[turrik]

Tak nakonec máme zarezrované koťátko ragdůllka. Strašně se na ní těšíme a jedeme si pro ní na konci února. A já bych potřebovala před tím poradit ohledně jejího chování. Jde o to, že s přítelem toužíme po mazlíkovi - díky tomu taky ragdůllek. Od malička toužim po tom mít kočičku, která přiběhne, když přijdu domů, která se o mě bude otírat a neustále vyžadovat mazlení. Měla jsem jen jako malá kocoura, ale byl z útulku a asi od divoké kočky a tak se chovat nikdy nechtěl. Hrozně mě to mrzelo a já si slíbila, že příště to bude mazel. No, když já se teď bojím, abych doma zase neměla takovýho upejpala. Tak bych se chtěla zeptat, zda je možné už od malinkého koťátka poznat, jestli se bude mazlit nebo ne. Já vím, že jsou koťata hodně aktivní a pořád běhaj a koušou a hrajou si, tak nevím, zda se z tohohle dá poznat, že se kotě bude jednou rádo mazlit a jaké vůbec bude. Zda se to dá poznat ve 3 - 4 měsících, kdy kotátka odcházejí od maminky. Moc děkuju za každý názor a zkušenost.

[April]

Osobně si myslím, že není šance 100% říct, zda kotě bude, či nebude mazlivé. Navíc někdy funguje i takový zákon schválnosti - čím víc člověk touží po mazlící kočce, tím víc má doma samostatnou kočku, která si pro mazlení přijde jen když ona chce.

U koťat se dají vypozorovat určité náznaky, otázkou ovšem je, zda si je zachovají i do dospělosti. Nám třeba u Rubyšky bylo řečeno paní z útulku, že je mazlivé kotě, a také byla a i jí to vydrželo. U Maxíše se mazlivost vyvíjela .. nejdříve nebyl mazlivý, teď je neuvěřitelný mazlík. No a Auru jsme si brali s tím, že na mazlení moc není a stejně se přijde přitulit a i pro to pohlazení si dojde. A to podotýkám, že jsme si kočky brali spíše z důvodu "společnosti" než že bychom výrazně toužili po mazlivých a tulivých kočkách.

Některá plemena mají k mazlivosti větší sklony, takže je vyšší pravděpodobnost, že by mohly splňovat Vaše přání. Zrovna u ragdollů se domnívám, že jsou spíše velmi tolerantním plemenem než přímo mazlíkem, takže snesou určitou míru náklonnosti bez toho, aniž by se cítili omezení.

Takže myslím, že je rozumné řídit se heslem - nečekejte příliš a pak nemůžete být zklamána. Pokud si pořizujete kočku s tím, že chcete, aby byla mazlivá, počítejte i s tím, že to tak být nemusí.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Alena C.]

No, já bych doporučovala, abyste se jeli ještě před odběrem koťátka na něj podívat. Dozvíte se, v jakém prostředí koťátka vyrůstají, zda jsou s nimi jejich chovatelé denně ve styku, zda se koťátka účastní běžného provozu domácnosti, zda jsou často mazlena a chována. Kde koťata usínají, když se vyblbnou po hrách, zda třeba u chovatele na klíně nebo v jeho blízkosti. Už podle toho se dá aspoň předběžně odhadnout, zda bude koťátko na takové mazlení zvyklé a zda je bude vyžadovat i od vás. Samozřejmě musíte počítat i s tím, že ve vývoji kotěte dochází k různým změnám, v pubertě asi o vás nebude moc stát, pokud neplánujete chov, tak po kastraci se zase dá očekávat větší přítulnost.

[tatiana]

Já mám koček pět a každá je jiná.

Sphynx je mazel, vyhledává lidskou přítomnost, je mu fuk, kdo to je, hlavně že mu nabídne klín a pokud možno kus své kůže k cucání - kdo mu to dá, s tím je hned kamarád. Rád vleze pod triko a hned začne sosat a tlapkovat. Rád se nechává hladit a mazlit a přitom tiše povrkává jako hrdlička. Rád trůní za krkem-jeho skoky na ramena a následné uvelebení za krkem už mě nechávají v klidu. Byl mazlivý od koťátka, co jsme si ho přivezli.

