Nevím, proč ta koťata tak rychle rostou?

Milí čtenáři, kočkové i lidičky. Nevíte náhodou, proč ta koťata tak rychle rostou? Už toho tady máme polný dům, jsou všude, skáčou, lezou, běhají, perou se, cvičí, pořád chtějí jíst a pořád hrabou v záchodku. Nevím, proč se to tak rychle stane, ale ještě před pár týdny to byla malá, neohrabaná mrňata a teď abych před nimi utíkala na skříň, nejlépe ale ven, do dílny nebo na půdu. Nedají pokoj, pořád chtějí mlíčko, i když už dávno baští maso, já už nestačím, zkuste si to, vyrábět mlíčko pro 9 kousáků, kteří mají zuby jako jehličky!!! Ne, to už prostě nejde a musela jsem je odstavit, a když vidím, že se některý blíží a přeradostně přede, prchám!!! Tentokrát mi mami nehubuje, spíš mě lituje a pouští mě, abych měla klid, na půdu. Tam si lehnu a spím a spím. Musím to dohonit, tolik bezesných nocí, lezli pořád po mě, tlapičkami mi bušili do bříška, bylo to krásné, ale bylo to náročné. Maminka mě ale chválí, že jsem ta nejlepší kočičí mamina mezi kočkami! Jsem pyšná, protože si myslím, že to byla fuška, ale já jí zvládla. No, přiznávám, pomáhala mi i ta moje sokyně, ta Beatka, i když sama měla také bandu pořádných hladovců. Tak tedy Beatko, dík! Nebudu tě za to tolik honit a mlátit. Slibuju. Jsi taky matka, je vidět, že ta moje jarní koťata tě něčemu přiučila. Proto jsem tě také nechala, abys je občas opečovávala.
No a nebude to dlouho trvat, a bude u nás klid. Všichni ti červení, ale i ti barevní uličníci, už mají nové, netrpělivé rodinky, které se na ně těší, a my zase zůstaneme doma sami. Já, Beatka, Jaffa. Mami říká, že si teď dáme pauzu, ale ... :-)