jsem se mu předvedl. To tehdy mamka měla pocit, že jsem moc hubený, tak mě vzala na prohlídku. Mamce skoro nestačily ruce, aby mě udržela na stole. Když mě přestalo utíkání bavit a klidně jsem si sedl, přistoupil ke stolu ten pan doktor. Napadlo mě, že mě asi bude chtít zase píchat, a tak jsem po něm vystartoval s vyceněnými zuby i drápy. Nejlepší obrana je přece útok! Ale musím uznat, že pan doktor je taky pěkně rychlý. Uskočil od stolu tak bleskurychle, že jsem se ho ani nedotkl. Se slovy: "Tak taková ty jsi šelma" ustoupil do bezpečné vzdálenosti, řekl mamce, že vypadám zdravě, a šli jsme domů. Tak jsem neutrpěl žádné zranění, jenom mamka byla pěkně podrápaná. Pak šla ven a když se vrátila povídala, že koupila nějaké kšírky, aby mě příště lépe udržela. Fakt nevím, co s nima bude dělat. Zatím jsou v šuplíku, tak časem uvidíme.
Ale nemyslete si, že jsem nějaký vztekloun a neurvalec. Naopak, všechny návštěvy bez rozdílu vítám, známé i ty neznámé. Ke všem se jdu hned pomazlit. Samozřemě taky proto, aby mě mohli náležitě obdivovat, chválit a hladit. A všem taky nechávám svoji vizitku, tedy pěknou hrst chlupů, to aby si na mě vzpomněli, když se jich budou snažit zbavit.
Tak to bude pro dnešek všechno, příště vám třeba napíšu, jak si doma hrajeme.
Všechny vás zdraví váš Jonatán

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama