O skákání

Nechápu. Fakt to nechápu, proč lidi pořád někam skákají, když to, co tím myslí, má ke skákání daleko a k půvabu šelmích skoků ještě dál, a když už teda skáčou, tak to dopadne třeba jako onehdá, když Ta naše skočila ze židle, tak dopadla tak blbě, že si málem vymkla nohu, a opět z ní vyklouzlo něco o tom silně zavánějícím značkování, který jsem už zmínil minule.

Miláčku, hezky tady spinkej, dávej pozor na čerty (jako Bedřicha a Vločku, hahaha!) a já si skočím na nákup, jo?? Lásky moje, chvíli vydržte, skočím k sousedce... Zaskočím si pro něco k babi a za hoďku jsem doma... Zaskočím, vyskočím, poskočím, přeskočím... Jen když nás opouští, aby šla - jak sama říká - vydělávat těm mlsným línajícím mrchám (to jako má být naše trojka, tssss!!!) na konzervičky, tak „odchází“... Chce tím jako naznačit, že kvůli tomu se jí do práce nechce? Že jako naše výživa a naše potřeby, které by Té naší měly být prioritou, jsou jí na obtíž??? Hm... Asi si skočím probrat tento problém do debatního kroužku na zahradu, sousedovic Mentos a Zrzoun tomu třeba přijdou na kloub...

Ale k tomu skákání teda... Jakkoli se téma skákání koček může někomu zdát těžce banální a nezajímavé, tak se sem a tam vyskytnou situace, které stojí za zaznamenání.

Tak třeba já - jsem jediný, kdo v naší rodině může skákat na kuchyňskou linku a zcela legálně se tam krmit. Toto privilegium se datuje od příchodu Bedřicha (alias Joudy) a Vločky (alias Tučky vulgo Špekózy) do našeho (pardon - mého!!!) domu. Tyto dva černý elementy sem Ta moje velká s Tou mou malou drze a bez mého souhlasu přitáhly před čtyřmi lety z jednoho kočičího útulku, aby totálně obrátily chod domu (prej „miláčku přivezeme ti překvapení“). Zavlečenci byli tehdy malí smradi, zvyklí krmit se stylem „co neurveš a nesežereš, to v žaludku mít nebudeš“, takže se stávalo, že než jsem se ohlédnul, bylo mi vše sežráno. Zejména Vločka měla dost dobře vyvinutý sací reflex, protože v ní vše mizelo rychlostí té nejvýkonnější sací trubky. Protože smradi byli ještě malí a nedokázali vyskočit na linku, začala mi Ta má dávat misku tam, abych nebyl obtěžován a mohl se v klidu najíst. Nemusím samozřejmě dodávat, že ti malí hajzlíci se velice brzo na linku skákat naučili, nicméně Ta má ji tvrdě bránila, takže dodnes respektují, že linka je moje a oni žerou u lednice, a dále pochopili, že zde budou mít přísun žrádla pravidelný, a trvalo jim asi jen rok a půl, kdy se naučili jíst celkem normálním tempem. Že ale na lince občas za zády Té naší vymetají, snad ani nemusím dodávat... Ano ano, byl to VELKÝ SKOK v mém životě, zavlečení dvou černých spratků do mého života...

Celkem normální je, co se skákání týče, i Bedřich, který jinak normální není. Vzhledem k tomu, že má plně funkční jen dvě mozkové buňky a další dvě vstávají z mrtvých jen ve zcela výjimečných případech, omezuje se jeho schopnost skákání na běžné, mozkovou kapacitu nijak nevysilující kočičí aktivity. Jediným jeho „majstrštykem“ v oboru skákání je celkem přesné zacílení žaludku a močového měchýře Té naší, když se po ránu nechce vyhrabat z postele, aby nás pustila vyvenčit na zahradu a nakrmila nás. Právě v této chvíli problikne na moment třetí buňka.

Jooo... právě mi Jouda naznačil, abych nezapomněl na to, že nedávno hezky vyskočil Té naší z náruče (jen malinko se leknul) tak šikovně, že při odrážení zadním hrabákem roztrhnul Té naší tričko a navždy jí na hrudi (jsem slušnej a nebudu psát, že na levý koze, ne?) vyfrknul svým drápem podpis, a taky že umí padat ve spaní z postele... No uznejte - není blbej?

Ve skákání u nás na plné (a k tomu dvojité) čáře vítězí Vločka. Je s podivem, k jakým výkonům se se svým obézním tělem vybičuje, a když se vybičuje, tak na úkor Té naší, ale prostě to už je její úděl, když si je do baráku přitáhla, tak za to musí platit, ne??

Zatím co Maxipes Fík byl mistrem světa ve skoku pro něco, Vločka je mistryní ve skoku na něco. Třeba skok na zahradu z prvního patra jí jde fakt dobře. Provedla to zatím jen dvakrát a nezastavila ji ani síťka v okně. Ještě, že je dole trávník. Když to udělala poprvé, nebylo to bystrým okem Té naší ani zpozorováno, nahnala nás na noc domů a šla se vykoupat. Jen náhodou šla juknout před spaním na terasu, když v tom se za dveřmi zaleskly kočičí oči. Myslela si, že se k nám zase vetřel cizák, tak ho chtěla vyštěkat a otevřela dveře, ale ten cizák drze naštrádoval do bytu a ukázal bílej flek pod krkem. Ta naše chvíli přemýšlela (ale jen chvíli, má mnohem víc funkčních mozkových buněk než Bedřich), jestli fakt dobře počítala, když kočky pouštěla domů, a když se ujistila, že to tak bylo, začala Vločce prohmatávat tělo, zda nemá něco zlomeného. Neměla, té jen vyhládlo a řvala hlady u misky.

Druhý skok provedla nedávno, opět v noci (zřejmě se bojí, že by ji někdo viděl a mohl její styl kopírovat). Prorvala síťku na mouchy, válela se na parapetu a najednou skříííííííííííp a žuch, byla dole. Ta naše VYSKOČILA z postele a s náběhem na infarkt letěla pro Vločku na zahradu. Ta si z jejího držkování nic nedělala (za to sousedi, pokud nespali, měli o zábavu postaráno) a zdrhla do tmy. Za půl hodiny se objevila na terase, opět vítězoslavně nakráčela rovnou k miskám a po Té vystresované naší jen hodila pohledem „no tak jsem si skákla, no, ty naděláš“.

Tyto dva skoky zanechaly Té naší stopy pouze na duši, nicméně Vločka umí nechávat stopy i na těle, konkrétně na obličeji Té naší, která se díky tomu chvíli vyhřívala na žebříčku místní popularity, protože to se hned tak nestane, aby někomu skočila kočka na hlavu, a Ta naše pak chodila s podrápaným ksichtem.

Vločka totiž ráda lehává na schodech do ložnice v podkroví. Schody vedou z obývacího pokoje nad sedačkou, kde Ta naše ráda sedává. Kde by jí, děvu naivní, napadlo, že je to místo natolik nebezpečné... To si takhle jednou Vločka leží, špeky jí lehounce přetékají přes kraj schodu, když se přes ní přeženou rozvášněná torpéda (jako já a Jouda). Vločka v tu chvíli snila (o jídle, jak jinak) a tudíž se lekla tak, že spadla na hlavu Té naší, plně soustředěné na blikající obrázky. Byla to ale fakt dobrá trefa! Nebudu popisovat ten řev, Ta naše nebyla zrovna z nejslušnějších, jen jsme s Bedřichem po té, co se situace uklidnila a my vylezli z úkrytů, zhodnotili, že Vločka zabodovala, ve skocích u nás doma vede, protože tohle se jen tak nevidí, a nám bude hodně dlouho trvat, než ji překonáme. Nutno dodat, že Vloččino čupr dílo na obličeji Té naší bylo fakt bezva zvýrazněno zelenou barvičkou u jejího doktora a ona pak týden chodila po městě s kapesníkem před nosem a nejsme si zrovna jisti, že jí úplně všichni baštili, že na ni spadla kočka...

Tak! Právě mi Ta naše naznačila, že za a) jsem hnusnej, protože jednak ji opět zesměšňuju a tu levou kozu jsem si mohl odpustit, že za b) z toho mého psaní může být chápáno, že jako ty naše černý smrady nesnáším, a že za c) kdybych si prohlédl fotky, tak jsou zde jiní přeborníci ve skocích, zejména na Chouzavé se vyskytuje jedna tečkovaná skokanka, která nám svými skoky hravě natrhává chlupaté pozadí (a tohle řekla fakt jedovatě!) ...

No tak jako jo, ale pochop, má milá, že za a) normální bulvár je čtivej taky jen kvůli pikantnostem a pokud chce, aby byl můj deník čtivej, že to sem patří, připouštím, že za b) jsem z těch černých zavlečenin občas i po čtyřech letech společného soužití leckdy pěkně streslej, a že za c) může být ráda, že má jen nás, protože mít ještě akčnější kočky, tak si může sama SKOČIT a s krkem ovázaným mašlí k tomu!

Váš Fanda

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama