[Eva Hrubá]

Mám takový problém. Naše kočka se snaží utíkat kdykoli jsou jen
pootevřené dveře. Bydlíme u rušné silnice a proto se bojím aby neutekl
na ulici a nesrazilo ho auto. Sice ho vždy chytíme, ale například dneska se schoval do
křoví a nechtěl vylézt. Co mám dělat?

[Alena V.]

[chatul]

Řešíme podobný problém. Napadlo mě, že bych požádala souseda, který má malého psa (pudla), že bychom sehráli "divadlo" - několikrát za sebou by byl "náhodou" s pejskem na chodbě, zrovna když budeme "odcházet", takže pokud by chtěly kočky utéct, musely by na něj natrefit. A protože (možná mylně ?) předpokládám, že našim kočkám pejsek sympatický nebude, tak se jim příště už na chodbu nebude tolik chtít,. Zároveň jsou podobné váhové kategorie, není to žádný rotvajler, který by jim mohl ublížit... No popravdě se spíš bojím o toho psa Co myslíte, je to blbý nápad?

[Jiřina Válečková]

Připojuji se k názoru, že byste měli chodit s kočkou ven na vodítku. Jednak si bude moci bezpečně prozkoumat celé okolí a jednak si zapamatuje lépe pachy, vedoucí k Vašemu bytu. KDYBY SE JÍ ZASE PODAŘILO UTÉCI VÁM, BUDE PRO NI NÁVRAT SNADNĚJŠÍ A BEZPEČNĚJŠÍ.
_________________
ina

[Karin]

[Eva Hrubá]

děkuji za tolik rad. U domovních dveří je předsíňka (domovní dveře jsou vždy zavřené), ale někdy druhé dveře u swchodů do patra zapomeneme zavřít a číča vyleze klapkou ven. Dodatek: většinou nechá otevřeno moje sestra

[April]

Převychovat sestru, aby zavírala, bude to asi snazší než donutit kočku, aby neutíkala

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Eva Hrubá]

to máš recht

[Frantiska]

Taky mame problem, ze nam jedno kote utiká ... vzdy jen kousek od bytu, ale nad nami maji velkeho psa nejake bojove plemeno, tak mam trochu strach ... vzdycky mu naplacam nebo s nim tresu podle denni doby i kricim jedina reakce je ze zacne vrnet druhe kote neutika nikdy Zadnou precin nemame a prece nebudou cely den zavreni v koupelne (to jsou jedine dvere v byte)

[Smeny]

Taky se nám číča neustále snaží proklouznout mezi nohama, když přicházíme z venku. Naštěstí bydlíme v paneláku, tak nemá hned přístup ven, ale zas na druhou stranu, tady, když by se někde zamotala, tak už se asi nevymotá Stále řeším dilema, jestli ji zkusit vzít na vodítku po chodbě a nechat ji to učmuchat a prozkoumat (a časem pak i ven)...na jednu stranu si řikám, že ji to třeba uspokojí a nebude nám pak utíkat, na druhou stranu se bojím, že se toho bude dožadovat stále víc a víc....

[Alimak]

[Smeny]

[April]

[Raika]

Naše kočka ve věku puberťáka proklouzla v paneláku na chodbu manželovi. Bylo to v noci, že kočka není doma si nevšiml (Mína je šedá, v šeru špatně viditelná). Prožila tedy hrůznou noc na chodbách osmipodlažního domu s výtahem. Ráno jsem ji hledala jak zběsilá. Až její řev mě nasměroval ven z bytu. To už ji odchytávala paní z domu, co má taky kočky. Podle četných škrábanců (té paní)a hrstí chlupů (naší kočky)usuzuji, že to bylo drsné. Ovšem od té doby už ví, kam patří. Na chodbu vyběhne, ale jen se dveře přivírají, už peláší domů.
Nedávno se mi ale povedlo ji venku opravdu nechat. Nedala se. Drásala dveře tak šíleně, že jsem se zděsila, co se to k nám dobývá za šelma.
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[janiik]

Náš pětiměsíční kocourek byl zvyklý už jako kotě pobíhat po zahradách. Když jsme si ho i s jeho bráškou přinesli, hlídali jsme je oba na zahradě asi 4 týdny, pak si už chodili ven sami otevřenými okny. Máme dům se zahradou u ne příliš rušné silnice. Oba kocouři se vždycky vraceli domů, minulý týden bohužel jen jeden. Druhého srazilo auto před naším domem. Obrečeli jsme ho a okamžitě přinesli domů malou kočičku, se kterou se Mikeš přímo ukázkově sžil. Jsou velcí kamarádi, kočička byla pouze bytová, o pobyt venku nejeví zájem. Náš kocour se ale snaží proklouznout jak to jde, prvních pár dní si vždy chodil očuchat to osudné místo na silnici. Jak dlouho si to bude pamatovat? Bojím se aby se mu taky něco nestalo, když jsme ho ale pár dní drželi doma, bylo vidět jak mu ta zahrada chybí. Bydlíme v rodinném domku s manželovými rodiči, kteří jsou v důchodu a kocour jim občas proklouzne, nedá se to dost dobře uhlídat, takže čistě bytový asi nebude.

