Jarní úklid

Tak se zase hlásím s příspěvkem. Proboha, co se to stále děje? Ve skříni prádlo složené do komínků, vytřená podlaha, umytá okna. Tak to tedy ne. Okna jsem ozdobil svými tlapičkami.
Víte, je to tu dobře zařízené. Na oknech jsou květiny. Ty zkontroluji, trošku je i kypřím a pak si pěkně otřu tlapičky o sklo na okně. Přeci musí být poznat, že je tam sklo. Co kdybych se spletl a v domnění, že je okno otevřené, bych proskočil do dvora? To samé by se mohlo stát i mojí kámošce. Přiběhne k oknu, vykloní se a na dvorek skočí odříznutá hlava... Tak to tedy ne! Jak bych pak sháněl sklenáře?
Ty komínky mi také docela vadí. To se pak jeden nemůže dostat za ručníky ani ve chvílích, kdy nutně potřebuje klid k hledání duševní rovnováhy. Tak jsem tento týden už 3x skříň pročistil :). Komínky s ručníky vyhazuji ven a pak se pěkně ukrývám v měkkounkých osuškách. Ale myslíte si, že najdu pochopení?! Nikoliv! Kámoška vše zase poskládá do skříně a pak se diví, že mi to při vylézání z úkrytu vadí a ručníky jsou opět na zemi. To je toho!!! Mám prý své dva fochy ve skříni a dva v botníku. No jo, ale když mě se víc líbí jinde.
(To je pořád buzerace!) A víte, co mojí přítulkyni rozčiluje nejvíc? Silonky. Když si nějaké vytáhnu z košíku ve skříni a pohraju si s nimi, tak to jsem okamžitě loveným objektem. Přitom je to bezva zábava. Vytáhnu si krabičku, v té bývá díra a tou dírou se dá vytahovat něco lehkého, natahovacího... Kámoška si stále stěžuje, že si málo hraju. Vždyť tohle je hra! Přímo skvělá. Ale to né, prý si mám hrát s myškou nebo s míčkem. Copak jsem nějaké prtě? A tak se docela těším na to, že ta moje přítulkyně zítra odjede na návštěvu do Pařezova.
Hurá. Konečně bude Maxíkova rezidence opravdu Maxíkova. Jupíííí.
Doufám, že se brzy vrátí brácha. Tomu můj pořádek vyhovuje a v roztahováních svršků i spodků po bytě jsme rovnocenní partneři.