Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum12. června 2011  |  KočičákMatýsek z Kočičí naděje HK  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 714x / 3x

Veterina

Jak už jsem podotkl, moje Dvounožkyně je tvrdá ženská. Někdy taky natvrdlá. Co s tím nadělám…

Čte si veselé kočičí deníky a má z nich radost. Čte si o kočičkách, co mají trable, a je smutná. Ale čte si také o kočičkách, od kterých se ještě musím hodně učit. Například načůrat Dvounožkyni, když mě naštve, do pantoflí, to mě nenapadlo...

Každý kočičák píše, jak nejlépe umí, a každý kočičák je něčím zvláštní a zajímavý. Už jenom vybrat jméno je kumšt!

Náš první křeček, pracovité zvířátko statné postavy, dostal jméno podle Pišty Hufnágla, co si ho měla vzít kreslená paní Smolíková. Když přičinlivě porodil šest mláďat, ze zvyku a setrvačnosti jsme ho pak nazývali Pištule.
Druhý křeček se jevil jako křehké stvoření s nadýchanou zlatou angorskou srstí, jedním slovem Princezna. Nejdřív překvapilo, že byl strašný šmudla. Jak se batolil, obaloval se průběžně pilinami, senem a vším, co mu přišlo do cesty, takže každou chvíli vypadal jako pochodující smetiště. Brzy dospěl a atributy jeho mužnosti už se nedaly ignorovat. To nás úplně zmátlo a říkali jsme mu Princezňák, i když to s češtinou nemá moc společného.

Tímto srdečně zdravím kočičku Bonifáce!

Víte, kolik je tady přihlášených Kačenek? Dneska 11!
Můžete jim říkat různě. Vznešeným Kateřina po carevně. Divokým Káča po té, co ji málem odnesl čert. A těm důvěřivým Kačenka podle kočičky Ladislava Mušky z knížky Kočky přes cestu.

Já jsem Matýsek, ale když se Dvounožkyně vzteká, říká Mateskoukejsekatdobrotu! V seznamu jsme napočítali 48 příslušníků některé z variant mého jména.

U Potštejna to bylo horší. Tam se jeho lidi zmohli akorát na Potštejňákdarebák! Kdežto vy už jste pro něj vymysleli několik mnohem hezčích jmen!

Ale náš dnešní příběh všichni znáte. Mnohokrát jste ho zažili. Můžete si to vyprávět zároveň se mnou, svými slovy a nemůžete se splést. Jako když si broukáte písničku, co právě hrajou v rádiu. Dvounožkyně nemá hudební sluch ani smysl pro rytmus. Někdy je o půl slova napřed, někdy pozadu. Ale moc se tím nevzrušuje. Některé zážitky jsou univerzální:

Žili byli dva naivní čtenáři příruček „Jak odčervit kočičku snadno a rychle“.
První den koupili prášky na odčervení v poměru 1:1 k počtu kočiček v domácnosti.
Druhý den koupili prášky na odčervení v poměru 5:1. Tím nemyslím pět kočiček na jeden prášek.
Třetí den nekoupili nic. Kočičky hluboce uražené zmizely z dohledu a odmítaly se k těm zrádcům přiblížit. Mohli je šťourat ze skrýší smetákem, ale to by o dobrých úmyslech těžko někoho tak mazaného, jako jsou kočky, přesvědčilo.
Zato stačili umýt z podlahy:
2 prášky jen mírně upatlané a oslintané, vyplivnuté rovnou pod nohy
2 prášky dosud částečně obalené mletým masem
2 prášky rozdrcené v nejoblíbenější kočičí konzervě
2 prášky našpikované do hloubi kuřecího masa
2 prášky nacpané násilím do krku a vyblinkané na koberec
To bylo všechno. I tak toho měli až po krk. Poslední dva prášky v blíže nezkoumaném stádiu rozkladu našli až při malování.
Od té doby si nefandí. Ale kocour stejně musí být ve střehu.

V úterý hned ráno se začala Dvounožkyně chovat podezřele.
Vyndala váhu a zvážila se. Přemýšlel jsem, co ji to napadlo, a ona mě čapla a vlezla na tu váhu znova. Mlel jsem sebou, ať mě kouká okamžitě pustit, ale ona si mumlala nějaká čísla a až pak mě postavila na zem. Oblíkla si černé kalhoty, a když jsem se o ni dvakrát otřel, jen si je přejela kartáčem. Jindy prchá, sotva se k ní přiblížím, a teď se nenechala rušit.
K přepravce, co v ní normálně přes den podřimuju, přidělala dvířka. To už jsem se fofrem dekoval z dohledu. Dovnitř dala pár granulí, ale na to jí neskočím. Zalezl jsem obezřetně pod židli v kuchyni.
Přepravku připravila do předsíně. Místo granulí přinesla polštářek s kočičí šantou. Ví, že ho miluju. Taková zrada! Proběhl jsem kolem ní až do zadního pokoje a zahučel pod křeslo. Odtamtud by mě nedostala ani smetákem. Jenže pak jsem slyšel, jak sype granule do misky a Kačena vyrazila na průzkum. To jsem nevydržel a musel se jít taky podívat.
Popadla mě mezi dveřma. Než jsem ji stačil kousnout, nacpala mě do přepravky a zalígrovala mříž.
Když přepravku postavila do výtahu, začal jsem srdceryvně mňoukat, aby si uvědomila, jaké příkoří mě potkalo a vydrželo mi to, než přijel taxík. Před domem si mě prohlédlo několik sousedů. Vyslechl jsem příběhy cizích koček a každému bylo úplně jedno, jak trpím.
Kvílel jsem celou cestu, jenže taxíkář vyprávěl, že má doma taky užalované kočky a nedělalo to na něj žádný dojem.

Zatímco Potštejn demoloval ordinaci, já se na veterině chovám slušně. Nejenže nekoušu personál, ale dokonce ani Dvounožkyni. I když je moje a do tohohle maléru mě dostala vlastnoručně!
Přečetli „do osmi kilo“ (a já mám naštěstí jen sedm) a nakapali mi za krk. Píchli mi včeličku.
Pak udělali Dvounožkyni jako obvykle trpělivě přednášku na téma: „Poslední vážné varování!“ To je diplomatická nóta. Používá se, když všichni vědí, že se nepolepšíte, ale chtějí to s vámi ještě zkusit. Pan doktor hovořil a sestřička vážně pokyvovala hlavou. Trochu jsem se bál...
Dvounožkyně horlivě přikyvovala a všechno snaživě slíbila. To se to slibuje za druhé! Já jsem nekýval hlavou a nic jsem neslíbil!
Vlezl jsem si honem zpátky do přepravky a přitáhl za sebou dvířka, abych to nezdržoval a už jsme vypadli.
A tak nás pustili domů. Cestou zpátky jsem zase povykoval, aby si Dvounožkyně nemyslela, že jí to jen tak projde. Ale už mi to nešlo ze srdce. Bylo znát, že je to hulákání jen tak pro pořádek. Nebo mě ta očkovací včelička tak utahala?
Každopádně Dvounožkyně celé odpoledne žasla, jak jsem hodný. Tak jsem to od ní chtěl písemně a tady to tímto zveřejňuji. Abych to měl černé na bílém, až bude mít zase nějaké nejapné připomínky.

Potom Dvounožkyně doma dělala jakože nic a jedním okem číhala na Kačenku. Když z nás ta doktořina trochu vyčichla, Kačena přestala být ostražitá a Dvounožkyně jí taky nakapala za krk. Patří jí to. Aby věděla, zač je toho loket. Přece se nebudu odčervovat sám. Sice jsem nikdy žádného červa neviděl, ale rád se schovávám mezi boty a kdoví, co Dvounožkyně přinésla domů na kramflecích. Tím nemyslím bramborák. Ten já rád, když je s uzeným. Vyžmutrám alespoň kousek. Takříkajíc od cesty, když to v kuchyni voní.

Pořád experimentuje s konzervama.
Většinou se jí podaří koupit něco, co nám nechutná. Myslí si, že při troše dobré vůle to sníme. A to my teda ne! Na to ať si nezvyká. Kam bychom přišli! To už si raději v nouzi nejvyšší vezmu ty hubené granule.
Ale dneska jsme dostali šunku. Že jsem byl tak hodný! Kačenka taky byla hodná, ale u tý se to nepočítá. Ta je na Dvounožkyni hodná pořád. I když teda nevím proč.
Teď si půjdu zdřímnout. Nevíte, proč mám ale pocit, že jsem vám zapomněl říct to nejdůležitější?



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







20 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Mňouk
Kocouřák Mňouk  Datum18. června 2011 19:03

Chichi, tabletka... Zrovna teď na ni přišla řada, panička mi zakoupila pořádně drahou, s hovězí příchutí. Já jsem bojoval, nechtěla tomu rozumět, pořád dokola mi ji cpala zpátky... A nakonec nevíme ani já ani ona, jestli jsem ji polknul, nebo jestli se úplně rozmočila a rozpatlala... Chmmm, za pár dnů na mě prý čeká opakování, brrr. Jistě vymyslím správnou obranu!!

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum16. června 2011 23:13

Pro Pajdulka: Ostravská smečko, raději si kousek paničky ještě nechte. Alespoň tu část, co plní mističky! ***
Pro Han: Amálie Wigo je moc krásná, vypadá jak plyšová hračka. ***
Pro Kočkamňau: Tuňáka já rád. Ale zatím jsme se dělili jenom o lidské konzervy ve vlastní šťávě, aby to nebylo moc mastné. V olivovém oleji by to chutnalo líp i Dvounožkyni, ale taky potřebuje něco shodit. Mražené filé na mě nedělá žádný dojem a pečené na másle jsem ochutnal jen tak ze slušnosti. Po konzervě Porta 21 se Dvounožkyně podívá.
Jestli umí Mazlík otevřík mrazák, je to pašák!

 KOČKAMŇAU
Kocouřák KOČKAMŇAU  Datum16. června 2011 19:20

Jéje, Matýsku, ty jsi vtipný vypravěč a komentátor!A zkoušela panička, Ti dát ochutnat tuňáka?Je dietní, nesmí se moc, aby zůstala pevná, ehm, stolice, vždyť víš. Má to, i nevýhody, musím pak po Mazlíkovi odmrazovat mrazák, potvora, sám si mrazák a lednici otevře, jak hledá, ale nezavře...doporučuji konzervu Porta 21, třeba na Pacce cz., vážení, jen nakouknout do konzervy slibuje gurmánské hody, takový tuňák není, ani v Rio mare pikslách. A převážení v přepravkách, Pupíka z ní nemohu vyhodit, jak se tam nasáčkuje a nikam nejede a minule jsem na veterině vyšťourávala Micilinku, zvlášť hanebným způsobem. Matýsku, jsi pořádný úctyhodný a vážený kocourek, máš 7 kilo, je Tě kus:-)), měj se a piš a dělej radost paničce spolu s Kačenkou, mňau!

 Han
Kocouřák Han  Datum16. června 2011 14:36

Milý Matýsku, my jsme v majetku kočičky Amálie Wigo, její stránka ve Zlaté knize nebyla už dlouho aktualizována. Polepšíme se a dodáme nové fotky (ale i přes běh času a hmotnosti je Amálka stále krásná a hodná kočička).

pajdulka
Kocouřákpajdulka  Datum16. června 2011 10:34

ostravská smečka děkuje a hlásí, že panička byla zakousnutá :) 3x

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum15. června 2011 21:20

Pro Han: Amálek je v seznamu 11 a nejpodezřelejší je ta, co sežrala už v útlém mládí zlatou rybičku, ale všechny jsou krásné a tlustá není žádná! ***
Pro Ilias od FBL: Jestli je vaše Fifuša ta kočička na střeše, tak ta to určitě vyběhá! ***
Pro Tasma: Nasypat horem do přepravky minule zkoušela dvounožkyně Kačenku a ta se jí všema čtyřma packama šprajcla a jak se bála, měla velikou sílu a vypadalo to, že bude mít už do smrti v přepravce hlavu, ale zadek tam nikdo nedostane. Teprve, když to dvounohá už vzdala a pustila ji, Kačenka se taky pustila a zžuchla dovnitř. Na dně byl molitanový polštář, ale stejně jsme byli rádi, že to žádný ochránce zvířat neviděl. ***
Pro všechny spřízněné duše: Kdo hádal, že jsem chtěl mít proslov o kuřeti, JE PAŠÁK a může si za odměnu kousnout do paničky. Protože bohužel nedosáhnete na moji, tak do své...

 Minda
Kocouřák Minda  Datum15. června 2011 14:01

Mtýsku, ty jsi teda správný kočičák. S tebou rozhodně není nuda :-))

Milena
KocouřákMilena  Datum15. června 2011 13:33

Určitě má rád kuře. To dá rozum! Ale píše čím dál líp a moc se na počtení těším. A teď jsem navíc ještě zvědavá :-)))

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum15. června 2011 8:45

pre MaJ: vida, to ma nenapadlo...pri mojej skleróze - Matýsku, keď to nezdôrazníš, hneď na to zabudnem...vari už nemáš rád kura? :-))

 MaJ
Kocouřák MaJ  Datum15. června 2011 6:55

Matýsku, nezapoměl jsi nám náhodou říct, že máš moc rád kuře :))))

 Otík
Kocouřák Otík  Datum14. června 2011 20:50

Matýsku. moc pěkně jsi to napsal, už se těšíme na pokračování.

tasma
Kocouřáktasma  Datum14. června 2011 18:55

Matýsku, obdivuji Dvounohou, že tě do přepravky dostala. U nás je to práce minimálně pro dva lidi a to přepravka ještě musí být postavena naštorc a kočku do ní vlastně vsypáváme. =o)))) A s prášky je to u nás taktéž marný boj. Pozdrav vyřídím, díky. ;o)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum14. června 2011 13:17

Matýsku, jsi hotový spisovatel, moc ráda si čtu tvé deníky a vždy se těším na další, tuten mne velmi pobavil:-)))))

 Míla
Kocouřák Míla  Datum14. června 2011 12:59

Pěkné! Matýsku, tvoje deníčky se mě moc hezky čtou. Pojednání o tabletkách nemá chybu...našli až při malování :-)))

 ilias od FBL
Kocouřák ilias od FBL  Datum14. června 2011 12:42

Jo jo, taky se pro tablety stavuju už druhý týden :-). A váhové poměry - u nás co do váhy jasně vedou dvounožci v poměru 110:83:70 (dvounožec, dvounožka, dvounožec junior). Mezi čtyřnožci je potenciální klientkou dr. Cajthamlové babča Fifuša (poctivých 5 kg na krátkých nohách, v období dešťů věčně urousané břicho od toho, jak si je tahá po zemi). Kluci jsou atleti, Lojzovu velikostní impozantnost mají na svědomí chlupy, bez nich by ho byla půlka, a černouš má figuru jak keňský maratonec :-))).

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum14. června 2011 12:13

Veľmi pekné. Čo mi pripomína, že sa dnes stavím u veta a beriem tabletky na odčervenie. Odkedy sa už aj Eliška dá chytiť, už to ide. Nacpem obom do krku a dám zajesť niečím dobrým. Hm, to niečo dobré musím tiež kúpiť. Kým sa Eliška nenechala ani dotknúť, končili jej tabletky presne ako popisuješ, Matýsku. :-)

 sarah
Kocouřák sarah  Datum14. června 2011 12:00

Příště nám to, Mates, dopovíš, aspoň se máme nač těšit :-))!

 Han
Kocouřák Han  Datum14. června 2011 9:47

Matýsku, musíš být ostražitý. Naše Amálka si taky myslela, že má pravidelný přísun kapsiček a granulí zajištěný na věky. Pak se mladší paniška rozhodla, že se všechny tři polepšíme, aby se nám nezačalo říkat "U tří tlustých koček". Takže jsem změnily váhové poměry z 80+83+5,5" na 76+79+5 a ještě stále není dosaženo konečného cíle! Panišky chroustají zeleninu a Amálka granule pro líné pokojové tygry. Ale i když panišky tvrdí, že jsme stále krásnější, Amálka v noci zpívá u prázdné misky!

 Jarka od Zrzků
Kocouřák Jarka od Zrzků  Datum13. června 2011 22:55

Matýsku, moc pěkný zápisek. Už se těším, až nám řekneš to nejdůležitější.
Prosím napiš brzy.

Čert.cz
KocouřákČert.cz  Datum12. června 2011 21:33

Bezva čtení :-))))))))))))))))))))))))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (20x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top