<< Zobrazit předchozí téma | Zobrazit následující téma >> |
Autor |
Zpráva |
missy
Založen: 14.10.2007 Příspěvky: 2
|
Předmět: Strach z dvojnožce Přitlapkováno: 14. 10. 2007 15:10:28 |
|
|
Dva týdny máme v bytě tříměsíční kotě, nalezence zřejmě pouličního původu. Je dost temperamentní (což patří k věku), a když ho popadne amok, leze skoro až po stropě. Bohužel se mi stále častěji stává, že přede mnou utíká a schovává se, jako by se bálo. Pokud chce spát, jíst nebo podrbat za uchem, přijde si mňouknout a je mu vyhověno. Několikrát jsem ho potrestala bezprostředně po zločinu (hrabání hlíny z kytek, procházka po jídelním stole), pak samozřejmě na chvilku zmizelo ve skrýši, ale netrucovalo.
Můj dotaz tedy zní: je v pořádku, že se kotě sem tam schová nebo jsem udělala nějakou zásadní chybu ve výchově?
(Jsem kočičí amatér; kotě si nás našlo samo.) |
|
|
Odpovědět
|
|
April
Založen: 08.11.2004 Příspěvky: 2716 Bydliště: Praha
|
Předmět: Re: Strach z dvojnožce Přitlapkováno: 15. 10. 2007 6:26:03 |
|
|
Ono myslím, že to může být jen subjektivní pocit - není to utíkání a schovávání spíš jako výzva ke hře? Hoň mě, hledej mě?
Pokud se běžně chodí mazlit, bez problémů baští, není nečistotné, myslím si, že se nebojí. Bojácné kotě si nepříjde ani pro pomazlení, schovává se během dne, vyráží po bytě až v noci, když je klid.
April _________________ Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky. |
|
|
Odpovědět
|
|
kockodan
Založen: 26.02.2007 Příspěvky: 204 Bydliště: Praha - Petrovice
|
Předmět: Re: Strach z dvojnožce Přitlapkováno: 15. 10. 2007 10:04:54 |
|
|
missy napsal: | Dva týdny máme v bytě tříměsíční kotě, nalezence zřejmě pouličního původu. Je dost temperamentní (což patří k věku), a když ho popadne amok, leze skoro až po stropě. Bohužel se mi stále častěji stává, že přede mnou utíká a schovává se, jako by se bálo. Pokud chce spát, jíst nebo podrbat za uchem, přijde si mňouknout a je mu vyhověno. Několikrát jsem ho potrestala bezprostředně po zločinu (hrabání hlíny z kytek, procházka po jídelním stole), pak samozřejmě na chvilku zmizelo ve skrýši, ale netrucovalo.
Můj dotaz tedy zní: je v pořádku, že se kotě sem tam schová nebo jsem udělala nějakou zásadní chybu ve výchově?
(Jsem kočičí amatér; kotě si nás našlo samo.) |
Zkuste jestli Vás neláká na hru na honěnou, měla byste to poznat i podle výrazu, jestli je to strach nebo vzrušení ze hry. Když hra, má rozšířené oči, uši do zadu, je jak ďáblík, a bude vám dávat najevo, že chce vaši pozornost, možná strach ještě na očkách a uších nerozlišíte, ale bylo by takové plaché, utíkalo přikrčené, tak jakoby tiše a ne v amoku, a nechtělo jen tak vylézt. Nemusíte se rovnou za ním rozběhnout, jestli se bojíte, abyste ho nevylekala, někdy stačí i jen se naklonit a říct třeba baf, a náš kocour vyběhne jak poděs. Za chvíli se vrátí a jede se znova. Někdy je to náročnější verze, že za ním musím chodit po bytě a fakt ho jako honit (lze spojit s nutnou pochůzkou, úklidem či tak ), najít ho, překvapit ho, něco říct nebo tlesknu a on zas vystřelí. Kotíci jsou srašní poděsové, nejvíc snad v půl roce, bude si hrát na raketu takže možná si fakt chce jen hrát.
Když to píši, připadám si trošku divně, ale kočkaři pochopí ale vlastně i štěňátka nutí lidi blbnout... |
|
|
Odpovědět
|
|
liw
Založen: 03.05.2006 Příspěvky: 152
|
Předmět: Přitlapkováno: 15. 10. 2007 19:53:11 |
|
|
missy, skusim popisat, co sa deje u nas. mozno to pomoze aj ostatnym.
pre predstavu, mame troch britskych kocurov, ktorym nikto nikdy neublizil. dvaja z nich su v pohode, treti je od isteho casu bojko. Nejde len o veci ako vysavac ci mixer. Mico sa boji vsetkeho. Ked prideme domov, Mico lezi pricapnuty k zemi pod skrabadlom a ani sa nepohne. Boji sa, ked mame na sebe dlhsi kabat. Boji sa, ked mame oblecene nieco tmavsie. Zlakne sa kazdeho hlasnejsieho zvuku. Zlakne sa, ked k nemu prideme zozadu a necakane ho pohladkame. Ale ked ma svoju chvilku, je to uzasne hravy, odvazny kocur. Lovi pierka ako ziadny iny, dokaze sa za nimi nahanat desiatky minut. Chodi sa k nam maznat a spava s nami v posteli. Pride nas zavolat, ked sa chce hrat.
Prestali sme riesit, ze sa obcas schovava do skrine, ze sa preplazi cez byt (doslova preplazi...), ked uvidi nieco, co ho vystrasi. Zmierili sme sa s tym, lebo inak sa chova ako ostatni nasi kocuri. Casom sme prisli na to, ake veci ho desia a snazime sa ich co mozno najviac obmedzit.
Neviem, ci vam tieto riadky pomozu. Ale pre mna je nas Mico priklad toho, ze aj milovana a opecovavana macicka moze byt skratka bojko. |
|
|
Odpovědět
|
|
|