[tatiana]

Náš devon je taky pěkný útěkář-u toho to pro změnu propuklo, když poznal, že je nějaké VENKU. Takže pořád musíme hlídat dveře. Dokáže protéct pod nohama, že si toho člověk vůbec nevšimne. Ale našla jsem na něj fintu-opouštím místnost, kde je on, čelem k němu a dívám se na něj, a to se zdrhat nepokouší, když vidí, že ho vidím. Ale stačí otočit se zády a v tu ránu je někde dole u dalších dveří dřív, než zavřu já ty první. Je neuvěřitelně rychlej. Samotného bych ho na zahradu nepustila za nic na světě, protože se ničeho nebojí a všechno jde prozkoumat. Nebojí se ani velkých psů (má ho doma), ani koček (má 2 parťáky), ani lidí (nic špatného zatím v životě nepoznal). Takže to riskovat rozhodně nemíním, a pokud ven, jedině na vodítku.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[anazuz]

[Aélinnel]

Kočičku máme v paneláku a i když se proklouznout snaží,ještě se jí to nepodařilo..spíš se bojím až se přestěhujeme do RD,tam bývá přístup k zavírání dveří laxnější.
Jen tak mimochodem-jako že jsem měla(a stále u rodičů mám) ,,BOJOVÉ"plemeno,tak trochu nechápu,jak někdo může napsat že sousedi v domě mají bojové plemeno a proto se o kocouře bojí.Sakra,vždyť to je stokrát omletá pravda,že je jedno co je to za rasu,hlavní je vychování psa!!!
Kočku vám může zakousnout i labrador nebo pudl,když budou mít problémy s kočkami.Neříkám,že bojový pes kočku nezakousne,ale tohle škatulkování mi zvedá žluč.
Na kočku se spíš vrhne vlčák,baset než šarpej nebo staford.

[ZdenkaP]

[Silvie OK]

Taky se trochu přidám...

Psa, řazeného mezi "bojové" mám doma, konkrétně stafordširského bulteriéra. Od štěňátka vyrůstal s kotětem, doma nemáme sebemenší problém a v kočko-psích "rvačkách" máme obavy spíše o psa, než o kocoura. Sousedovic kočky, kolem kterých denodenně chodíme ven, respektuje a nenapadlo by jej je honit. Ovšem, volně pobíhající a pro něj "nezařaditelné" kočky by asi honit chtěl. Proto ho ovšem mám na vodítku (i když jsem si na 90% jistá, že by kočku neměl šanci dohonit).

Každopádně, jak už jste zde psaly, je to otázka výchovy psa, jeho socializace a přístupu pánečků.

Na straně druhé, upřímně řečeno, nechápu jak může být takový velký problém si hlídat utíkajícího kocoura, v bytě. Náš kocour je taky tak trochu útěkář, tak jsme doma jak na trních, když se otevírají vchodové dveře. Ale udělám jednoduše maximum toho, aby mi neutekl (co nějaké zábrany, hodit mu hračku nebo pamlsek na odpoutání pozornosti, když odcházíte z domu). A pokud už mi uteče, je to bohužel na mou zodpovědnost a těžko se můžu zlobit na sousedy, že mají psy. Ať už "bojové", nebo jiné. Ostatně, rotvajler se na seznamu těchto psů neobjevuje a dokáže podle mě zakousnout mnohem "lépe" než třeba angl. buldok, který na seznamu je

[tatiana]

Já mám útěkáře dva, při každé příležitosti zdrhnou z vyhrazeného prostoru. U nás se tedy toho až tak moc nestane, protože najdou vždy nějaké zavřené dveře dál, takže úplně utéct nemohou. Zjistila jsem ale, jak lze jejich útěk eliminovat na minimum (pokud nechci prolejzat při jejich hledání třeba sklep)- stačí zavírat dveře otočená čelem k nim, t.j. dveřmi se procouvat - když syčáci vidí, že se na ně dívám, neutečou. Doporučuji k vyzkoušení-jednoduché, účinné.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Beranka]

Suhlasím s předešlýmu příspěvky. I můj Maxík má tendence vystrkovat čumák na chodbu,i když se tam jednou "omylem" dostal a v tu ránu se z něj stal hned na rohožce rejnok . Infarktový stav se ale dostavil a tak před odchodem dostává pravidelně tyčinku a já mám dostatek času v klidu odejít. Dokonce mi i přijde,že si někde přeje ať už končně jdu,kvůli té mlsce . Takže: zabavit kočičáka a prchnout....

[Alamka]

Fabián se se mnou ráno chodí loučit. Máme hned za dveřmi velký rohový záchodek, takže skočí nahoru, já ho párkrát pohladím a jdu. Mám vždycky obavu, protože musím v předsíni zhasnout a jdu na chodbu do tmy, ale nikdy mi neproklouzl, mám pocit, že ráno prostě ven z bytu netouží. Když se vracím domů, taky už čeká nahoře na záchodku, a to většinou proklouznout chce a podaří se mu to, ale jak bylo výše napsáno, taky se připleskne k rohožce, jen krok ode dveří a ňuchá kolem. Nedávno uslyšel o patro níž souseda jít do schodů a bleskově byl zpáky v bytě.