Jak jsem poznal Lipase

Ten den nikdo z nich neodešel, ale začalo se tu trochu zmatkovat a balit do tašek, to asi pojedeme k babičce (o tý vám taky musím někdy napsat). Tašky jsou odnesený a já čapnut - to znamená, že jedu s nima.
Tam, kam jsme dojeli, bylo hodně lidí, ale to není hlavní.
Hned jak mě pustili z přepravky a já zavětřil, bylo mi to jasný - tady někde musí bejt jinej kocouř! Nějakou chvíli jim to trvalo, ale pozdě v noci se otevřely dveře a já uviděl na klíně jedný paničky dovopravdickýho kocouře - černej byl jak bota a taky ohromnej a pořád mu říkali: "No tak, Lipas, pomalu na něj."
V týhle chalupě jsem si to s těma mejma a s kámošem Lipasem užíval tři dny. Z Lipase se vyklubal fajn chlapík, sice trošku starší (nemá už nervy na nějaký lítání), ale mě utahal jak kotě. Po tak náročným weekendu jsem prospal celý pondělí a zdá se, že ani dneska večer se mnou nic nebude.
Pac a pusu kočičí mámě Laděnce.