Devon je mazel ukrutný, ale výhradně a jen můj. Nikoho jiného k mazlení nechce, každému hned uteče. Pohladit ano, to se nechá, ale aby vlezl na klín, tulil se a tiskl, to jen ke mně. Ten je prostě můj. Je to naše společná srdeční záležitost-on si u chovatelky vybral mě, ne já jeho, on se rozhodl, že se mnou odjede (jela jsem si pro úplně jiné kotě jiné rasy), a tak se taky stalo. A svou přízeň mi věnuje pořád. A já jemu.

Devonka se přijde pomazlit taky jen ke mně, a to jen krátce, na klín si nevleze. Nechá se potulit, pohladit, to přede a přitiskne se, ale trvá to jen chvilku a stačí jí to. Je nejmíň mazlivá ze všech. S cizími se nemazlí vůbec. Taková byla odjakživa.

Nalezená koťata, kterým jsme poskytli domov, jsou nejmazlivější, jsou to obyčejné kočky, neobyčejně mazlivé. Hlavně Gek. Oba jsou připravení okamžitě nahodit motory a vrnět blahem, sotva se jich kdokoliv dotkne. Mazlí se s každým, nejradši pořád a vydatně, včetně našeho psa. To si k čubině kotě lehne, otírá se o ni, ona ho olizuje a kotě se může uvrnět Totéž se psem dělá sphynx, taky se s ní chodí mazlit a vrní. Devoni ne.
Gek je nejmazlivější kočka, jakou jsme kdy měli. A takoví mazlíci byli úplně od začátku, co jsme se jich ujali-to jim mohlo být tak lehce přes měsíc, byli strašně mrňaví, vešli se na dlaň.

Večer to většinou vypadá tak, že sphynxe mám pod trikem, Čuka s Gekem na triku, a devoni si vystačí sami. Někdy sphynx vleze na manžela.

Všechny 3 naše mazlící se kočky na mazlení vyhledávají a upřednostňují mně. Když nejsem k dispozici já, vezmou zavděk kýmkoliv, kdo je ochoten mazlit, hlavně že se můžou tulit.

Takže já když to shrnu, jak se naše kočky jevily coby malá koťata, tak se chovají (aspoň ti dva starší) i jako dospěláci. Jen devonka ještě dospělá není, je to puberťačka-tak uvidíme, zda svůj přístup k mazlení změní. Prozatím to nevypadá. A předpoklám že z umazlených koťat vyrostou umazlení kocouři
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[hafik34]

Dobré poledne, jejda, jak já chtěla mazlivou kočičku, jako alergik jsme si pořídili sphynxíka-Piškotka.......kámen úrazu, příjde jen když chce, na zemi se nechá jedině poškrábat pod bradičkou......jedině, když má studené tlapky, tak si vyskočí na klín a ocucává ruku, krk, popřípadě žužlá vlasy, ale když si ho chci pochovat, tak to se milostpánovi nelíbí. A co se týká společnosti, když příjde návštěva, tak zaleze do nejmenší skuliny v bytě a dlouhátánsky mňoučí, jak postřelenej šakal. Návštěva odejde a je vše v pořádku:-)
No je to prostě kocouř........včera jsem mu donesla drnčícího králíčka a ho zajímala jen ta šňurka, kterou se králík natahuje.....samotnej ošák ho nezajímal......nevděčník jeden
Hold každá kočka je svá...
Tak se mějte
Iva+Piškot

[tatiana]

[Alamka]

Já mám kocoura hodně mazlivého. Když jsem se na něho byla podívat, tak to myslím nijak moc poznat nebylo, že by měl být jiný než ostatní. Všechna koťátka byla přítulná, nechala se hladit a brát do ruky. Když jsem si ho přivezla, od začátku mi spával v posteli u hlavy, teď už se tam nevejde, tak si lehne vedle mě. Usíná na svém křesle, ale v noci vždycky přijde.
Často jsem ho hladila, brala do náruče, na klín, to se mu líbilo a užíval si to. Ale když projevil sebemenší známku odporu nebo nechuti chovat se, hned jsem ho vždycky nechala být. Dneska doslova miluje podřimovat mi na klíně. Takřka kdykoliv si sednu, hlavně hned ráno, když mi zazvoní budík, nebo takhle odpoledne a večer u počítače, hned přijde a skočí mi na klín. Stočí se do klubíčka, hlavu si nejraději schová do jamky pod loket nebo opře do dlaně. Většinou si u toho brouká, často vydává vrkání, které bych u kočičáka v životě nečekala Když to slyšel manžel, nechtěl věřit, že to dělá kocour Zajímavé je, že nikdy nepoužíval a nepoužívá mléčný krok. Chodí takhle jen za mnou, za manželem si nanejvýš lehne kousek vedle na pohovku.

[zelvounek]

Myslím si, že částečně ano. Mám čtyři kočičky, dva britské kluky a mainskou a ragdolí holčičku. Kluci briťácký byli od začátku velmi mazliví, už při první cestě do nového domova mi vrněli v náruči a to jim vydrželo dodnes, přestože jsou oba právě v pubertě:) Ragdolí holčička už byla méně nadšená, ale velmi rychle si na mne zvykle a je to taková "závislačka". Je mi stále v patách, všude si mne hlídá a moc ráda se mnou spinká v posteli, ale s tím mazlením bych se přikláněla k názoru, který zde již zazněl, že je spíše velmi tolerantní a mé projevy náklonnosti a "muchlování" spíše snáší, než že by je vyhledávala. Každopádně mi nikdy nedá košem Čtvrtá kočička (mainka) je pro mne stále oříškem a přiznám se, že jsem se s tím dosud nesmířila a párkrát to i obrečela. Chovatelka mne ujišťovala, že je tou nejmazlivější z vrhu, protože to bylo první, co mne zajímalo, jakou má povahu. Byla jsem se na ní dokonce dvakrát podívat, než jsem si jí odvezla dom, abych ji dobře poznala, ale pokaždé byla spíše sama pro sebe, hravá, pohladit se však nenechala. Nedala jsem na to a kočičku si při třetí návštěvě odvezla, myslela jsme, že jen potřebuje více času, aby si na nás zvykla a získala důvěru, ale uběhly dva měsíce a my jsme stále na začátku. Přijde se napapkat, pohrát, vypadá vcelku spokojeně, ale pomazlit jen výjimeně, když na ní přijde únava. To si pak lehne vedle na kanape a nechá se i zlehka pohladit, ale nedejbože, abychom ji vzali do náruče, to je hnedle hysterická....Že to nebude žádný mazel uznal už i manžel, který byl od začátku velkým optimistou a neustále mne ujišťoval, že se to změní. Nezmění, a my musíme být velmi velmi trpěliví, že za tak mnoho lásky, kterou jí dáváme, se nám vrací pouhý zlomeček Přeju, ať Vám ten Váš mazlík vyjde a dělá Vám jen radost! z.

[turrik]

Tak alespoň, že máte ostatní kočičky - a ty vám to vynahradí:) Takže si začínám tvořit názor, že pokud se pojedeme na koťátko podívat a ono se bude mazlit je to jasný. Pokud ale ne, tak si ho nevezmem. Budu hledat tak dlouho dokud to nebude láska na první pohled. Majitelka mi píše, že zatím nevrní - že je to u koťat normální, že se zatím vyvíjí její povaha. Ale jsou jí skoro 3 měsíce a to mi příjde divné. Myslím, že už by vrňět a projevovat svoje mazlinkovské sklony mohla. No uvidíme na návštěvě. Jinak všem moc děkuju za příspěvky a přeji, aby se "netykavky" časem změnily na největší mazlivce na světě

[April]

[zelvounek]

[Raika]

Na svém vlastním případu bych chtěla upozornit, že dospělá kočka může být jiná, než se jeví jako kotě. Když jsme našli naší nalezenkyni, byli jsme určitě první lidé, které viděla. Přesto se k nám hnala a po vyzdvižení do náruče mi okamžitě vyšplhala za krk. Doma pak byla výhradně na rukou, synovi za krkem, nebo u mně v kapse, kde spala, když jsem vařila. Bylo jí cca 4 týdny, takže úplné miminko a brala jsem ji s sebou do práce. Tam zas byla na klíně u kolegyně téměř celou pracovní dobu. Teoreticky z ní mohla vyrůst mazlivka. S příchodem puberty však své chování změnila, stala se odtažitá a postupně agresivní.
Ani kastrace z ní neudělala vrnícího miláčka natrvalo. Mazlí se jen když chce a jen se "svým" člověkem. A já to bohužel nejsem. Mazlivku bych si přála moc, ale už nevěřím, že přítulné kotě zaručí mazlíka také v dospělosti.
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[Frantiska]

Ja sama za sebe muzu rict, ze charakter kotete teda nepoznam:) vsechny nase kocky dopadly uplne jinak nez jsem si rikali jake budou kdyz jsem si je prinesli