Linda aneb Všechno je jinak

Ámos Bačvarov
Tak ahoj, kamarádi, už jsem se trochu vzpamatoval z událostí posledních měsíců – a tak vám píšu... Co že se u nás stalo?
Na začátku února začala panička mizet z domova. Mizela a vracela se, ale jednou zmizela nadobro. Zase jsme tu zbyli s parťákem sami dva. Což o to, já jsem na paniččino občasné mizení zvyklý (Sofie je dost daleko a chvíli to trvá, než se mi panička vrátí z cest), ale tentokrát vám začal mizet i parťák. Nic neříkal, jen se potutelně usmíval. A pak se vrátili – všichni tři. Panička, parťák a malé, bílé kotě. Jupí, budu mít kamaráda! Vlastně kamarádku. Říkali jí Linda.
Mělo to malou tlamičku a čtyři tlapky, občas to mňoukalo a občas hlady řvalo jako tur, ale aby to vylezlo z toho svého okrajkovaného pelechu a šlo se poohlédnout po stravě, to zas ne. Se vším to čekalo na paničku. A panička chovala tu Lindu, tu mě, říkala, že Linda je její bílá kočička a já její černé dítě (moment, moment, já že jsem její dítě?! Tak ona to není panička, ona to je maminka! To se na stará kolena dovídám věci!), střídavě, vždy po velkém mydlení a mytí, nás hladila a tulila a nakazovala mi, že musím být na tu naši malou holčičku hodný...!
Tu máš, čerte, kropáč! Tak ono to není kotě, ono to je dítě! A ke všemu holka!
Tak jsem z toho, kamarádi, v poslední době nějaký špatný. Všechno je nak. Panička je máma, logicky parťák by měl být táta, Linda není kotě, ale dítě, prolézačka je Lindina postýlka a já, který bych měl být Lindin děda (považte, že mi v létě bude už osm let, to je úctyhodný věk!), jsem její brácha! Z toho zmatku by jeden hnedle přišel o rozum!
Navíc si vám musím postěžovat. Není pravda, že máma má všechny své děti stejně ráda. Linda jen mňoukne a maminka k ní hned běží jako o závod, zatímco já se v noci za zavřenými dveřmi můžu umňoukat a nikdo mě do ložnice nepustí. Prý abych Lindu nezalehl! Věrolomná lidská srdce! Tak si to ještě rozmyslím, jestli mám v téhle podařené rodině být synem, nebo šelmou – starým, odstrč... ale ne, co to povídám, nezávislým a soběstačným kocourem!
Posmutnělé pozdravy ze svého Kocourkova vám všem, kamarádi, posílá Ámos

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama