Jak moje DNŽ na tento web přišla a jak já jsem se následkem toho zamilovala.

To vám tahle ta moje dvounožka jednou brouzdala po netu a nejspíš se snažila dozvědět něco o tom, jakou mají povahu britské kočičky, protože vete jí sdělila, že sošnou postavičkou a délkou kožíšku sice vypadám jako mainka, ale barvu a hlavně povahu mám zjevně britskou, a při tom brouzdání narazila na webové stránky s názvem Modrý kocouř.cz.

Zprvu jí zaujalo, jak je tento web hezky graficky zpracovaný, kolik má pododdílů, a hlavně že tam jsou různé rady, návody a doporučení ohledně nás kočiček, a že správce toho webu si na něm zjevně dává moc záležet, protože do něj vkládá i informace z různých statistik, průzkumů a mnoho dalších nejen zajímavých, ale i poučných věcí. Tak začala tento web navštěvovat častěji, zkoumala, co tam všechno mají, a hlavně jací lidé tam spolu komunikují.

Opakovanými návštěvami a podrobným průzkumem zjistila, že jsou to dvounožci, z nichž většina má jednu nebo více kočiček, jejichž fotky, a dokonce i různá vyprávění, na tyto stránky vkládají. Ale zároveň to nejsou ty typy, jakože buď budeš vehementně obdivovat MOJI kočku a budeš poslouchat MOJE názory, a následně plnit MOJE pokyny, nebo si nepřej, co se dozvíš. Zkrátka jí přišlo, že je to banda spřátelených duší, která si kočičky obdivuje vzájemně, radí si, a vůbec tam panuje taková milá a klidná pohoda. Další věc, která se jí moc líbila, byla ta, že nemusela být pro přístup sem přihlášena na žádnou sociální síť, a dokonce, když by nechtěla, tak se nemusela ani zaregistrovat. Ale protože se jí tato skupina dvounožců a jejich kočičích vlastníků zalíbila, tak se rozhodla, že se zcela výjimečně zaregistruje, a s ní tedy i já.

Moje DNŽ se tedy zaregistrovala, zapsala mě do Zlaté knihy a začala sem vkládat podobizny mé vznešenosti a jasnozřivosti. Radostně jsem jí nakukovala přes rameno, pak jsem jí i pomáhala tlapkat na klávesnici, ale to mi vzápětí (i s mými pokusy okousávat myš zvanou výpočetní) zatrhla, protože pak musela v práci vedoucímu IT popisovat, co se to samo v jejím domácím netbooku provedlo, a co s tím má proboha dělat, aby to uvedla do původního stavu. Dohodly jsme se tedy, že (pokud ovšem nebudu potřebovat potajmu natlapkat soukromou zprávu Mikimu nebo Davídkovi či jinému z kocourků) já budu diktovat a ona přepisovat.

Já jsem při tom nakukování s úžasem zjistila, co je tady za spoustu krásných kočiček a kocourků, se kterými bych se ráda kamarádila a čerpala od nich zkušenosti, jak co nejrafinovaněji na dvounožce, protože jako malé koťátko jsem v tom ještě úplně neponaučena.

Všichni zdejší kocouří kluci se mi moc líbili, ale PAK!!! - jeden, jen jeden, ten jeden, je idol můůůůůůůj - ano, správně MIKI. Nevím, proč má za jménem v závorce pětku, když pro mě je jasná jednička. Abych to uvedla na pravou míru – všichni zdejší kočičí kluci jsou krásní, chytří, obdivuhodní a šikovní, ale Mikouše zkrátka miluju. Jak jsem ho spatřila, tak se mi rozbušilo srdíčko, a páni, ty jeho zkušenosti a schopnosti, o které se se mnou, a pochopitelně i s ostatními, dělí, a břišáky jak má vypracovaný, a do toho ten vznešený výraz kapitána letectva civilního, akrobatického i bojového – no úúúúžo.

Dvounožka sice dost frfňá, když jeho rady u nás doma uvádím v praxi – teda až na ty živý hady, a živou myš jsem zatím taky ještě nespatřila, abych se je pokusila chytit – nicméně prej lepší, když budu mít zamilovanej vztah takhle na dálku, než abych se jí spouštěla po sousedech (oni jsou sousedi slaňovací?). Ještě tedy jsem původně hodlala dělat zaláskované oči taky i na Davídka, ale tam jsem dospěla k závěru, že by mi Terezka mohla dát po čumáku, a já jsem ještě moc maličká, než abych takhle riskovala.

Dvounožka si to tady taky dost užívá, protože si může ostatním dvounožcům postěžovat, co jsem to za zločince – tak moment – tohle že já diktuju!?! to teda ne, okamžitě přepsat – co jsem to za krásnou a Mikoušem vzdělávanou kočičku – tak proto!!! – a sama se občas odváže a zasoutěží si ve zdejších kvízech, hádačkách a poznávačkách, a měli byste vidět tu radost, když něco uhodne.

Takže vám všem tady chceme říct, že jsme tu vážně rády, a moc děkujeme, že jste nás tak hezky přijali - Miouk všem.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama