Počítačový vir

Zase se mi něco povedlo, to si musím zapsat. Napálil jsem přítulkyni, aniž bych o tom věděl. To jsem ale šikula! Minulý týden se mamča dívala na nějaké stránky v azbuce a natáhla si do svého počítače vira. Protože má na ty viry nějakého lovce, tak se jí to podařilo toho viru se zbavit (na pavouky a na mouchy v našem pelíšku má mne). Druhý den si pročítala něco na MK a já jsem samo sebou musel být u toho. Natáhl jsem se před monitor, ale je tam jen velmi málo místa. Přítulkyně chtěla něco dočíst, ale najednou jí začala utíkat písmenka a řádky a vůbec nešlo něčeho se chytit a ten počítačový úprk zastavit. Naštěstí na druhé straně toho počítače byl můj brácha. Ale i tam spojení utíkalo. Přítulkyně začala měnit barvy a mumlat něco o tom, že si dotáhla nějakou příšeru z východního tisku. A najednou se počítač uklidnil. Chachá! Ten vir, to byla moje levá zadní. Jak jsem se rozvalil na tom stolku, tak mi místo nestačilo, nechal jsem tedy své zadní tlapky viset dolů a zrovna levá se rozložila na mezerníku (tak se tomu snad říká na psacím stroji, brácha mamče vysvětloval, jak se to jmenuje u PC, ale to víte, ženská, pro ní je to ta dlouhá lišta pod písmenama, která dělá mezery).
Přítulkyně (moje, bráchovo mamča) byla ráda, že počítač není zavirovaný a já jsem se musel smát pod fousky. To se mi povedl kousek!!!
A další kousek se mi podařil ve čtvrtek. Přitulkyně se ráno probouzela a viděla, že s ní nespím já, ale po dece se producíroval pavouk sekáč. Málem z toho byla na mrtvici. Tak jsem toho nohatce lapil a posnídal. Prý jsem tím své přítulkyni zachránil život.
A teď, když přitulkyně tohle vyťukává do PC, tak radějí ležím na klíně, kebulku mám podepřenou na šuplíku u klávesnice a hlasitě chrápu. (Ale to je jen tak jako, jinak jsem jako ostříž a kdybych s něčím nesouhlasil, hned bych se ozval:).)