4. července 2009 |
Cecil |
1 025 480 683x / 1xDárek
Panička chystala oslavy. Nechápu. Vždycky říkala, že nic neslaví. Nic prý není ke slavení už 20 let. A teď chystá zahradní slavnost. Prý bude mít kulatiny. Kulatiny znám, míčky, kuličky, ořechy. Nevím, co je na nich zvláštního. Že by muselo propuknout všeobecné slavení, když jsem poslední adventní bukvici nastražil v koupelně pro bosou nožku? No... tak uznání se mi nedostalo, byť je začátek května.
Svěřil jsem se vlčici, že mi ty oslavy dělají starost. Jenom zavrčela něco o buřtíku a uzené nožce, co nedávno dostala k narozeninám, jako dárek. A to prý ani neměla kulatiny.
Aha, tak mi to došlo, bude se oslavovat Cecilek krásný, hodný, náš. Vlčice řekla , ať si moc nefandím, že černí kocouři jsou neštěstí samo o sobě a nikdo jim žádné oslavy nechystá. To prý by musel spadnout z višně. Višeň nemáme. Pak jsem na to přišel. Kulatit se prý bude paničce. Práskl to Trapitel mladší, když se radil s Trapitelem starším, jaký dárek koupit. Hned jsem jim navrhl kilo šunky pro hodného mě. Neuspěl jsem.
Mám z toho těžkou hlavu. Neměl bych paničce dát taky nějaký dárek? Ale jaký, když největším a nejkrásnějším dárkem jsem už 9 roků já. Však mi to několikrát týdně připomíná, že jsem dáreček za v šechny prachy a k nezaplacení. Tak co by ještě chtěla.
Tak slavíme. Přijela babička kapsička, paniččin brácha a oba Trapitelé i s Trapitelkou Natálkou. Měl jsem to všechno pod kontrolou. Hlavně jsem dával pozor na mísu s naloženým masíčkem. Opravdu nechápu, kde se v nich vzala ta nedůvěra v hlídacího kocoura. Já přece nechci ukrást všechno masíčko, jenom malinký kousek, neboť jsem na umření hladem.
Smůla, hlídali lépe než já, a když naskládali masíčko nad oheň, pohasl poslední zbytek naděje, že by se mi podařilo něco znárodnit ve prospěch ubohého mě.
Ale přece šance. Maso se z ohně přemístilo na talíř. To vám byla taková vůně, že jsem neodolal. Skočil jsem z lavičky na stůl a v letu jsem vyfoukl kousek Trapitelce přímo z vidličky. Seskočil jsem pod stůl a honem jsem to horké maso položil do písku na zemi. Tím se stalo pro lidi nepoživatelné, ne tak pro kocouře. Ani se moc nezlobili. Babička jim všem vyčinila, že oni si žerou a koucourkovi hladovému napapat nedají. Oslava dopadla dobře, nakonec jsme dostali s vlčicí taky pár dobrotek. Zalehl jsem na kompost a přemýšlel, jakým dárkem já překvapím paničku, když mobil už dostala. Přiznám se, že jsem nic nevymyslel.
Tedˇpřijde pointa tohoto příběhu. Znám ji jen z doslechu. Nějakou dobu jsem byl v šoku a tak si toho moc nepamatuji.
Někam jsem šel, asi do vedlejší zahrady. Tam bydlí žlutá vlčice. Asi jsem si jí nevšiml, nebo jsem si jí spletl s mojí vlčicí...
Ráno mě našel kamarád před dveřma a ocásek mi visel jen na vlásku. Za chvíli přijela panička z práce, moc nade mnou plakala a jeli jsme k panu doktorovi. Když jsem se vzbudil, bylo mi špatně, bolel mě celý kocouř, na krčku jsem měl trychtýř a... ocásek nikde. Nesměl jsem ven, panička mi cpala do tlamky nějaké hnusné pasty a tabletky. Taky mi to začlo hnisat a musel jsem být dva dny ve zvířátkové nemocnici. Moc to bolelo a na náladě mi nepřidal ani můj soused papoušek, který stonal ve vedlejší kleci. Pak už mi bylo líp a líp, papal jsem jen kuřecí masíčko, vyndali mi stehy, sundali ozdobu z krčku a zase jsem mohl ven.
Panička byla štastná, prý si mě teď s žádným jiným černým kocouřem nesplete. A navíc jsem ji slyšel, jak říká, že to byl dárek za všechny peníze, co dostala ke kulatinám.
To, že se mi smála, že vypadám zezadu jako kuře, když ho dává na pekáč, jí odpouštím. Ale dáreček to teda byl.
Foto: Beze slov.
| O sdílení
sarah 16. července 2009 17:20
Sesimkovi brzké uzdravení a samou šunku jen pro něj přeji já.
Moni 16. července 2009 17:14
Výborně jste to s paničkou zvládli, Cecilku. Ty jsi kocouř hrdina. S nasazením vlastního ocásku jsi sháněl dárek pro paničku. A pamatuj, že rys taky nemá ocásek a jaká je to šelma.
