Tělocvična

Tak Nancy zase spí (ona spí skoro pořád), a tak zas můžu přidat něco do deníčku.
Včera jsme měly tělovýchovný den, vlastně jen dopoledne, ale stačilo. Už předevčírem se začaly dít věci. Honza stále něco kutil v obýváku a dopadlo to tak, že nám rozebral naše pelíšky (gauč a křesla) na kousky a někam je s mami odnesli. Nechali tam jen ty velké polštáře, na kterých jsme se všichni večer rozvalovali, dvounožci pili takovou tu černou vodu (říkají tomu kafe) a drbali nás na bříškách.
No, a ráno zmizely i ty polštáře, mami odstěhovala i stolek a houpací křeslo, celý obývák vytřela a nechala nás tam běhat. Kočky, to bylo něco!!! Honily jsme se s Nancy z ložnice přes předsíň, ten prázdný obývák až na balkón a zase zpátky. Nemusely jsme se ničemu moc vyhýbat, nic přeskakovat! Běhaly jsme tak rychle a usilovně, že se mami přišla podívat a říkala, že dupeme jako králíci. Občas jsem Nancy dohonila, to aby si nemyslela ... hupla jsem na ni a pořádně jsme se pokočkovaly. Válely jsme sudy, proháněly myšky a hopíky; zkrátka: dováděly jsme jako smyslu zbavené. Moc se nám to líbilo. Pak ale zazvonil zvonek, mami nás zavřela do ložnice a potom jsme už slyšely jen hlasy nějakých cizích pánů a bouchání a šustění. Když nás mami pustila ven, byla předsíň plná papírů, igelitu a takových těch lepivých proužků, které se lepí na kožíšek. Když jsem přišla do obýváku, jen jsem koukala. Stál tam úúúplně nový pelíšek, hlaďounký, veliký a takový oranžový... jen dost páchnul. Mami říkala, že nic necítí, ale mami není kočka, že! Prý to ale brzy vyčuchne, no, uvidíme. Hned jsme to s Nancy prozkoumaly a prolezly a zjistily jsme, že se nedá ležet nahoře na opěradle (to je dost velký nedostatek), ale jinak je tam spousta místa pro nás všechny. Ještě ale nějaký čas budu kolem toho nového pelíšku chodit opatrně, ne jako Nancy, která si tam hned ustlala!!
Tak čau, jdu se mrknout, jestli už se Nancy vyspala a trochu jí pomuchlám, aby si nemyslela...