[Simmm]

Před čtyřmi lety, když se bývalý manžel rozhodl přestat "umírat" vedle mě, kdy nasál vůni nového mladého větru a opustil nás, dcera to pojala po svém. V útulku si vyhlédla malé popelnicové koťátko, malou nedokojenou mourinku a přesvědčila mě, že bez ní právě nemůžeme my dvě žít. Pravda, doma jsme měli ještě jednu kočičku, nabroušenou, nevrlou britku Innu. Říkala jsem si ale, že ve dvou se to vždy lépe táhne, povolila jsem tedy. Možná i proto, že když jsem našeho drobečka viděla, tak bezradného, zavládla okamžitá chemie mezi námi a bylo.
Po příjezdu domů toto koťáko bylo hned jak doma. Vztyčený ocásek, svěže si prohlédla náš byt, nehledala tmavé kouty a ani úkryt pod postelí. Po nezbytné prohlídce bytu se uvelebila na pohovce a chrupala ostošest. S dcerkou jsme se shodly a daly jí jméno Sára.
Druhý den jsme ji seznámili s Innou. No, že by naše Innuška byla zrovna nadšená, to se říct nedá, ale Sárinka si ji svou bezprostřední a pohodovou povahou získala. Postupně se stávaly kamarádkami a já jsem jejich hry měla místo televize. Bystrá, hyperaktivní Sárinka, které jsem občas říkala i Matrix (dokázala se odpinknknout z místa, obrátit se ve vzduchu, dokázala "lítat" po stěnách,...) a za ní těžkotonážní Inna. Když jsem měla splín, problémy, bylo mi špatně, byly u mě. Bylo jim jedno, jestli jsem dnes namalovaná, nebo ne, bylo jim jedno, že jsem přibrala po Vánocích dvě kila či mám tajli do plavek, jestli mám náladu dobrou či zlou, vždy mi byly po boku a opravdu pomohly v situacích velmi zlých. A pak to přišlo. Inna mi tři dny před čtvrtými narozeninami zemřela. Byla u ní zjištěna rakovina krve! Byl to pro mě hrozný šok, možná ještě větší pro Sáru.
Všechny tři (já, dcera, Sára) jsme jen chodily a trápily se. O Sárinku jsem začala mít strach. Koupila jsem ji i uvolňující "kočičí parfém", ale nic platné. Rozhodla jsem se tedy, že ji musím pořídit koťě. Od jedné moc hodné paní, velké nadšenkyně do kočiček, jsem zakoupila ragdolla bez PP. Takový šmudla to je, povolila jsem jediného chlapa do naší domácnosti. No a jak to mohlo dopadnout!? Takový malý paša, opečovávaný samičkami. Sára se probudila z letargie a už druhý den ho přijala po svém, skočila mu dvakrát na hlavičku (musela jsem ho vzít do náruče) a pak ho jen už opečovávala a opečovávala! Každé ráno mě nezapomněla zavčasu probudit, abych dala jejímu miláčkovi napapat, sama se pak na něj zbožně dívala. A když už ji Matýsek přerostl, stále to bylo její zlatíčko. Spali spolu, jedli spolu, ustoupila mu i místo v posteli. Moc hodná a obětavá kočka. Až bych řekla, že Mates zneužíval její dobroty.
I já jsem zas pomalu začala důvěřovat druhému pohlaví a seznámila se s milým chlapíkem. Říkala jsem si, že se život začíná vracet do normálních kolejí. A dokonce měl rád kočky, což je u chlapů, no však víte, co Vám budu povídat.... Sára si ho oblíbila, chodila za ním na balkón, když si šel zakouřit.
A pak.....smůla, osud, náhoda? Jela jsem k rodičům a přítel mi slíbil kočičky pohlídat. Jen na dva dny a jednu noc!!! Druhý den mě dovezl domů, cestou jsem se ptala, jestli je vše v pořádku. Říkal, že ano. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi hrůzný obraz!!! Hlavička Sárinky byla zaklíněná ve ventilačce okna. Nemohla jsem jí už pomoci. Přítel ji ZAPOMNĚL na balkóně a zavřel ji tam. Ona chtěla jen chudinka domů. Byly jí ČTYŘI roky. Nemohu tomu stále uvěřit, nemůžu mu odpustit, nemůžu se na něj podívat. Zhroutila jsem se, mám vysoký tlak, bolí mě srdce. S přítelem jsem se rozešla, s dcerou chodíme opět smutné, týrá mě pohled na Matýska. Nevím, co mám dělat. Ráda bych mu pořídila kočičí kamarádku, ale už mám strach. Je to pro mě velmi smutná a stresující událost. Mám ty tvorečky neskutečně ráda a mám pocit, že kdyby se zas něco takového stalo, puklo by mi srdce. Vím, že lidi, zvířata umírají, ale když je to přirozenou cestou, tj. stářím, je to pro mě přijatelnější. Poraďte mi, prosím, co mám dělat. Bojím se o Matýska až bude mít zas čtyři roky. Bojím se, že kdybych si vzala jinou kočičku, přivedu ji zas do neštěstí!
Děkuji Vám moc za pomoc a pozornost.
Simmm
--------------------------------------------------------------------------------

[Milena]

Ráda bych vám napsala něco povzbudivého a pozitivního, ale ten příběh je tak smutný, že tu u toho sama brečím. Nicméně je asi zbytečné se trápit těžkým rozhodováním. Sama víte, že novou kočičku nebo kocourka chcete a že jedině nový člen domácnosti vám pomůže vrátit váš život do normálu. Na Sárinku určitě nikdy nezapomenete, ale nový mazlík vám vnese příjemný vzruch do života a všechno se zase srovná. No a toho čtyřletého životního cyklu bych se neobávala. Na to rovnou zapomeňte a nebojte se toho.
_________________
Kryšpín & Elisha & Yorik

[Luci + 4]

Myslím, že téměř každý, kdo žije s kočkami déle, prožil takto smutný příběh - ať už byl odchod kočičího přítele nečekaný, náhlý, nebo byl kvůli nemoci pozvolný a o to možná bolestnější. Život je v tomhle někdy krutý....ale vždycky také život jde dál. Kočičí přítel, který odešel přes duhový most, stejně s námi, v myšlenkách zůstává... A dříve či později se kolem nás začne batolit další chlupatý ( nebo nahatý) poklad.

Můžete se zde svěřit se svým příběhem, můžete se dočkat i rad či pochopení kočkomilů, ale rozhodnutí, zda pořídit další kočku, zůstane jen a jen na Vás , to za Vás nikdo nerozhodne. A stejně tak nikdo za Vás neponese odpovědnost za další kočičku . Obávat se fatální číslovky 4 ( 4 let) je , myslím, zcela zbytečné, skoro až zbytečně sebedrásající.
_________________
Někdo má kočky na střeše, někdo v kleci, někdo na kšeft, někdo ve voliéře, někdo na exhibici... Naštěstí je pořád dost těch, kteří mají kočky v srdci.

[adelnik]

Zní to mysticky, čtyřletý cyklus ztráty kočičky... nicméně se přikláním k názoru, že jde o shodu náhod. Na milovanou kočičku samozřejmě nezapomenete, ale sama víte, že s novým chlupáčkem Vám i Vašemu kocourkovi bude lépe a začnete se chtě nechtě zase na svět usmívat. To by určitě chtěla i Sára, vidět Vás usměvavou.
_________________
adelnik + Amís + Dori + Mia + MrnyVrny
"Každý život by měl mít devět koček." Jack Canfield

[Efis]

Je to smutný příběh, nicméně se nenechte zastrašit onou pověstnou čtyřkou. Věřím, že je to náhoda, nevěřte osudovosti a neodsuzujte se k životu bez dalších koček, pokud je chcete. Jedním řešením by bylo pořídit kočku starší čtyř let.. Držím vám palce, ať už se víckrát nic takového neopakuje. Jinak nezodpovědnost některých lidí mi zvedá adrenalin. Snad bych i mohla pochopit, že člověk někdy zapomene, ale pokud má na starosti zvíře, tím spíš, že ho hlídá jinému, tak ho po tu dobu naopak střeží snad ještě s větší pozorností, ne? Shodou okolností mi minulý týden vyprávěla kolegyně, že také nechala příteli na starosti kocourka, když odjela na týden se synem na dovolenou, a on jaksi zapomněl a nechal otevřené okno, které se běžně neotvírá. Kocourek zdrhl, ale přítel po něm ani nepátral a nechal to až na příjezd oné kolegyně. Pak už bylo pozdě. A kdysi jedna spolužačka zapomněla uvázaného psa před samoobsluhou, vzpomněla si až po třech hodinách. Mentalitu některých lidí fakt nepochopím..

