24. září 2007  |  Tonička Kočičková  |  1 025 480 682x / 2x

Vizitýrování

Dneska slečna povídala, že přijde její maminka na vizitu, že se mám těšit. Tak jsem si říkala - jo, to už znám. Přijde se podívat a šup, určitě mě zase šoupne do bedny a někam unese, tak jsem se vůbec netěšila, páč jsem si tu už zvykla.

Jakmile se ozval zvonek, uklidila jsem se několika přískoky pod postel a že nevylezu. Jenže maminka přinesla chlebíčky a slečna vytáhla švestkovej koláč a kafe, a v kafi je mlíko a to já můžu. Chlebíčky taky můžu, ale to mi nedaj. Mlíko občas vyžebrám, tak jsem to šla zkusit.

Nenápadně jsem se vyšourala z podpostele a hup na stůl. Jenže mě nenechali ani čuchnout, natož omočit jazyk nebo packu. Zato mě slečna hned sundala a maminka mě chtěla hladit. Na to jsem ale vůbec nebyla zvědavá, když na stole bylo tolik dobrot, navíc paní maminka byla pěkně načuchlá dvěma psíma slečnama. Ještě toho trochu.

Když neuspěly ani další pokusy o nějakou malou nenáročnou potravinovou loupež, vzdala jsem to. Vzala jsem si svoji chlupatou černou myšku a šla jsem si hrát do koupelny, aby na mě neviděli a aby věděli, že na ně kašlu, ačkoliv si jindy raděj hraju ve velkém pokoji. Občas mi myška při hře utekla za dveře až do pokoje, ale dělala jsem, jako že nic a šup zpátky. Ještě jsem hodila pohled jako "starejte se o chlebíčky a kafe". Taky jsem trochu pocuchala fazonku předložkám v koupelně, i když jinak si jich vůbec nevšímám, páč jsou takový divný - sice chlupatý, ale hrát si nechtěj.

Jen se maminka začala sbírat k odchodu, tak já jsem se pro jistotu zase uklidila pod postel, čistě pro všechny případy. A pak jsem se raděj namáčkla za stůl, protože pod tou postelí by mě přece jen mohli vyšťourat. Naštěstí mě maminka nechtěla.

Tak doufám, že zase nějakou dobu nikdo vizitýrovat nepřijde, páč mě fakt nebaví si hrát v koupelně.

Sdílejte!  |  O sdílení