Výchova dvounožců v Čechách

Nazdárek kamarádi,
to máte tak: sotva jsem se rozkoukal ve svém novém bydlišti, tak jsem zjistil, že dvounožkyně se mnou nebude doma celý den jak jsem zvyklý z prvních dnů. Ráno ještě za tmy zmizel dvounožec, to už jsem znal a vždycky jsem ho vyprovodil a  vrátil se do pelíšku dvounožkyně, ale co to - za chvíli jsme dnes vstávali i my. Myslel jsem, že dvounohá už nechce spát a bude si se mnou hrát. Nejdřív to tak vypadalo, ale chyba lávky - to byl trik jako hrom, najednou buch a byla pryč. Nejdřív jsem zkoušel ji přivolat, no prostě jsem hulákal jak na lesy, a to my siamky umíme bezvadně... Pak jsem z toho žalu usnul a když jsem se probudil, rozhodl jsem se prozkoumat všechna zapovězená místa, stůl, linku. A že jsem zvídavý (což je samozřejmě moje čtvrtá nejlepší vlastnost), objevil jsem něco bílého ve stříbném obalu, vonělo to a tak jsem to zbaštil, né všechno, trochu toho mazlavého uvízlo i na koberci. Pak dorazili dvounožci, přiběhl jsem je přivítat, hlasitě, jak jinak. Objevením stříbrného obalu se prozradily moje pátrací schopnosti, prý že to byl sýr, no a co jako... Od té doby vědí, že není radno odcházet a nechávat jídlo v dosahu mého čumáčku...

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama