Těžká řehole

Být modelem je těžká řehole. Jestli si holky myslely, že to půjde snadno, tak se hluboce zmýlily. I když naše holka si to asi nemyslela. Ví moc dobře, že když mě chce vyfotit, okamžitě se znechucen otáčím, popřípadě rovnou odcházím. Vigo je ještě malej trouba, ten se jde podívat na tu krabičku, která občas bleskne a kterou na nás neustále dvounohá míří. Taky holka říkala, že je zvědavá, jak si s náma kmoška poradí, že Vigo je malej ďáblík na gumičce, že neposedí a já se fotit nenechám a navíc se cizím lidem straním. Kámoška řekla, že si už nějak poradí, a poradila. Taky by si holka mohla radit sama... občas.
Holka odchlupila pokoj, postel, gauč, škrabadlo. Ustlala postel i gauč. Snažil jsem se jí gauč několikrát přestlat k obrazu svému, ale byla vytrvalá, tak jsem moudřeji ustoupil. Holka pak naházela na gauč pár nových hraček a Vigo byl jejich. Jak říkám, je to ještě trouba. Já jsem je z povzdálí pozoroval. No ukradl bych si jednu myšičku na hraní, jenže on je má vždycky všechny obšancovaný malej. Nechápu, jak on to dělá. Všude, kam se podívám, tam je Vigo. Kam šlápnu, šlápnu na Viga. Najdu si hračku, jak s ní zarachotím, už mi jí ukradne Vigo. Jdu si škrábnout škrabadlo, jak zatnu drápek, už mám v zádech zatnutý drápek Viga.
Tak si Vigo hrál, nevěděl, kterou myšku nebo balonek dřív zabít, počochnit, zakousnout a kámoška fotila a fotila a fotila. Holka stála za kámoškou a cinkala na rolničku, volala na mě nebo na Viga, chrastila myškou nebo něčím, co dobře chrastí... a když se jeden z nás podíval do krabičky, kámoška cvakala. Někdy naší pozornost upoutala natolik, že místo abychom hodily jen zářivý pohled, jak se od nás asi očekávalo, rovnou jsme vstali a šli se podívat, co to ta holka vlastně drží v ruce. Ale vždycky, když jsme to udělali, tak holka i kámoška remcaly, že nééé, zůůůstaň... copak jsem nějak pes? Vigo ať si klidně zůstane, je malej a trouba. Ale já? Já jsem kocour a budu si dělat co chci a kdy chci. A navíc zářivý pohledy... naše... nejsou na rozhazování přece!
Společnou fotku? Ani náhodou!! Já a Vigo a ještě holka? No s holkou možná, ale s malým ani za tyčinku, a že tyčinku miluju. Stejně mi jí ukradne. Jako všechno. Vždyť on ani ty granule nekřoupe, on je rovnou polyká.
Mě už to nebaví, dělejte si, co chcete, já nevím, jak vám, ale mně se chce spát. A malej je taky nějakej unavenej. Už nelítá, polehává, oči mu padají. Za chvíli zapadne do boudičky a budou mít holky po ptákách... teda vlastně po kocourech!
Ona stejně kámoška už musí domů, prská a škrábe se... má na nás alergii. Na nás? To spíš na holku, copak na nás může mít někdo alergii... tsssk-
Modelky berou velký prachy... a my nedostali ani dobrotu... tak to teda ne... zadarmo ani kocour nehrabe... ale na fotkách mi to sluší, to se musí nechat, to jo, jsem velkej krásnej bílej věčně vožužlanej a škrábnutej Merlin. Malýmu to taky sluší. Holka je šťastná, že nás má... určitě.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama