[Dagmar]

Musím se svěřit někomu, kdo chápe, že člověk může brečet kvůli kočičce: Naše malá Elsička je nemocná. Před pár dny jsme si všimli, že nějak ztěžka dýchá. Sešli se nad ní dva páni doktoři, udělali rentgen a zjistili, že má tekutinu v hrudní dutině. A vyřkli strašný ortel: FIP - možná. Odebrali krev a výsledek bude ve čtvrtek. Strašně moc se bojíme, že budou mít pravdu!!! Elsička dostala antibiotika a Furon na odvodnění a hned druhý den se hodně zlepšila. Ale bojíme se doufat. Prý ani ostatní možné diagnózy nejsou příliš optimistické a musím se přiznat, že ani nevím jaké, protože poté, co jsem uslyšela slovo FIP, tak jsem úplně přestala vnímat.
Takže teď dvakrát denně zápasíme s Elsou, abychom do ní dostali prášky (už nám to docela jde) a hrozím se čtvrtka, že doktoři měli pravdu.
Taky se bojíme, aby tu strašnou nemoc neměla i Suzi. Ta je pár dnů po kastraci a v té košilce docela legračně běhá (nebo spíš rozvážně kráčí). Naučila se spát se mnou v posteli a celou noc se skoro ani nehne. Doufám, že až jí košilku sundáme, bude to zase ten ďábel jako předtím. Ale hlavně, aby byla zdravá.
Obě kočičky jsou z útulku a myslím, že tento dobrý skutek už nikdy nezopakuji. Doktor říkal (a četla jsem i nějakou studii), že promořenost útulků i špatně vedených chovů koronaviry, které mohou zmutovat ve FIP je obrovská, prý až 90%. Nemáme na podobné situace nervy a nedokážem zvířátko, které jsme si tolik zamilovali brát jak housku na krámě. A jestli o Elsičku přijdeme, necháme Suzi otestovat na koronaviry a pořídíme jí za kamaráda zdravé čistokrevné koťátko z pečlivě prověřeného chovu.
Ale teď držíme všechny palce Elsičce, aby se uzdravila.

[Tereza]

Dagmar, plně chápu smutek nad takovou hrozbou. Poslední dobou o FIPce slýchám celkem často. Samozřejmě držím pěsti, aby bylo vše OK. Nevím, zda jste četla příspěvky od janči, ta měla kocourka z chovu s PP a bohužel ho také postihla FIP.
Moc držím pěsti a dejte vědět.

[Tereza]

A když už jsme u tohoto nepříjemného tématu, neví někdo za jak dlouho se FIP projeví? Předem díky.

[janča]

Milá Dagmar, vím přesně ,jak ti je, přesně totéž jsme prožili 25.2. tohoto roku s Kulíškem, Nebudu se dlouho rozepisovat, na fóru to najdeš(pod heslem apatie a apatie-studená sptrcha(teď nevím ,jestli v problémech nebo v které skupině.).O Kulíka jsme bohužel přišli a teď trneme, co Daník- ale zatím je v pohodě, testy necháme udělat,určitě víš, že nejsou 100%Chceme mu také pořídit nového kamaráda a také řeším, jestli z útulku nebo z chovu-Kulíšek byl také z domácího chovu s PP,ale byl to větší chov, s několika chovnými kočkami.A riziko útulku je určitě větší.Jestli budeš mít zájem, napiš mně adresu a pošlu ti, co jsem si okopírovala z veterin. učebnice o FIP.
Jinak inkubační doba je dlouhá, nejčastěji onemocní koťata od až 4 měsíců do 1-1,5 roku. Držím pěsti. Dej určitě vědět, jak jste dopadli

[Dagmar]

Tak naše Elsička je už v kočičím nebíčku. Včera večer mi usnula v náručí a byl to ten nejstrašnější zážitek v mém životě - dívat se, jak umírá. Výsledky testu ukázaly, že na 90% je to FIP. A teď se strašně bojím o Suzinku. Je to malý ďáblík, u všeho asistuje a "pomáhá" a bylo by strašné, kdyby jí to taky postihlo. Po Elsičce se mi moc stýská, byla velký mazel a nám to chybí.
Jančo, co Daník, už jste mu nechali udělat testy? Dej vědět, jak dopadly. Suzi je týden po kastraci, tak prý máme ještě 14 dní počkat, aby jí bylo možné rovnou naočkovat, pokud bude negativní. Bude-li pozitivní (a já se bojím že ano, protože s Elsou byly půl roku - oddělili jsme je až vlastně na poslední týden), tak se ze mě asi stane Suzi-hypochondr a budu k vetovi běhat s každou blbinou. Taky už k Suzi nebudeme moci pořídit žádného kamaráda. To neva, bude to rozmazlený jedináček!!
Nojo, život jde dál, ale fotku Elsičky v posteli budu mít na monitoru ještě hodně dlouho.

[minda2005]

Dagmar, to je mi moc moc lito, bulim tady jako zelva
Strasne ti preju, aby byla alespon Suzi zdrava .
=lida=

[janča]

bože, čtu tvou zprávu a zase brečím,je to stále ještě živé.Kulíška mám na fotce na krbu a jako pozadí na mobilu, tak je pořád se mnou.Testy jsem Daníkovi dělat ještě nenechala, mám pocit, že nic neuspěchám(možná se i bojím výsledku).Zatím je úplně v pořádku-byli společně 3 měsíce vpodstatě do posledního dne.Za dva měsíce jdeme na očkování ,tak potom ty testy nechám udělat,pokud budou negativní ( i když to není 100%)a bude v pohodě, budu věřit, že je v pořádku.To bude už 4 měsíce ode dne,kdy Kulíšek odešel, tak myslím, že by se to už projevilo.A podívám se po nové kočičce.Samozřejmě Daníka nechám naočkovat a budu vyžadovat asi FIP negat. rodiče,možná i naočkování koťátka.Elsička byla z jakého chovu-s PP?-pokud ano, měla by jsi kontaktovat chovatele.Máš tušení, odkud to Elsička mohla mít? Chodila ven? Jak byla stará?Věřím, že Daník i Suzinka budou v pořádku,sama bych to asi už nerozchodila.Pro mě to bylo také zatím to nejstrašnější, co jsem zažila,ty Kulíškovi oči,když usínal.A to jsem vedle sebe měla ještě 8letou dceru,tak jsme si to protrpěly spolu.Držím ti ,Suzince a našemu Daníkovi palce, časem napiš, jestli je v pořádku. Třeba na soukromou zprávu.Janča Daník

[EvaPa]

Tak jsem si přečetla, co vás potkalo a brečím tu u toho stejně jako vy. Je mi vašich kočiček mooooc líto!! Ted to bude za měsíc rok, co jsem musela nechat uspat nejdelším spánkem mého zakrslého králíčka. Vím, že to není kočička, tak snad nebude vadit, že o tom tady píši. Když jsem si s ním hrála, tak jsem mu náhodou nahmatala bulečku na škraničce, hned ten den jsem s ním běžela na veterinu a ještě ten den byl operovaný. Obávala jsem se, že je to rakovina. Veterinář mě ujišťoval, že to rakovina či něco takového není, ale to co vyřízl z bulky nikam na testy neposílal. Což mě teď mrzí, že jsem to nechtěla. Dva měsíce jsem ho z toho dostavala, chodili jsme na vyměňování drenů, injekce... A chvíli po "uzdravení" jsem nahmatala bulku o něco níž. Zase stejné vyšetření.. uspání, rentgen, operace.. a na konci mě čekalo to nejhorší rozhodnutí - "věčný spánek" nebo odsekání a odoperování pravé celisti s tím, že se metastáze mohou rozšířit dále. Také jsem byla u svého zvířecího kamaráda, když "usínál"( Věřím ale, že těm našim zvířecím miláčkům je teď dobře a nic jim nechybí!

[Tereza]

Dagmar, Elsičky je mi moc líto, doufám, že Suzi bude v pořádku! Dejte nám pak vědět, držim pěsti!

[Dagmar]

Huráááááááááááááá Suzi je zdravá. Včera jsme byly na testech a je NEGATIVNÍ ! ! ! ! ! !
Skákaly jsme s Jitkou radostí a moc nescházelo a skákal s námi i pan doktor. I na něm bylo vidět, že má radost s námi.
Máme ohromnánskou radost a Suzinka dostane za odměnu pytel plyšových myšek, které má tak ráda a ony jí pořád někam utíkají a schovávají se. Tak teď jich bude mít spoustu a snad chvilku potrvá, než je všechny někam poschovává.
Díky všem, kdo nám drželi palečky a tlapičky a drápky a všechno .... Teď už nám nebrání nic, pořídit Suzince kamarádku, ale musíme ještě měsíc počkat na přeočkování, takže máme čas si to pořádně rozmyslet a vybrat nějaké superkotě.
Zdravíme všechny kočičky a kocourky
Dagmar a Jitka a samozřejmě hvězda SUZI

[Tereza]

[Catherinka]

Ahoj,
našla jsem tu tuhle diskusi, sice rok starou, ale pro mně velmi aktuální, protože přesně to teď prožívám se svým kocourkem. FIP...podezření, hodně velké. Druhý den na antibiotikách a je to pořád stejné. Nejí, neběhá, jen polehává a pije, ale nečurá. Když se dívám do jeho očiček, které byly vždycky tak krásné a zvídavé, vidím jen, jak trpí. Byl to můj loudil a šustění sáčku s ním teď ani nehne. Akrobat, který spával na ledničce a já si pořád nejsem jistá, jak na ni dokázal vyskočit, i když jsem ho u toho mockrát viděla...a teď se sotva vleče. Pořád doufám, že těch pár procent znamená naději. Už jen dnešek a pokud mu nebude líp, tak... Pořád se ptám, proč on...proč musí tak trpět, proč mi odejde tak brzo, když jsme spolu ještě pár let měli být. Ani nevím, jak to mohl chytit, ven jsme spolu nechodili, nebyl z útulku. Můj miláček, teď spinká a já tu brečím do klávesnice. Říká se, že naděje umírá poslední, tak se ještě snažím věřit...

[Dagmar]

Ani nevíš, jak moc s tebou cítím. Elsička je pryč už půl druhého měsíce, ale pořád to nepředstavitelně bolí. V sobotu jsme se stavili v jednom "zverimexu" a tam měli tři koťátka, z nichž jedno jako by Elsičce z oka vypadlo. Řvala jsem jako želva!
Taky jsem tehdy v sobě živila naději, že to FIPka nebude, ale myslela jsem, že jsem na nejhorší připravená - nebyla jsem připravená vůbec. Zasáhlo mě to tak, že vůbec nevím, kdy přestanu při vzpomínce na Elsičku brečet. Máme ještě Suzinku, ale stejně to moc bolelo a bolí!
Teď už se moc těšíme na nové koťátko, ale po Elsičce se mi vždycky bude stýskat.
Tak moc a moc držím palce, aby alespoň někdo měl víc štěstí než my, moc bych ti to přála. Drž se ...
Dagmar

[janča]

Milá Catherinko, je mi moc líto, co prožíváš, protože jsem si tím taky prošla. Bylo to moc těžké, čas je velký lék.Ráda bych tě potěšila, že to u nás dobře dopadlo, ale bohužel. Dnes už máme nové koťátko a říkám si, že osud tomu tak chtěl, aby k nám mohla přijít Áďa. Kulíšek má ale v mém srdci stále své pevné místo.
Víš jistě , že je to FIPka? Pokud není z útulku a nechodí ven, tak si ji tvůj kocourek asi přinesl z chovu- jako ten můj, třebaže byl s PP. Napiš, jak to u vás dál vypadá, držím palce. Janča

[Catherinka]

Tak už zase brečím do klávesnice a chlapeček zase spinká. Ale teď už se nevzbudí. Dneska jsme byli na injekci, nechtěla jsem, aby zbytečně trpěl. Byla to FIP...pan doktor říkal, že v tomto stádiu je to to nejrozumější, co se dalo udělat. Viděla jsme svého Felíska umírat...nikdy na to nezapomenu, na ty jeho oči, kde byl strach, bolest. Na to, jak věřil, že já mu pomůžu, tak jako vždy. V tom jsem selhala. Máme ještě jednoho kocourka, takže nás čekají další testy, moc doufám, že budou negativní. Nechci ho vidět, jak je zničený. Držte nám, prosím, palce. A moc děkuju za podporu.

[janča]

Milá Cathy, je mi to líto.Nedávej si ale žádnou vinu, FIPce se nedá předejít ani ji vyléčit, je prostě silnější než my.Vzpomínej na to hezké ,co jste s Felískem prožily a na to, že alespoň ten čas ,co u vás strávil, byl pro něj určitě krásný.Snad ti dá naději, že ani můj Daník ani Suzinka od Dagmar se FIPkou od nemocných spolubydlících koťátek nenakazili.Nech s odstupem udělat testy, Daníka jsem nechala i naočkovat.
Jen jestli můžeš, ráda bych věděla odkud jsi Felíska měla- jestli nechceš ,nemusíš být konkrétní, ale bylo to z chovu? S PP? Můj Kulíšek byl z jednoho brněnského chovu( spousta koček na vyrábění koťat,dnes už vím, že tudy cesta nevede) a měl i PP. Moc tě zdravím, vím z vlastní zkušenosti,že každá útěcha je v tuto chvíli marná, chce to jen čas. Janča

[Dagmar]

Drahá Cathy, strašně je mi líto tvého kocourka. Naprosto přesně vím, co teď prožíváš a co cítíš. Elsičku jsem držela v dlaních a cítila, jak z ní odchází život. Byl to nejstrašnější zážitek mého života. Ten pocit bezmoci, že nemůžu vůbec nic dělat.
Moc a moc budeme se Suzinkou držet palečky a drápky, aby tvůj druhý kocourek byl OK. Příšerně jsem se bála, že tu strašnou nemoc bude mít i Suzi, ale vyšlo to a já byla štěstím bez sebe. Určitě to dopadne u Vás taky dobře, musí!
Moc ti přeji vedle té velké bolesti radost ze zdravého kamaráda. Dej vědět, tak to dopadlo, budeme na tebe myslet.
Dagmar

[Catherinka]

Milá Jančo a Dagmar,
ani nevíte, jak moc pro mně znamenají vaše slova. Tady u nás je to teď dost..no, chápete, a pozítří mě ještě čeká cesta domů, kde jsme s Felískem ještě do prosince bydlely, takže i mamka se sestrou budou nešťastné. Můj kocourek byl z vesnice. Jedna kočička měla pár koťátek, tak je majitelé rozdali po známých a jeden jim zbyl. Pán ho chtěl utopit, ale paní měla naštěstí hodné srdce a zkusila ještě inzerát. Za to jsem jí moc vděčná, protože tak jsem získala svého nejlepšího kamaráda. Takže nebyl ani z chovu, ani z útulku. Byli jsme spolu rok a půl, než jsme se stěhovali a než se seznámil s druhým kocourkem, který je o půl roku mladší a je z chovu s PP. Napadlo mně, jestli třeba Spiritek (ten mladší) nemůže být přenašečem té hrozné choroby, u kterého se to neprojevilo. Je to možné? Felda byl vždycky zdravý, veterinářka říkala, že je to jeden z nejhezčích byťáků, jaké kdy viděla; a Spirit je vlastně jediný kocourek, se kterým kdy došel do styku. Felískovi to sice život nevrátí, ale kdybych si ještě někdy chtěla pořídit koťátko, tak ať se mu nestane to samé. No, uvidím, zatím si nejsem jistá, jestli ještě někdy budu chtít jinou kočičku. Mého fešáka mi nikdo nahradit nemůže, ten byl jen jeden.
Jsem moc ráda, že Daník i Suzi jsou zdraví a v pořádku, snad to tak bude i u nás. Ještě jednou vám moc děkuju.

[janča]

Cathy, Felísek měl virus FIPky pravděpodobně již v sobě od mala , kočičky jsou dlouho jako zdravé a pak z ničeho nic nemoc propukne. I když se doporučuje doma všechno vydezinfikovat, ptala jsem se veta, jak je možné, že to Daník nedostal taky( za což jsem nesmírně šťastná) a on říkal, že by se museli navzájem pokousat asi do krve , aby se to takhla přeneslo.Takže šance, že to Spiritek mít nebude tady opravdu je. Opravdu nech udělat třeba za 2-3 měsíce testy( i když nejsou 100%) a ev. i Spiritka naočkuj. Druhé koťátko si časem určitě pořídíš, až to přebolí. A já jsem jako podmínku u dalšího kotěte měla negativní testy na FIP.Chovatelka je udělala ochotně na své náklady(stačí vědět, testy rodičů kotěte ,že jsou FIP negat.- pokud nemá přístup do domu nějaká venkovní kočka- kotě samotné,když je malinké se testovat nemusí.) Někdo ti ten test udělá, ale nechá tě to zaplatit.To už je na tvém zvážení.Ale já jsem to riziko už znovu podstupovat nechtěla a v červenci nechám na FIP ku naočkovat i Áďu.Dej vědět, jak jste s testama dopadli. Drž se. J.

