[Petra Urbanová]

Sestra si pořídila z útulku 3-měsíční kotě, které je jako každé kotě velice hravé a živé. Není si ale jistá, jestli mu není doma samotnému smutno, když chodí s manželem do práce. Ráda by mu pořídila ještě kočičího kamaráda, ale manžel nechce. Máte někdo zkušenosti s tím, jestli takto malé kotě nemá problém být samo doma nebo jestli si zvykne?

[April]

Kotě si určitě časem zvykne, ale jestli můžu poradit, pokud ona sama se nebrání druhému kotěti, dejte jí a jejímu manželovi přečíst odkazy na téma "Druhá kočka" ... na Titulní stránce v dolní části jsou odkazy vedoucí do několika for, kde se právě pořízení druhé kočky řešilo, a spousta lidí si spíš chválí tu variantu dvou koček

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[hanuled]

Ano, určitě je pravda, že druhá kočička je jen ku prospěchu věci, jenže já jsem také v situaci, kdy její pořízení není vůbec reálné.
Jsem studentka, bydlím ještě u rodičů a věřte mi, že to dalo dost zabrat, než jsem hlavně tátu na pořízení koťátka přemluvila. Nebylo to vůbec snadné, proběhly obrovské hádky, vyhrožování, psychiské vydírání z mé strany apod. Jenže je mi skoro 23 a kočičku chci celý život, jsem taková "kočičí máma" už odmalička. Takže jsem neustoupila a máme Kubíčka.
Samozřejmě se někdy stane, že musí zůstat sám doma. Většinou o víkendech, to jsem v práci a pokud to vyjde tak, že i přítel, tak bohužel nic jiného nezbývá...Trhá mi srdce, když odcházím z bytu a nechávám Kubu samotného, jenže druhá kočička u nás bude reálná nejdřívě tehdy, až se přestěhujeme do svého, což ještě nějaký pátek potrvá. A tak to prostě beru jako neměnný stav, se kterým nic neudělám. Na druhou stranu mám za to, že pokud není nikdo doma, tak kočka většinu dne prospí a když se jí pak aspoň večer dostatečně věnujete a uděláte si čas na pořádné hrátky a pomazleníčko, tak se jí to aspoň trochu vykompenzovat dá.

[April]

Ono je to o kompromisech a byla byste překvapená, kolik chlapů nakonec na druhou kočku kývlo a dneska by neměnili (či dokonce sami druhou kočku po dřívějším odmítání navrhli) a naopak říkají - škoda, že jsme si druhou kočku nepořídili dřív, a vidí, že ty dvě kočky si vyhrajou, jsou spokojené. A pokud se partner nebránil jedné kočce, dá se "zlomit" i na druhou.

Něco jiného je, pokud nemáte svojí domácnost a musíte respektovat pravidla rodičů. Nicméně v domácnosti s manželem či partnerem je to o diskuzi a kompromisech, je to přecejen jiný vztah než s rodiči, a když se to správně podá, nic není nemožné.

Jinak jasně, že si kotě zvykne, za pár měsíců to už kotě nebude, a je hodně kočiček, které žijou solově a vystačí si, ale když existuje šance na druhou, byla by škoda to doma alespoň nezkusit prosadit.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Alča]

Musím souhlasit s April. Já horko těžko vybojovala 1 kočku s tím, že se budu starat sama a v žádném případě nesmí do ložnice. Dnes? Máme 2 kočiny, jsou s námi v ložnici a manžel by neměnil.

[hanuled]

Kdyby bylo jen na partnerovi, tak už máme doma útulek , je z Kuby úplně vyřízenej.
Ale zrovna můj otec je typ člověka, který striktně zastává názor, že zvíře do bytu nepatří, takže jsem šťastná, že jsem ho vůbec dokázala zlomit na Kubu.
Ale jedno je jisté...Jakmile budeme mít vlastní bydlení, tak si okamžitě pořizujeme druhou číču, už jen proto, že v nákladech už velký rozdíl nebude, kočičky milujem a můžem takhle nějaké útulkové aspoň pomoci. Jen je mi líto, že Kubíček do té doby vyroste a my přijdeme o ty kotěcí hry
A nebo si třeba pořídíme rovnou dvě koťátka a nepřijdem o ně TO je nápad

[Alča]

Výborný nápad. Dvě koťátka z útulku.

[Zdenka]

Naši mladí si také pořídili kotě, a někdy jsou mimo domov,i několik dnů.Naštěstí bydlíme v jednom domě, a tak je automatické, že se o prcka postaráme, a na oplátku nám nakrmí našeho Mňouka, když jsme mimo domov my.
Píšete, že bydlíte s rodiči - a to by se nedalo skloubit, že by kotík byl "putovní" - po vzájemné dohodě? Nemyslím, že by rodiče zůstali tak neoblomní

[hanuled]

To by u nás opravdu nešlo. O putování nelze mluvit:-)
Naši si na Kubu sice jakžtakž zvykli, s mámou problém nebyll nikdy, s otcem už to bylo a je horší, ale veškerá péče o něj samozřejmě padá na mě. Takže proto nemohu počítat s tím, že by se o Kubu někdo v mé nepřítomnosti postaral. Oni si ho pomazlí, to jo, ale veškerou péči, tj. od krmení přes čištění záchodku až po veterinu obstarávám já.
A druhé kotě by stále ještě neprošlo:-) a už to začínám pomalu vzdávat a smiřovat se s myšlenkou, že si na nový přírustek opravdu budeme muset ještě nějkou dobu počkat.
Až budu mít scůj dům, tak už se samozřejmě na nikoho ohlížet nebudu

[uju]

[Alča]

Uju nebojte. Manžel byl dost nekompromisní a já věděla, že neustoupí. Jak řekne NE, tak prostě NE. Ale pak jak byla ta první doma, tak jsem nevěřila vlastním očím. Jdeme spát, tak volá: Baru pojď, jdeme spinkat. Bez problémů čistí záchůdek a dá jim najíst. Jsem přesvědčena, že u Vás to bude taky. Držím pěsti a napiště, jak to dopadlo.