29. srpna 2004  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 703x / 4x

Stal jsem se mladším bráškou, dostal jsem opravdové jméno a vůbec co se fšecko stalo během roku 2003

Ten rok 2003 utíkal velmi rychle. Já jsem opanoval domácnost a když dvounožci odešli pryč, dával jsem na fšecko pozor. Jednou přivezli domů krásnou krémovou sedačku. Málem zbořili dům, než ji nastěhovali. Pomáhal jim Oldík. To je straaašně veliký dvounožec, vlastně můj bratranec.Když fšecko nastěhovali, kámoška vytřela a já jsem se začal po sedačče procházet. Nechával jsem za sebou mokré roztomilé stopy. Druhý den jsem měl běhací náladu. Lítal jsem po bytě a řádil jsem jako kulový blesk. A nejvíc po sedačce. To rozzlobilo mojí dvounožku. Chytila mě za krkem za kůži a bylo vidět, že se zlobí. Udělal jsem ten nejnevinnější a udivený pohled. Dvounožka se zacala smát, pustila mě a řekla:"Máš pravdu, máme tě pro radost."Tu sedačku zakryla nějakými dekami, ale to uz mě nebavilo po tom litat a ani si brousit drápky. Ale dostal jsem konečně opravdové jméno. Do té doby mi říkali Kocour.Kámoška mi dala jméno Max, ale většinou mi říkají Maxík. To jméno, které mám uvedeno ve Zlaté knize, to mi dala Markéta. To je také naše kamaradka. Posilá mi samé dobrůtky a kdyz viděla, jak mi chutnají ryby, začala mi říkat Maxmilián Rybomil. Ten titul jsem si pak vysloužil pripomenutím svého rodiště. A jak jsem se stal bráškou? Jednoduše. Když ten mů "fousáč" odjel, tak mu naši do telefonu řikali, že ho pozdravuje mladší brácha. Tim mysleli jako že ho pozdravuju JÁ. Tak jsem se stal jejich mladším synem, fousáčovým bráškou a Oldíkovým bratrancem.

Sdílejte!  |  O sdílení

Ludmila Vostrá  27. července 2023 14:01

Moc ráda čtu o šťastných kočičkách! Doufám, že i moje Sněhurka je se mnou také tak ŠŤASTNÁ, JAKO JÁ S NÍ!