O štěstí
Po dlouhé době konečně svítí pořádně sluníčko. Ležím za oknem a vyhřívám si kožíšek. Je poledne. To je dobře.
Rána nemám ráda. Za oknem svítá a venku při couvání trouběj nebezpečná, velká, plechová zvířata s červenýma očima. Panička mi dá do misky čerstvou vodu a potom mi přinese misku s masem, aby mi to ti nenažraní pacholci nesnědli. Jsem na to zvyklá. Ale stejně se schovám pod křeslo, když slyším, že si obouvá boty. Nechci na veterinu. A šťourat kočičky smetákem pod nábytkem kvůli veterině je hanebnost! Nejsem na to zvyklá! Oddechnu si, až když za ní zaklapnou dveře.
Večer je to úplně jiné. Večer se nechodí na veterinu. Večer paničce na klíně ležím vždycky já, Kačenka. Jsem na to zvyklá. Než se k nám nastěhovala Maruška, s Dvounožcovým šatstvem vyřadila panička z domácnosti i televizi. Večer si čteme. Čte se levou rukou. Pravou se hladí.
Panička čte, pije čaj s hlínou, co nad námi Dárek hrabe z květináčů, a já předu. Matýsek přivřenýma očima ze své deky sleduje, jestli to děláme dobře. A my to děláme dobře. A hlavně nám to dělá dobře...
Odpoledne je to horší. Když si po obědě sedneme do křesla, za chvíli se paničce zavřou oči. A přede. Ne tak pěkně jako já, ale taky nahlas.
Potom jí spadne knížka na zem a já se leknu.
Panička se probudí, lekne se, že já jsem se lekla, a udobřuje si mě. Hladí mě pod bradičkou a po tvářičkách a na hlavě mezi ušima. Strká mi nos do kožíšku a má radost, že voním jako miminko.
Nikdy jsem miminko neviděla. Voním jako Kačenka!
Když voním, nebolí mě zuby. Když mě nebolí zuby, jsem spokojená, hedvábná, medová a mourovatá kočička v nejlepších letech s velikýma udivenýma očima.
Koza sánská je u nás jenom Dárek. (Pozdrav Rozárce!) Dárek je darebák a paničce se to někdy plete. Dárek je darebák, ale je náš!
Vím, že máte na starosti dům a zahradu a domácnost a školní úlohy svých dětí a spoustu věcí, na které jsem si zrovna nevzpomněla. Ale až přijdete z práce, natáhněte si budík a na čtvrt hodiny si sedněte. Na klín si vezměte svoji nejstarší kočku (nebo prostě tu, která se nechá), pomazlete ji a pošeptejte jí do ucha: "Teď zrovna neumírá nikdo z těch, co milujeme!"
Potichoučku to zašeptejte, aby se to nezakřiklo, a pak už jenom seďte s kočkou na klíně...
A až zazvoní budík, budete dělat zase rychle všechny ty věci, které je udělat nutné. Ale kdykoliv v budoucnu zazvoní budík, budete vědět, že jste byli v životě čtvrt hodiny opravdu šťastní!
| O sdílení
LuckyL 
27. března 2012 11:48
Krásne a dojemné. Aj my sme si zasa rýchlo zrovnali hodnoty a viac si všímame pekné a milé okolo seba, lebo na mňa mrkla zákerná choroba. A preto pribudol k nám do rodiny zasa aj psík, aby sme nezabudli, že sa treba viac prechádzať, hladkať a užívať si život.
A čaj s hlinou, to je dobré...ja že nejaký nový druh čaju :-)
Arabela 26. března 2012 12:10
Krásný návod na čtvrthodinku štěstí :-))))
Mara 24. března 2012 13:30
Kačenko, Kačenko,
za srdce chytáš v jarním čase!!!
Katka od Jendy 24. března 2012 12:44
Krásné počtení a s tou čtvrthodinkou naprosto souhlasím - dokonale výstižné.
Lucissia 22. března 2012 17:30
Krásné, ten konec mě rozplakal... Moc pěkně napsané... Děkuju, Kačenko...
janina.z 22. března 2012 12:47
Moc hezky napsáno!! Ještěže vás, Kačenko, Matýsku a Dárku Dvounohá má:-)
Radava 20. března 2012 18:22
Štěstí jsou chvilky, kdy člověk neřeší co bylo a jak bylo. Těší se z přítomnosti milých osob či zvířecích přátel a užívá si ty vzácné chvilky vzájemného souznění. Nejhezčí citát o štěstí, který jsem si kdysi opsala a zapamatovala, byl od Wiliama Shakespeara - Šťastný je ten, kdo se při západu slunce těší z vycházejících hvězd.
BáraP 20. března 2012 10:33
kačenko u nás to bez mazlící šťastné čtvrt hodinky ani nejde...ani bundu si nestihnu sundat...merlin mě vyřve mezi dveřma, kde jsem se to zase zdržela...musím si sednout a pomačkat, podrbat, pomazlit...nikdy bych si tyhle chvíle nenechala utéct...zamilovaně na sebe mrkáme a já jsem šťastná, že on je šťastný :-)
britkaminda 20. března 2012 10:23
Naprosto souhlasím ! Naše Čikita se ke mně připojuje a přejeme Vám hezký klidný den :)
Jana M. 20. března 2012 8:31
Krásně napsáno, ostatně jako vždy. Opravdu bychom si měli všichni srovnat žebříček hodnot a užívat každou šťastnou chvilku.
gabi od Smíška a Matýska 20. března 2012 7:01
Děkuji za počteníčko. Budík není špatný nápad, ale je hlučný. Stačí se podívat na hodiny a říci se - teď je moje čtvrthodinka a věnovat se kocourům. U nás tohle taky umíme, když kocouři chtějí mazlíky, tak taky nespěcháme.
Taťána Nováková 20. března 2012 6:55
Je to nádherně napsané. Moc jsem se nasmála. Kačenka, Matýsek a Dáreček nemají chybu. Ale zároveň vidím, že jejich panička je kvůli ztrátě milovaného muže a milovaného kocourka dost nešťastná. Chci vyprávět o tom, co jsem zažila. Zemřel mi strejda, kterého jsem měla moc ráda. Asi po týdnu se mi zdál sen. Díval se v něm na mě, šťastně se smál a vesele na mě volal. Zdá se mi velice zajímavé, že takové sny měl i můj tatínek - strejdův bratr. A strejdově dceři se takové sny zdály také. Myslím, že to nebyla náhoda. Myslím, že strejda existuje dál, i když v jiné dimenzi. Ale že na nás dává pozor a že nás má moc rád. Tohle Vám píšu kvůli tomu, abyste nebyla tak smutná. Taťána Nováková
Jarka od Zrzků 18. března 2012 20:28
Kačenko, pohlazení po duši. Díky! A Dárek z "darebáctví" vyroste a ještě se vám bude stýskat po jeho alotriích.
Karla z Končin 18. března 2012 20:25
Krásné, inspirující. Kačenko, děkuju.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 727x / 1x