Sylvie 16. července 2009 16:10
Pane boze, to je strasne........!!!!!!!!!!!! Jeste, ze jsi to prezil!!! Je nam to lito, ale uz bude urcite dobre :-) dvounozka Te ma moc rada a ty budes nadale jedinecny i bez ocasku :-))) Prejemem brzke uzdraveni! :-)
Montíček 16. července 2009 11:48
Chudáku, ale aspoň tě za něj Trapitelé už nebudou tahat :)
Minda 16. července 2009 11:44
Cecilku, moc tě litujeme,že jsi prožil takový šok a bolest. Ale také je nám líto
paničky, která tě má moc ráda a když ty jsi se vzpamatovával z nejhoršího, tak to určitě nesla hodně těžce. Přejeme tobě i paničce hodně
zdraví a už žádné maléry. Ahoj Minda
adelnik 16. července 2009 10:22
To je fakt, teď si originálního tebe už nespleteme :-) Cecilku, bobtail taky nemá ocásek a jaký je to šlechtic. Ty jsi ale šlechtic hrdina! :-)
Kačaba 16. července 2009 9:59
Cecilku, až mě ke konci tvého povídání zatrnulo. Uf, hlavně že jsi celý. Teda skoro celý. A ta maličkost, co ti chybí, bez té se hravě obejdeš. Teď jsi originální ty. :o)))
LA 16. července 2009 7:46
První pohled na fotku byl pro mě šok, protože to vypadalo jako Hugo s límcem (i ten koberec souhlasil). Pak jsem si všimla kousku židle a špatné barvy zdi a usoudila jsem, že sem Hugo nepíše pod pseudonymem. Ocásek foukám. Paničce vyřiď, že si tě pořád může splést s Hugem, rozdíl je totiž jen asi 2 cm a Hugo to má od bezohledného řidiče.
zumička 15. července 2009 22:01
Cecilku, jsi moc statečný kocourek. Dvounožce si tedy opravdu dal dárek...., ale hlavně, že jsi to zvládl...
Maxík 15. července 2009 19:13
Cecilku, mně se zdála ta fotka nějaká divná. Pak jsem se začetla do psaní a moc jsem se nasmála:..."kilo šunky pro hodného mne.." ale záver je moc smutný. Předpokládám, žes tenhle deníček napsal už po té nešťastné příhodě, takže je vidět, že tě humor neopustil. A to je dobře. Statečný kocourku, držíme ti palce. Uzdrav se co nejrychleji. Budeš ten jedinečný kocourek.
Matylda 2 10. července 2009 23:10
Ach, Cecilečku milý......... to je ale hnusná žlutá vlčice, no nevím, co by dělala dvounohá, kdyby mi tak někdo ublížil... Bobánku náš, ale jsi stejně pořád nádherný kocouř!!! Matylda
beta.1 7. července 2009 13:07
Cecilku, sice jsi přišel o své kormidlo, ale neboj, vůbec ti to neubralo na kráse!Hlavně,že jsi v pořádku a my tě máme pořád moc rádi!
Béďa 7. července 2009 0:46
Tak to jsi nedopadl moc dobře, ale jsi správný kofour a zvládneš to. Držím ti tlapky
kočkamňau 6. července 2009 19:58
Ach, Cecilku, ty jsi hrdina, máš štěstí,že jsi zůstal celý, ač ocásek došel úhony, přejeme ti s kočičkama brzké uzdravení, naše Micilinka, jako malá se taky ocitla vlčákovi v tlamě, který ji dohnal až u nás, naštěstí ji stabilizovaly na veterině, už se pak držela doma na zahradě, moc se opatruj, držíme ti pacicky, Micilinka, Samítek, Mazlík, Micinka s Pacinkou a Pupík, hodně zdraví a štěstí do dalších kulatin!!!
janča 5. července 2009 22:02
Cecilku, nic si z toho nedělej, krasavec jsi pořád a teď jsi i jedinečný. Předpokládám,že ta cizí vlčice je na tom ještě hůř a dobře jí tak. Ale pro jistotu se jí raději už vyhýbej. Doufám, že jsi dostal pořádné bolestné ve formě šunky nebo masa. Posílám na dálku pofoukání bolístky. J.
LaďkaR 4. července 2009 23:03
Panenkomarjá podsrpenská!!! Cecilku, chuděrko malá!!! Uf! Hlavně, že už je dobře.
Frantiska 4. července 2009 22:56
Cecilku doufam, ze ted te cekaji jen same hezke zazitky... a ze si z toho zazitku a ocasku nebudes delat tezkou hlavu
Silvie OK 4. července 2009 22:56
To je mi moc líto Cecilku, ale jsi statečný kocourek a i s paničkou jste to zvládli skvěle! Držím pěsti, ať se ti vše co nejrychleji zahojí a jsi fit a čilý, jako vždy :-)
Betty 4. července 2009 22:54
Óóó, chudinečko malý. Byl jsi moc statečný. Hlavně, že se nestalo nic horšího. Neboj, zase bude dobře :-)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.