Týrají mě :(

Tak si to představte, nevím, co se to s těmi mými dvounožci stalo, ale včera mi hrozně ublížili. Nejprve mi ráno Hravý schoval misku s granulkama. Čekal jsem, že až Mazlivá vstane, tak to napraví, ale ne! Napadlo mě, že je to třeba trest za to, že jsem předtím trochu zlobil, ale nechtěl jsem tomu věřit. To by mi přece moji milovaní dvounožci neudělali. Taky že ne, Mazlivá mě hladila a vysvětlovala mi, že nesmím jíst, protože půjdu k paní doktorce. To jsem teda nechápal proč, když jsme tam šli minule, tak jsem normálně jist mohl.
Pak ale Mazlivá začala uklízet, já podnikal útoky na smeták a na mop a na hlad jsem trochu zapomněl.
Odpoledne se sebrala a odešla. Za chvíli ale přišel Hravý, dal mě do přepravky a vyrazili jsme na cestu. Bylo mi jasné, že jdeme k té paní doktorce, tak jsem přemýšlel, jestli mi bude zase stříhat drápky nebo dávat tu hnusnou pilulku, co minule. Bylo to ale mnohem horší! Když jsme tam dorazili, Hravý mě předal paní doktorce a šel pryč!
Pak si toho moc nepamatuju, musel jsem usnout. Z probouzení si pamatuju jen záblesky, paní doktorku, Mazlivou s Hravým, přepravku, ale pak jsem zase usnul. Probral jsem se doma, ve svém košíku. Teda probral jsem se jen napůl, byl jsem jako praštěný. Chtělo se mi hrozně na záchod, tak jsem se vyhrabal z košíku a doplazil se na chodbu. Myslel jsem si, že už jsem uvnitř té boudičky, tak jsem začal čůrat, ale představte si kočičáci, já jsem tam byl jenom předníma tlapkama. Takže jsem počůral podlahu i svoje zadní tlapky. Ale dvounožci se na mě vůbec nezlobili, beze slova to vytřeli, očistili mi tlapky a vrátili mě zpátky do košíku.
Postupně jsem se probral a zjistil jsem, že mi něco chybí a že to bolí. A oni se tváří, že je to v pořádku a ještě říkají, že to bylo pro mé dobro, chápete to? Chtěl jsem si hrát na uraženého a nejíst, ale měl jsem po včerejšku takový hlad, že jsem nakonec neodolal a vrhl se na to dobré masíčko, co mi za odměnu koupili.
Tak si říkám, že by mi ti moji dvounožci snad přece jen neublížili. Možná budu ještě chvíli trucovat a pak jim odpustím.

Jo a víte co ještě? Prý jsem tlustý! Já, jehož vzorem byl vždycky Kocour z Červeného trpaslíka, se najednou začínám podobat spíš tomu povaleči Garfieldovi! To je tragédie!