[Sfinxie]

Mila Simm,

co se Vam stalo je moc smutne. Ale zkuste se na to podivat i z trosku jine stranky. Vase kocicky se u Vas mely krasne. Dostavaly od Vas tolik lasky! A byly stastne. Stejne jako Vy sama.

Je tolik lidi, kteri drzi sva zvirata v hroznych podminkach. Tito lide nemaji zadny citovy vztah ke svym zviratum. Ale u Vas to tak neni. U Vas je to presne tak, jak by to melo byt. A mozna jeste lepsi! Myslim si, ze by byla velka skoda, kdyby clovek jako jste Vy, neotevrel sve srdce jeste alespon jednomu ctyrnohemu milackovi. Byla bych moc rada, kdyby jste prekonala svuj strach a prinesla si domu jeste jednu kocicku.

Toho cisla se nebojte. Co se ma stat, se stane. Bohuzel, ale je to tak. Kazdopadne na to ale nemyslete, protoze presne to, ceho se bojime, svym strachem vyvolame. Proto je moc dulezite, abyste se toho nebala a plna odhodlanosti sla do toho. A az prijde ten ctvrty rok, tak budte v klidu, nemyslete na to a uvidite, ze se nic nestane.

Preji Vam hodne stesti a hlavne mileho ctyrnoheho mazlicka.
_________________
Marketa Kraut

[tatiana]

Simmm, mě zvířata provází od nějakých 4 let-takže za těch víc než 50 let jsem se s milovaným a opečovávaným zvířátkem musela několikrát rozloučit-přešlo duhový most. Smutek v duši jsem léčila vždy co nejdříve dalším přírůstkem. Nikdy jsem tím dalším nanahrazovala kamaráda, co odešel-protože to prostě nejde. Každé zvíře je osobnost naprosto svá a nemůže být náhradou za jiné. Jen pomůže v léčbě bolesti příteli času.

A tak jsem přesvědčená, že potřebujete dalšího tvora do vaší teď smutné domácnosti. Nenahradí Sáru, ale pomůže vám vyrovnat se s její ztrátou.

A ty 3 roky a 4. smolný? Nevěřte tomu, byla to hloupá náhoda! Nejhorší na tom, je, že když takovým věcem uvěříme, tak se doopravdy něco zlého stane, protože to vlastně přivoláme. Když budu říkat, že se mi něco nepodaří a že to nesvedu, můžu si být jistá na 1000%, že se mi to doopravdy nepodaří a že to doopravdy nesvedu. A s tím 4. smolným rokem je to podobně.

Útulky jsou plné nešťastných tvorečků, kteří budou vděční za příležitost být někde DOMA. Dejte nějakému tuto šanci lepšího života. A on/ona ji dá zase vám.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Sfinxie]

Tak jak to u Vas vypada? Jak jste se rozhodla? Budete mit nove kotatko?
_________________
Marketa Kraut

[lilinka]

dojímavý a nervydrásajúci príbeh.... ALE! život ide dalej a dúfam,že vám už pribudol nový cicúch

[Simmm]

Dobrý den. Všem Vám moc děkuji za Vaši přízeň a Vaše slova. Rozhodla jsem se přestat litovat a mám doma novou holčičku-kočičku. Vzala jsem si ji na doporučení z místního útulku. Děkuji ještě Vá všem za vše. Jestli se chcete na ni podívat, je na stránkách Web kočky adélky, najdete nás pod stejným nickem (Simmm) jako zde.

[Sfinxie]

Tak to mam velkou radost! Jsem opravdu rada, ze jste se tak rozhodla! Preji Vam jen to nej a hlavne myslete pozitivne a veskere obavy a negativni myslenky rychle vyzente z hlavy!

Mejte se ruzove a uzivejte si novou kocicku!
_________________
Marketa Kraut