Milí kočičáci,
vzhledem k tomu, že se nám to léto nějak ve velkém rozjíždí - byť panička přitáhne onen papír (potvrzující, že úspěšně zvládla další rok ve škole) až zítra, už si kuje plány, co bude dělat. Její plán naprosto schvaluji - jejím přáním je být aspoň týden doma, aby si mohla ten domov pořádně užít. Se mnou a s barvama (které mám taky rád, není nad to paničce řádně zkazit malbu). Jenže, když jsme u toho malování - nekazím malby a kresby, kde jsem objektem já. Jeden takový obraz nám visí dokonce nad postelí. Líbí se mi - vyjadřuje mě v mé oblíbené činnosti, a to ve spánku. Navíc jsou tam krásné kontrasty...
Ale k dnešku. Panička mi vyprávěla, že vstávala nadvakrát. To je, když někomu v noci teče z nosu krev. Na podruhé vstala až někdy v půl desáté. A hned s babičkou měla plány. Vzhledem k tomu, že zbytek mojí rodinky lidí odfrčel někam na konec republiky (konkrétně odjeli na "vodu", jak sami říkají), měl jsem jen tyhle dva človíčky. Panička tam se mnou seděla na schodech, hladila mě a libovala si, "že jsem malá tepelná elektrárna" (protože bylo teplo a černá srst pohlcuje teplo, navíc ještě srst celkově se dá staticky nabít). Pak přišla babička, která je aktuálně o francouzských holích, neb podstoupila operaci kyčle. Takže, plán zněl sbírat listí a šišky.
Když jsem paničce urputně pomáhal a chodil s ní na každém kroku, přišel k plotu, kde poblíž stála babička a stříhala větve do popelnice, nějaký chlapík, že si zabouchnul dveře a jestli nemáme žebřík. V duchu jsem si říkal, jaká to individua přitahujeme. Panička dostala příkaz pustit chlapíka přes vrátka. Takže jsem se pečlivě spakoval a utekl do křoví, kde jsem ho důsledně zkoumal mezitím, co si bral žebřík. Panička se smála - dle jejích slov jsem milý, společenský kocourek, ale jen na ty, které mám rád. Pravda - paničku mám rád.
Poté, co se chlapík vrátil s žebříkem - prý byl dostatečně dlouhý, takže se do bytu dostal, se probral náš psík a začal štěkat jak na celý svět, takže panička musela kontrolovat psa, aby vůbec toho chlapíka nezakousnul (stejně se obávám, že náš psí rádoby hlídač by se choval jak obvykle. Pět minut řval, poté by roztál, nechal by se hladit a počůral se). Když odešel, odkráčel jsem do křoví, znaven těmi věcmi, a usnul jsem. Slyšel jsem paničku, když dělala během sběru listí jedné kytky moc hluk. Cituji: "Co z toho mám ostříhat?" načež babička odpověděla: "Jenom to, co je suchý." Panička, jakožto "velký" milovník kytek pronesla tuto větu: "Jenže mně přijde ta kytka nějaká celá hnusná, můžu jí ustřihnout celou?" Dál jsem spal, ale dle toho, že tam ta kytka stojí doteď, usuzuji, že kytka na tom není až tak bídně. Ještě tam přesunovala králíka, který se ujal role sekačky a žere tam trávu. Žofie (pes) z toho tam chytala přímo děs, protože ona si se psem chce hrát, ale bojí se ho.
Panička ještě dopoledne uklouzla na vodě, kterou pes vycintal, louskala oříšky (celá terasa byla od oříšků), přesunula nám misky, protože Žofie je na dietě. Na dietě je proto, že je neúnosně tlustá, a několik kroků k jejímu zhubnutí - zabránění k přístupu k našim miskám, přestane dostávat zbytky (snad připadnou nám) a začne míň žrát. Snad zhubne, tvor nenažranej...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?