[Aélinnel]

Zdravím,
založila jsem toto téma v návaznosti na včerejší sphynxí diskuzi, která byla uzamčena, což je asi trošku škoda, v posledních příspěvcích se objevovalo spoustu zajímavých názorů jestli si již vykastrované dříve chovné kočky nechávat, nebo jim hledat nový domov. Byla by škoda v této diskuzi nepokračovat, odkazuji na vlákno, kde již nějaké názory jsou:

http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=4045
(rozhodně ale nejsem pro pokračování tam vzniklých osobních sporů)

Mám zatím jednu kočičku, vykastrovanou, a počítám že založím CHS a začnu chovat.Všímám si, že na to myslím i teď - nemůžu si prostě pořídit jentak kočičku na mazlíka ke stávající kastrátce, protože musím do budoucna počítat s místem - třeba pět, šest koček se mi domů musí vejít, to je maximum.
Vím že je těžké dát pryč kastráta, třeba i do super rodiny, ale já bych to asi nedokázala - ale nevím, zatím nechovám, ale neumím si představit dát pryč současnou kočičku, miláčka rodiny za každé situace.
Doufám, že se nikdy nedostanu do situace jako tatiana, kdy budu muset vybrat zvířátko které půde pryč - tak trochu doufám, že za ty léta kdy si třeba nechám odchov (a proto jsem skeptik, nenechám si nejlepší kotě z každého druhého vrhu) už budou některé kočičky staré a umřou samy přirozenou smrtí - nekamenujte mně, nemyslím to nějak zle, ale prostě radši je nechám dožít, nenechám si další odchov a až potom, co bude míst pro všechny, finance, čas, může u mě přijít čas na další kočičku nebo kocourka.
Jsem zvědavá, jestli tuhle vizi někdy převedu do reality :-/

[tatiana]

Já jsem se vyjádřila, jak jsem se vyjádřila-ale prozatím ať přemýšlím jak přemýšlím, tak nedokážu dát někomu jinému žádnou ze svých koček. Neodsuzuju chovatele, co to udělají. Mně se to honí hlavou také, ale jaksi to nejde, mám je příliš ráda. Ale co bude v budoucnosti, fakt nevím..........

Velký problém nastane, když některá kočka začne být agresivní, což se mi stalo u mého milovánka Klaudýska. Začal tvrdě napadat sphynxe Adamíška, tak tvrdě, že ho ošklivě poranil a kocourovi šlo o život. Nakonec napadl manžela, když Adama bránil-zle ho pokousal na obou rukách. Hned druhý den šel na kastraci, i když to byl můj jediný chovný devon, a devona na krytí sehnat=najít jehlu v kupce sena No a teď se denně modlím, aby ho to přešlo, protože když ne, tak jednoho z nich v zájmu jejich zdraví bych prostě MUSELA někomu dát. A rvalo by mi to srdce, protože oba miluju stejně moc. Prozatím to vypadá, že to bude v pohodě, no uvidíme. Nemám možnost mít je oddělené-to bych musela mít kocoura trvale zavřeného v koupelně, a to tedy doopravdy nechci.

Takže tohle je taky situace, kdy se může stát, že některé z opečovávaných a milovaných kamarádů prostě MUSÍ jinam-to se přece odsuzovat nedá!

Nebo se také může stát, že budete mít zvíře, které prostě odmítá být ve společnosti dalších koček, chce být jediné a výlučně mít svého člověka jen a jen pro sebe-tak co s tím budete dělat? Jen proto, že přece miláček se pryč nedává, necháte stresovat všechna zvířata? Proč? Je přece daleko zodpovědnější vůči všem, když se toto přihodí, najít takovému zvířátku nový milující domov, kde bude jediné. Nestává se to často, kočky jsou vesměs společenská zvířata, ale občas se to stane. Vím o takových případech i o tom, že v nových domovech jsou ty kočky šťastné.

A nemohu si pomoct, já neodsuzuju ani ty chovatele, co někomu věnují své bývalé chovné kočky, prostě to je můj názor. Samozřejmě musí jít do skvělých podmínek, kde se budou mít dobře.

Já už teď mám 10 koček, z toho 4 kastráty, a minimálně ještě jednoho kocoura to výhledově čeká. Takže poměr bude 1:1, což je na CHS docela dílo A všechny je mám moc ráda, ale byt nemám nafukovací. Nevím, jak to budu řešit. Možná nakonec budu mít doma 10 kastrátů, a s chovem skončím, co já vím... Nevím
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Silvie OK]

Děkuji Aélinnel za založení tohoto tématu. Určité je to téma zajímavé, ale bohužel se někteří chovatelé sphynxů nejsou schopni oprostit od osobních sympatií a antipatií, což celou debatu znehodnocuje.

Víceméně souhlasím s tatianou - jsou opravdu situace, kdy jiné východisko, než najít kočce nový domov není - viz. uvedený příklad napadání a nespokojenost jednotlivce ve velkém kolektivu koček (což také nemusí být ihned viditelné a může se to stupňovat).

Za sebe se mi líbí postoj Hany Blažkové, týkající se uzavřeného chovu a zásadě nechávat kočeny na dožití v domovské stanici.

Sphynxové (nejen) jsou dost závislé kočky a představa, že bych třeba v pěti letech dala svého kocoura někam jinam, to ani omylem. I zde ale existují podle mého názoru akceptovatelná řešení, např. najít domov u blízkých příbuzných či přátel, na které je třeba kočka zvyklá, zná je a chovatel přesně ví, jaký bude mít kočka nový domov.

[Silvie OK]

Jen dodám, že je opravdu "lahůdka" pročítat bazoš a podobné inzertní servery, kde je vždy několik desítek inzerátů na kočky "ve výslužbě".

[tatiana]

[Karolina Leitnerova]

Ráda bych k tomuto tématu dodala, že každá situace by měla být posuzována individuálně. Mluvíme o lásce ke kočce, kterou jsme si pořídili a proto by naším prioritním zájmem mělo být JEJÍ maximální štěstí a pohodlí. Je nutné hodit vlastní city stranou, i přestože to mnohdy hodně bolí. Co je pro nás, podle něčích morálních zásad nejpřijatelnější, nemusí být současně akceptovatelné pro kočku. Nebo si budete za každou cenu nechávat kočku, která je viditelně nešťastná nebo má zdravotní problémy, jen z toho důvodu, že někdo řekl, že by se to tak mělo dělat? Berme v potaz její fyzické i psychické zdarví a pak možná, jako jiní chovatelé a majitelé dospějeme k závěru, že je pro kočku opravdu lepší najít jí nový domov, kde bude šťastnější. I to je samozřejmě nelehký úkol a může být vyřešen mnoha způsoby. Od přeprodání nekastrované chovné kočky dále do chovu (což se děje i v Čechách), přes prodej/darování na inzerát víceméně neznámé osobě, či pečlivé zvážení a umístění u někoho z rodiny nebo blízkých přátel tak, abychom měli opravdu jistotu, že s kočkou a novými majiteli neztratíme kontakt. Rozdíl tu je...
Samozřejmě jsou chovatelé, kteří berou chovatelství velmi profesionálně a fluktuace koček v jejich chovech je velmi vysoká. Patří mezi ně chovatelé, jejichž práci pro plemeno Sphynx obdivujeme....napadají mě jména jako Anne Crookston (Anubis), Wil Olfers (Miki Sanukis), Jamie Alvarez (původně Naughty Nature, nyní Noodles Sphynx), Michelle Berge (Belfry) a mnoho dalších....
Žij a nech žít........
_________________
Karolina

[Blažková Hana]

[Karolina Leitnerova]

Systém spřátelených chovatelských stanic je dobrá volba. Nemusí být ani smluvně zakotveno, kým nebo co mají krýt, pokud se chovatel s jejich chovatelskými plány a etikou ztotožňuje. A nakonec se tak nemusí dít jen v rámci ČR, ale spolupráce může být i mezinárodní a o to zajímavější a pestřejší linie pak může být chov obohacen. Ke mně se takto po 3 generacích práce jiného chovatele teď vrátila kočička.
Co se týká odchovávání chovatele pod něčí chovatelskou stanicí, jsou lidé, kteří opravdu nemají zájem se chovu nijak výrazně věnovat, nerozumí liniím, problematice chovu, genetice, chtějí (ta dobře známá věta ) "nechat kočičce jen jeden vrh". Z toho mohou profitovat obě strany, chovatel jim může jejich přání umožnit, se vším jim pomoci a vrh mohou zdárně odchovat. Chovatel si nechá nějakého potomka a tím "přeskočí" jednu generaci, kterou si doma nemusí nechávat. Stane se, že tito lidé ani nechtějí oficiálně svoji chovatelskou stanici a že je jejich vlastní volba odchovat pod jménem chovatele, nikdo je k ničemu nenutí. Nebo se jim chov zalíbí a teprve pak si založí vlastní stanici. Všechno je na domluvě lidí a vstřícnosti chovatele.
Variant spolupráce je víc a opravdu záleží na dohodě a hlavně důvěře, protože když uděláte krok vedle, může být rázem jedna generace, v horším případě vaše několikaletá práce v háji. I já jsem tuto "chybu" udělala a poučila se z ní, takže vím...no, ale to je život.
Antikoncepční čip je dobré řešení, je to však záležitost poslední doby. Dříve se chovatel musel spolehnout na jiné metody zamezení nechtěného nebo neplánovaného krytí.
_________________
Karolina

[Karolina Leitnerova]

Ještě mě napadá, že my si nakrásně můžeme něco plánovat, bravurně zvládat to čemu se v zahraničí říká "cattery management", snažit se vytvořit ideální stav. Pokud se to daří, co víc si můžeme přát. Můžeme doufat, že kočka nedostane zánět dělohy nepo neprodělá císaře po kterém už nezabřezne (další kastrát) po nějaké době se neobjeví některá genetická vada (další kastrát), vlivem používání některých injekčních forem antikoncepce může nastat nevratná anestrie (další kastrát/resp. v tomto případě asi kastrace není nutná) atd..... Také je skvělé, pokud máme pár kocourů a oni se milují a snáší, neperou a neznačkují (sen každého chovatele) a my si je můžeme nechat dlouhá léta doma, ještě lépe v posteli. To platí i o kočkách, ani některé dámy se mezi sebou nesnesou, perou se, případně značkují. Mimochodem v poslední době (mohu mluvit za Sphynxe) hlavně z důvodu HCM jsou starší kočky bez klinických příznaků chovně velmi cenné. Zkrátka chci říct, že dříve nebo později stejně v chovu dospějeme do bodu, že se nevyhneme tomu, že budeme mít doma nějaké ty kočenky v chovu už neuplatnitelné a to nejen kvůli jejich věku. Záleží na dávce štěstí, kolik jich bude. Některé věci ovlivníme, třeba velmi pečlivým a uvážlivým výběrem chovných koček, jiné ovlivníme stěží. Může nastat nějaká situace, například vážná nemoc, ztráta zdánlivě jistého zaměstnání, živelná katastrofa...cokoliv, co si říkáme, že nás nikdy nemůže postihnout...ale nikdy neříkej nikdy. Vážné důvody, proč je třeba najednou chov zredukovat a nelze člověka, který to udělá hned odsuzovat.
_________________
Karolina

[ZdenkaP]

Zajímavé a docela ožehavé téma. Já si neumím představit, že bych dala kterékoliv ze svých zvířat pryč. Zatím ode mne odešla všechna do nebíčka a já chci doufat, že to tak zůstane i nadále. Samozřejmě bych si chtěla nechat svůj odchov a "pracovat" s jeho krví dál - ale prostě to není prostorově možné, musím počítat i s tím, že mi některé kotě prostě zůstane, protože pro něj nenajdu vhodného kupce.
Na druhé straně vím od pár přátel, že třeba přestane smečka snášet kastrátku. Pak jde o boje opravdu na život a na smrt, jedině v tomto případě bych s těžkým srdcem byla schopna moje zvíře k někomu ze známých dát, aby bylo vlastně pořád tak trochu "moje", ale zároveň abych mu zajistila spokojený život. Nechtěla bych (a u mne to není v mém "velkém" bytě ani možné), aby kterákoliv z koček byla nucena trávit život v jedné místnosti, či neustále sebe i je stresovat jejich přepouštěním do prostor, aby se nepotkaly.
Mám všechna moje zvířata PŘEDEVŠÍM jako společníky a mazlíky, až v druhé řadě na chov - a kdyby mi zaručilo, že mi přestanou kastrátku napadat ostatní dvě jako kastrované, bez váhání to udělám a přestanu chovat. I když chovám především pro to, abych si užívala koťátek, neznám nic hezčího, než je sledovat od prvních vteřin až po jejich odrůstání a pak dospělé v jejich nových rodinách...
_________________
Sweet Calimero*CZ
www.sweetcalimero.cz

Mimochodem, rozhovoříme-li se o kočkách, je téměř nemožné, abychom byli považováni za osoby zcela normální. (Dan Greenberg)

[fofo177]

Ano, ožehavé téma... Já si myslím, že sporu určitě není o tom, když "smečka" začne kastráta(tku) nesnášet a jde o život. Rozporuplné a nesouhlasné reakce na uzamčeném vlákně však vyvolal názor, kdy se dává kočka pryč, "poněvadž ji nepotřebuji a svůj chovatelský účel již splnila".
Nevím, taky si nějak nedovedu představit své byť "nepotřebné" mazlíčky dát pryč, i když tak nějak mě to postihlo, kočenka měla být do chovu a najednou bum, zánět dělohy, kastrace a je vymalováno
_________________
Olda & Felis & Charlie & Naranja & Mr. Big
http://www.mooncat.cz

[Zuzkanka]

V zahraničí je zcela normální, že se vysloužilé, zasloužilé kočky posílají do nových rodin. Poslední dobou je už i běžná praxe, že se kocour použije a pošle e o dům dál. V naši chovatelské společnosti s těmito fakty operuje hodně lidí a schovává se za tuto "omluvu" a děsně se čertí, když jim někdo vytkne, že se zbavuje kastrátů.
Co se týká mě, tak s námi v jedné domácnosti žije domácí kocour Bobinek, který s námi žije již od doby, kdy jsem ho před sedmi či osmi lety našla na ulici jako malé zablešené koťátko. Dnes je z něj spokojený kastrát. Stejně tak jako naše HCM pozitivní Briketka. Ta už je skoro dva roky spokojený kastrát. Bylo mi nabízeno, že se jí můžu za cenu kastrace "zbavit". Ale proč bych to dělala. Briketka mi nic neudělala a je můj velký miláček. Tudíž PROČ bych ji měla dávat pryč?! Abych její místo mohla nahradit nějakou produktivní kočkou? Děkuji nechci..
Bohužel jsem musela udělat i to, že jsem dala pryč naši Máju. Nebylo vyhnutí. Když se k nám nastěhovala, tak byla kamarádka s Bobinem, ale jakmile se nastěhovaly další kočičí kámošky, tak šlo do tuhého. Naše pětiletá Mája začala vyvádět a dělat scény. Při jednom jejím neurotickém záchvatu ukousla kousek ucha kocourovi, který u nás byl v "nájmu" (delší historie - kočky se neodkládají jen kvůli kastraci). Poslední kapkou bylo, když Guccitě zlomila ocas. Po tomto incidentu jsem neměla jinou volbu a našla jsem Máje nové majitele. Dnes bydlí v rodince se dvěmi malými dětmi a je šťastná a spokojená a má je jen pro sebe.
Dávat zvířata pryč neuznávám, ale v některých případech se to bohužel nedá. Ovšem dávat zvířata pryč proto, aby se mi doma uvolnilo místo pro další chovatelský materiál.. ??? Pro mě jsou moje kočky hlavně kamarádi. Stejně tak, jako neuznávám to, když si někdo kupuje jednu kočku za druhou a bez rozmyslu takhle sbírá další a další kočky. Toto mi nepřijde být moc moudré. Chudáci kočky.. 20koček v domácnosti během tří let.. kdo na ně má čas, aby ukojil všechny jejich potřeby - nejen materiální? A kam se ztratilo těch 5 kastrátů? Po pravdě.. tyto věci mě skutečně nenechávají klidnou a občas by se měl někdo zamyslet i nad jinými věcmi..

[ZdenkaP]

Musím souhlasit se Zuzkou - je-li to nevyhnutelně nutné a PRO BLAHO kočky musím odhlédnout od svého sobectví. Ale ne střídat kočky jako ponožky, ano, ve světe je to skoro běžné, v Německu též, u jedné známé chovatelky se zvířata ohřejí tak 2-3 roky a neustále jim hledá cestou inzerce nové domovy. Toto pro mne nemá s láskou ke zvířatům nic společného.
Stejně jako neustálé navyšování počtu koček. Vím, já jsem taky "chytlavá" a i díky facebooku člověk přijde ke kontaktům a koťatům, o kterých by se mu normálně ani nesnilo - ale jak se můžu věnovat 20 mladým kočkám, koťatům a hlavně - co s nimi, až začnou spolu stárnout a přestanou být produktivní??? Takže musím občas používat rozum a uvědomit si, že je to živý tvor, sbírat kočky můžu z rozličných materiálů na poličku, ale ne živé.
V tomhle doslova ctím citát z Malého prince: jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal!!!

Ještě pro ilustraci - takhle to vypadá vedle mě právě teď, 16.27hodin. A takhle je to skoro vždy, když si sednu s notebookem na klíně. Všichni chtějí být se mnou, u mne, vedle mne - 20 by se jich vešlo těžko (ani současných 9 s koťaty dohromady se nevejde) - a copak bych mohla některé to zvířátko dát pryč jen proto, že chovně dosloužilo ?!?


_________________
Sweet Calimero*CZ
www.sweetcalimero.cz

Mimochodem, rozhovoříme-li se o kočkách, je téměř nemožné, abychom byli považováni za osoby zcela normální. (Dan Greenberg)

[Silvie OK]

Krásně napsáno a za sebe naprosto souhlasím!

[Aélinnel]

Taky mi není blízké, jak tady psala Zdenka a Zuzka, nahromadit X zvířat a co pak. Nebudu jmenovat, ale pokud člověk trochu kouká po chovatelském světě a i po tom pitomém facebooku, ví jak se věci mají.
Sama přemýšlím nad druhou kočičku, už půl roku a další čas se to ještě potáhne, potom co odchovy, jestli si nechám, jestli třeba dovezu nepříbuznou kočičku nebo kocoura - všechno rozmýšlím.
Ale rozhodně vím, že prostě NENÍ MOŽNÉ mít doma víc jak 10 koček a chodit do práce - ať mi někdo řekne, jestli to není pravda, že se prostě nelze věnovat všem dostatečně (koťata nepočítám - jakože pak jdou do nových domovů, tam je jasné že když je velký vrh tak má člověk doma třeba 12 koček, stačí dva vrhy najednou a ta čísla tu jsou). Vždyť když s jedinou kočkou trávím cca 20 minut denně mazlením a ňucháním, hodinu hrou, jak můžu tohle všechno věnovat všem 10-12 kočkám? To podle mně prostě není v silách jednoho člověka.

[fundog]

[tatiana]

Já mám v současné době koček 16-6 koťat půjde časem do jiných rodin, 10 mi zůstane. Zvládám to, protože nechodím klasicky do práce, ale pracuji doma. Takže se to dá. Mazlí i manžel, starám se sama. Kdybych měla někam dojíždět, ráno odjet a vrátit se večer, tak řeknu rovnou, že bych tento počet mít prostě nemohla. Nestíhala bych. Takto to ale jde .
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Aélinnel]

Tak pokud se starají všichni členové rodiny, tak to samozřejmě možné je, to Vás Andreo obdivuju, že stíháte i ta psiska - to snad ani není možné

Mně stačí chodit do školy, což není nějak extra od rána a končí se taky relativně brzo, a i tak věnuju kočce hodně času. Ale se dvěma a více kočinami se asi rozloží i ta hra - že se zabaví samy a na mně pak budou vesela kašlat, až budu kolem nich křepčit s mávátkem.
Stejně mám ale limit, přes který si nedokážu představit jít, i když bych těch koček chtěla klidně 20.

[fundog]

To je pravda, naše kočiny si vystačí hodně samy. Hrají si, honí se , ale když vezmeme do ruky mávátko, můžou se strhat. Hrají si dokonce i s těmi psy
Podle mně spíš je důležitý prostor. Aby o sebe moc nezakopávaly

[Alena C.]

Pokusím se taky přispět k diskuzi. Mám větší smečku, stálý stav koček je devět, když jsou koťata, tak samozřejmě víc. V mé smečce převažují kastráti - nejstarší kočka domácí 17 let. Z britek je vykastrovaná kočina, která rodila císařema a navíc u ní bylo později zjištěno HCM. Dále její dcera, kterou jsem si nechala, protože mám ráda černé kočky. Chovné kočky mám momentálně dvě, od každé z nich mám vykastrovanou dceru, jedna kočina je uchovněná a na krytí teprve čeká. A k tomu chovný kocour. Myslím, že každý chovatel by měl počítat s tím, aby měl místo na budoucí kastráty (ať už z důvodu věku nebo nemoci, nebo jako u nás - dcera s tátou to jde dohromady opravdu těžko). Tuhle smečku a odchov koťat zvládám jen díky tomu, že stejně jako Tatiana mám možnost pracovat z domu. Pokud bych musela denně 8 hodin a někdy i víc dřepět v kanceláři, nemohla bych se odchovu koťat vůbec věnovat. Nedovedu si představit, že bych dala některou kastrátku pryč jen proto, že bych místo ní mohla mít jinou chovnou kočku. Pokud se smečka snáší v pohodě a je jen občasné proplesknutí, nevidím důvod, proč se koček zbavovat. Samozřejmě chápu, že v některé smečce může dojít k situaci, kdy se některé kočky začnou tak nenávidět, že jsou schopny ublížit jedna druhé tím nejhorším způsobem. V tom případě je opravdu nejlepší najít kočce novou rodinu, kde bude sama. Toto neodsuzuji, pro utiskovanou kočku je to nejlepší řešení, i když sama vím, že i to by pro mě bylo těžké a snažila bych se pro kočinu najít takovou rodinu, abych ji měla co nejblíž a mohla ji navštěvovat. Nejsem tak ambiciózní, abych měla potřebu kupovat stále nový a nový "chovatelský materiál" pro mě jsou kočky přátelé, snažím se chovat na pěkných typových kočkách, ale né za cenu měnění koček každou chvíli. Není podle mě možné odchovat dokonalého představitele plemene, co zatím mám zkušenosti, tak z každého vrhu bych ze všech koťat slepila jednoho dokonalého, každé kotě má nějakou jinou přednost. Vím, že někteří chovatelé ale tak postupují. Pokud takovou "nepotřebnou" kočku nechají vykastrovat, prodají ji nebo darují někomu známému a nadále sledují, zda se má kočina dobře, jsem tohle schopná s přivřením obou očí tolerovat (i když to neschvaluji a není to moje představa o chovu), ale co mě doopravdy vytáčí a rozčílí vždy stoprocentně, je situace, kdy chovatel nazná, že kočka mu nenarostla z kotěte tak, jak si představoval nebo už na ní nechce chovat, ale aby se to rentovalo, tak ji prodá dalšímu chovateli (a někdy i už nakrytou ...) nebo dokonce množiteli bezpapíráků. Tohle mi přijde úplně ze všeho nejhorší. A obzvlášť když pak na svůj web napíše, jak je kočina hrozná, netypová a přitom ji prodá do dalšího chovu. Holt pro někoho jsou zvířata jen zdrojem zisku a když se už nevyplácí, šup s nima pryč, hlavně za ně trhnout ještě peníz, protože kastráta by přece museli prodat levněji a nedejbože darovat!

[mafimafi]

Tak po pravde receno, jsem z toho malinko zmatena, ale pravda je takova, ze i ja jeden cas uvazovala, ze nejmladsiho kocourka daruji mamince, jelikoz tyranizoval zbyvajici kocicaky. Nastesti se umoudril a po roce se z neho stal stejny milacek jako jsou ostatni. Je pravda, ze nejstarsi kocour je muj nejvetsi milacek, ale to je asi tim, ze jsem si zafixovala, ze v byvalem domove ( brala jsem si ho jako dospeleho ) ho ostatni kocky moc neprijaly. Pritom to tak vubec neni, mam ho od skvele chovatelky a milujici panicky s kterou jsem v kontaktu, ale proste jsem si to tak dala do hlavy a zacala jsem ho ochranovat. No a ted je to muj milacek, ktery lezi mezi mnou a pritelem a je se mnou jakoby spojeny pupecni snurou Miluju je vsechny a nechtela bych se rozhodovat, ktereho dat pryc, kazdy je osobnost a kazdy je jiny, ale jak jiz bylo psano, nekdy neni jina moznost.
Zkratka mame doma veselo a ja jsem za to moc stastna
_________________
Martina, Nick, Skipy, Arkas a Buci