[Cybercat]

Ahoj,
mám dvě prosby:

1) Moc bych chtěla rodiče přesvědčit, abychom si mohly se sestrou pořídit kočičku, ale největší překážkou je pro mamku to, že se kočičky do paneláku nehodí. Co si o tom myslíte vy???

2) Poradili byste mi s výběrem plemene? V dospělosti by měla být menší až střední postavy, střední srst a huňatý ocásek, ale ne peršan...

Děkuju ;o)

[Tina]

[Cybercat]

[Tina]

Chov koček je něco, čemu my lidé, kteří chceme číču jenom jako mazlíčka, prostě nemůžeme rozumět. Je to o šlechtění a snaze porodit co nejlepší kočky, které budou podléhat standardu plemene. Samozřejmě se narodí spousta koťat, která standardu neodpovídají a ty jsou potom levnější (viz rubrika "Jak vybrat kotě"). Každopádně nejsou o nic horší než ta ostatní z vrhu, jen nejsou vhodná k výstavě. To však neznamená, že by o nich někdo měl říkat, že jsou "defektní". Pokud chcete jen mazlíčka, zvažte, zda kupovat kočku výstavní, protože ve většině případů jste pak zavázáni smlouvou pokračovat dále v chovu a zúčastňovat se výstav.
Já osobně si myslím, že pokud chov podléhá pravidlům, která jsou popsána v již zmíněné rubrice, je jedno, jaký to je chov. Pokud "chovatel" splňuje tato pravidla, měli byste mít jistotu, že kotě bude v pořádku a že o něj bylo dobře postaráno.
Záleží samozřejmě na vás, kolik do kočičky chcete investovat, protože to není jen cena zvířete, ale také výbavička, kterou budete potřebovat a veterinární péče, která rozhodně není levnou záležitostí. V neposlední řadě nezapomínejte na to, že kočka se může dožít až 20ti let. Jste si skutečně jisté, že se o ni budete schopné po celou tu dobu starat? Pokud ano, přeji vám hodně štěstí a pokud vám nezáleží na rase, zkuste nějaký útulek. Ta kterou si vyberete vám bude nesmírně vděčná a bude vás opravdu milovat po celý zbytek svého života

[Kachenka]

Ahoj,
chtela bych se s vami podelit o moji zkusenost s kocickou. Pritel miluje kocky a uz od zacatku naseho vztahu mluvil o tom, ze by jednu chtel. Ja jsem kocky zaryte nenavidela. Vadilo mi, jak se vsude dostanou, jak lezou po polickach a takovy ty veci kolem. Loni na podzim mel pritel narozeniny a ja jsem se zaprela a dala jsem mu k narozeninam kotatko. Byl to uplne obycejnej domaci mourek. Dostali jsme ho, kdyz mel pouze 4 tydny, jelikoz ho opustila matka. A musim rict, ze od prvni chvile to byl muj milacek. Je pravda, ze me to stalo hodne sebezapreni, nez jsem se k tomu odhodlala, ale nelituji toho.
Myslim, ze lecba sokem je uplne nejlepsi varianta. Protoze kdyz prines kotatko domu, nikdo uz ho nevyhodi. Udela svoje kocici kukadla a vsichni si ho zamiluji

[Enča]

Přesně jak napsala Kachenka..léčba šokem je to nejlepší...u nás to bylo tak,že jsem taky chtěla kočičáka,ale máma byla proti...tak jsem jednou přitáhla kocoura z ulice a máma si na něj zvykla a měla ho ráda...bohužel jsme se museli stěhovat a kocourek byl napůl venkovní,tak zůstal ve starém bydlišti...ale pořád jsem chtěla nějakýho většího chlupáče než jen křečka a vyškemrala jsem si od přítele k 18. narozeninám britku mámě jsem nic neřekla a dozvěděla se o ní teprve až byla u nás v obýváku sice i po skoro 3 letech pořád říká jak ji nemá ráda,ale je vidět,že opak je pravdou
já bych prostě přitáhla koťátko domů a hotovo..tím enchci říkat,že je to to nejlepší,ale zabírá to..když už je doma,tak ho nikdo nevyhodí...
a jakou rasu? samozřejmě jsem pro britku,ale v podstatě je to jedno...jestli s papírama nebo bez nebo obyč micku z ulice

[Kačátko]

No, já si osobně tedy myslím, že léčba šokem je to nejméně vhodné. Když má ve společné domácnosti žít zvíře, musí s tím souhlasit všichni zůčastnění. Spoléhat se na to, že u osoba odmítající zvíře zapracují rodičovské pudy, popřípadě že se to prostě nejak zařídí/vyvrbí, je dost pošetilé a riskantní.

Za sebe můžu tvrdit, že kdyby mi někdo dotáh domů třeba psa, že bych ho samozřejmě taky nevyhodila na ulici, ale znamenalo by to pro mně problém, starost na víc, o kterou nemám zájem. Člověk odmítající určitý druh závazku (v tomto případě zvíře), k tomu má většinou nějaký důvod a měl by tudíž být respektován. Nehledě na to, že "podpásovky" tohoto typu vzájemným vztahům moc nepřidávají, spíše naopak.

Já osobně doporučuji ukázat pozitivní stránky soužití s kočkou, v tomto případě třeba vzít maminku k někomu, kdo má kočky. Důležité podle mě také je, aby byly zmíněny i případné negativní věci, které se můžou vyskytnout při soužití s číčou (ožrané kytky, pozvracený koberec a pod.).
Moje máma byla taky zapřísáhlý odpůrce zvířat do bytu. Já si pořídila k přítelovým rodičům kocoura (ale věděla jsem, že oni ho chtějí taky a když bude potřeba, tak se o něj postarají) a doma u našich jsem sdělovala zážitky, ukazovala fotky a videa apod. Moje máma viděla, že život s kočkou může být i zábavný a když osud zařídil, že se nám na chatě vyskytla dvě bezprizorní koťata, začala nahlodána kočkomilným otcem pomalu uvažovat o adopci, za předpokladu, že jsem sehnala dost informací o adaptaci venkovských koťat na pražské 3+1. Takže věděla, že to jde, ale byla i připravená na to, že se to také nemusí vydařit, koťata si nezvyknou a bude se jim muset najít nový domov někde u domečku.
_________________
Kačátko+Elsa, Čičik a Ošklivka

[kockodan]

[Kočičák]

Chtěla bych se zeptat, proč doporučujete radši kočičku? Jám mám doma 2 kluky jak buky, taky jsou to moje první zvířátka a jsem na ně patřičně hrdá. Je pravda, že občas, když zloběj, jim vyhrožuju děcákem.. myslim, že je jedno, jestli si člověk pořídí kočičku, nebo kocourka, důležitější je povaha zvířátka. Mám briťáka a kartouzáčka, povahově rošťáci a miláčci všech návštěv, velký šéfové, co nás laskavě nechávaj bydlet s nimi . Obě plemena jsou ale dost velká..

[Kačátko]

[April]

Ono hlavně první příspěvek je z roku 2004, taktéž ten, na který reagovala kockodan.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.