[Dagmar]

Podepisuju všechno, co napsala Janča. Nám pan doktor poradil ještě celý byt vysvítit horským sluníčkem. Dělá se to tak, že se zapne na půl hodiny, pak se půl hodiny počká, sluníčko se přemístí do jiného rohu a znovu půl hodiny. Zkrátka ze všech možných úhlů. Čím víc, tím líp - zničí se tím případné viry. My jsme takhle udělali celý byt - trvalo to skoro celý víkend. Pozor ale na kytky, ty horské sluníčko nesnáší - museli jsme je stěhovat sem a tam.
Myslím, že by ses neměla tomu smutku moc poddávat. Já vím, ono se to snadno řekne. Znám to, pořád se ještě rozbrečím, sotva si na Elsičku vzpomenu, ale život jde dál. Na smutek je nejlepší pořídit si nového kamaráda. My jsme se rozhodli hned. Museli jsme si počkat, až se Nancinka narodí, ale pomáhá mi i to, že se na ni těším, byli jsme se na ni už podívat - všechna koťátka z toho vrhu jsou kouzelná a věřím, že mi Nancinka pomůže otupit tu bolest, která zůstala po odchodu Elsičky.
Vyber si koťátko, těš se na něj - opravdu to moc pomůže.
A Spiritka určitě nech otestovat a případně i očkovat - uklidní tě to.
Moc držím palce
Dagmar, Suzi a ještě stále z Pařezova, ale už naše Nancy

[Catherinka]

Ahojte dámy,
tak vám píšu pokračování naší malé (velké) rodinné tragédie.
Ve čtvrtek to byl přesně měsíc, kdy Felísek odešel a také den, kdy jsme vyrazily se Spirďou na testy. Už v čekárně se mi udělalo špatně, protože tam bylo oznámení, že nějací lidé darují májového kocourka, který vypadal přesně jako Felísek, když byl maličký. Napřed mě to rozplakalo, ale pak jsem si řekla, že když testy dopadnou dobře, mohla bych tam zavolat. Hm..
Pan doktor vzal Spiritkovi krev a po půl hodině nám oznámil: "Děvčata, asi vás nepotěším, testy na FIP jsou pozitivní..."
No, ještě řekl, že udělá rozbor krve, že si máme na druhý den přijít a uvidíme, jak je na tom.
Takže máme první klinické příznaky: zvracení, zvětšující se bříško, hrbolatá ledvina... V krvi se už taky něco děje, tak mu dáváme antibiotika a pastu proti zvracení. Prý zatím balancuje na hraně normálu a okamžiku, kdy už to začne být opravdu zlé. Jediné, co teď můžeme dělat, je čekání. Čekání na další příznaky, na to, že mu začne být špatně, že to bude postupovat dál. Prý nám nikdo nemůže být schopen říct, jak dlouho to může trvat. Půl roku, rok? Nebo také jen měsíc. Nevím, co je horší, jestli to, co jsme prožily s Felískem, u kterého to propuklo náhle. Anebo to, že víme, co přijde a stejně, tak jako před tím, nemůžeme nic dělat, jen žít s vědomím, že i jeho jednou povedeme na smrt.
Zatím nijak netrpí, projevuje se normálně, jí, s chozením na záchod nemá žádné problémy. Jenom doufáme, že to vydrží dlouho. Uvidíme, co taky jiného?
K.

[Anonymní]

Je mi to líto.

[janča]

Je mi to moc líto,nevím, jak utěšit,myslím na vás i na kocourka,ať se drží a bojuje statečně.J.

[Dagmar]

Je mi to strašně líto - četla jsem to asi třikrát, než jsem to byla ochotná pochopit. Je to hrozná smůla a člověk se cítí naprosto bezmocný. Už jsou to 4 měsíce, co odešla Elsička a pořád mi vzpomínka na ni vhání slzy do očí. Moc a moc budu držet palce, aby Spiritkův dobrý stav vydržel co nejdéle, ale na druhou stranu bude asi hodně těžké žít s tím vědomím naprosto nezvratné budoucnosti téměř bez jakékoli naděje (i když - může se stát i zázrak - i já jsem v něj věřila).
Buďte hodně silní!!!
Dagmar