Jak jsem slavil Maxmiliána

Konečně jsem se dostal k tomu, abych si zapsal oslavu Maxmiliána. Dopadla o něco lépe, ale také to žádná sláva nebyla. Zdá se mi, že tady teď není na oslavy ta správná atmosféra.
Na Maxmiliána si moji dvounožci dali takové maličké chlebíčky s dobrou pomazánkou. Měli je na párátku. Já chleba ani žádné jiné pečivo nejím, tak jsem si jenom olízal tu pomazánku. Ta byla moc dobrá. No a pak maminka připravovala prý móóóc dobrou omáčku na těstoviny. Do té omáčky se nakonec přidávají krevety a ty já jsem ještě nikdy neměl. Byl jsem na to hodně zvědavý. Pořád jsem se točil kolem sporáku a nakonec jsem dostal hromádku do své mističky. Páni, to byla dobrota!
Ale bráška s maminkou si je dali do té omáčky a to už jsem chuť neměl. Omáčka mi nevoněla. Byla v ní rajčata a česnek a vodka a to já nebaštím. Myslím, že těch krevet tam bylo škoda.
Jako dárek jsem dostal malou šedivou kočičku, kterou mi uháčkovala maminka a od brášky jsem dostal pěkné chrastící myšky.
Všem, kteří mi k svátku popřáli, moc děkuji.