Chodicí obšťastňovatel

Zdravím. Včera jsem udělal strašnou hloupost, když jsem zůstal přes noc venku. Je však velkým štěstím, že panička se probouzí celotýdně brzo a dneska jí nebavilo válet se v posteli, tudíž v 7:03 mě pustila domů. Hnedka jsem se nacpal do postele, ovšem nevím proč, ale lehl jsem si na paničku. Měl jsem předtuchu toho, že dneska je lepší spát na paničce, než na kusu postele, který mi vždycky laskavě vyčlení. Abychom si rozuměli, ona mi vyčlení kus do prostoru, ale dneska jsem dostal místo u zdi. To se příčí mé myšlence... Poté, co jsme již podruhé vylezli z postele, jsem se šel najíst. Spíš jsem dostal najíst, neboť psisko mi už zase vyjedlo misky. Panička má pak narážky, že je to sud. Aby taky nebyl.
Poté, co jsem ulehl na gauč v obýváku - dopolední odpočinek, nutná součást dne, byl do stejné místnosti vpuštěn Sir Králík, jak ho panička nazvala. Řekl jsem si - no dobře, snad na gauč nevyskočí. Nevyskočil a vklidu jsem si spal. Pak jsem slyšel: "To ten kocour zase spí na gauči? Tam nepatří," načež jsem jen koukal, jak opouštím vyvolené prostory. I přesto jsem si řekl, že to nevzdám, a ulehl jsem u babičky na křesle. Spal jsem. A celkem dlouho, než jsem to vzdal a šel ven.
Teď jsem slyšel paničino vypravování, jak Sira chytali. Sir otitž nechtěl obývák opustit. Tak si říkám, proč já ho opustil bez protestů. Oni ho honili za gaučem, na paničku spadnul set-top-box a bůhvíco ještě. Nebýt toho, že jsem se velmi pečlivě umístil do jejího křesla, asi bych se smál. A až budu muset někdy opustit mé vyvolené místo, budu vzdorovat. Trvalo jim 15 minut, než ho chytli!

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama