Jak jsem málem uhořel

Jsem v podstatě velice hodný kocourek mírné povahy, který občas vezme na sebe i nějakou tu Mufčinu lumpárnu, protože nikdo nepředpokládá, že taková roztomilá malá kočička by mohla někdy zlobit. Takže nějaké roztrhané papírky, přemístěné šroubováky, zaťapaná linka nebo vyhrabaný záchůdek, to jsou takové maličkosti, za které trochu vyhubování klidně snesu, neb jsem kocour gentleman. A všimněte si, že se vůbec nezmiňuji o okousaných kvítkách, protože to už je skutečně pod naši úroveň, to fakt dělají jenom koťata a to my už dávno nejsme.

Na druhou stranu je pravda, že já jsem aktivnější, když mami nebo tati něco dělají, a moc rád jim při tom asistuju. Mufka to vždy sleduje z bezpečné vzdálenosti, protože, jak správně předpokládá, při takové asistenci se dá někdy lehce přijít k úrazu. Nejvíc mě to baví u vaření. To jsou někdy takové zvláštní a příjemné vůně, že jeden nemůže odolat. Občas dostanu i něco ochutnat, ale pak se většinou divím, co že to ti člověci mají za chutě. Jednou jsem ochutnal i česnek, to jsem pak asi půl hodiny prskal, a od té doby si dávám bacha. Pokud se krájí, čistí, míchá, obaluje nebo jinak chystá, zaujímám pozici mezi sporákem a dřezem a bedlivě vše sleduju. Jak se ale zapaluje plyn, jsem obvykle vykázán s tím, že je tam nebezpečno a že bych se mohl spálit. Když se pracuje s těstem nebo jiným podobným nesmyslem, tak mi to nevadí a odejdu na některou ze svých dalších pozorovatelen, ale jakmile se po lince pohybuje maso, stává se ze mě predátor. To mě můžou sundávat jak chtějí, já tam zase zpátky vyskočím. No a jednou se mi to málem nevyplatilo.

Tati dělal maso a dokud jsem byl v dostatečné vzdálenosti, tak byl v klidu a moc si mě nevšímal. Pak mi ale řekl, že mám jít dolů, se mi nechtělo, tak mi pomohl, zapálil plyn a šel pro pánvičku. Jsem si říkal, co mě sundává, taková drzost a vyskočil jsem zpátky. Nějakého poťouchlého hořáku jsem si nevšímal a zaujal jsem původní polohu. A najednou vám, kočičky a kocourci, takový smrad, že to jste tedy ještě necítili. Tati kouká, co to smrdí, mami z pokoje volá, že něco hoří, já se taky nad tím smradem šklíbím a pak jsme na to přišli. Hořel mi ocásek! Mami přiběhla a hned mě uhasila. Jsem byl pěkně vykulenej, co se to děje, protože všechno proběhlo tak rychle, že než jsem se rozkoukal, bylo po všem. Ještě, že mám ten ocásek tak huňatý, takže to jenom smrdělo. A jak se to vyčíslo, tak to ani nebylo poznat.

Ale nemyslete si, že jsem se z toho poučil! No, dávám si víc pozor, tak hloupý zase nejsem, ale zároveň udržuju i ty moje člověky víc ve střehu, aby se mi něco špatného nepřihodilo. To víte, patřičně si vychovat a vycvičit svoje lidi, to dá kocourovi zabrat! Však to jistě znáte, tak co si budem povídat!

Fridrich

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama