[Anessska]

My máme dva kocourky, jsou to bráškové. Narodili se v květnu, takže je jim 9 měsíců, jsou to povětšinou venkovní kocouři, takže jestli už značkují vážně nepoznám, ale bojím se že je na jaře chytne nějaká touha po rozmnožování a někam mi utečou, nebo že si je kvůli značkování nebudu moct brát domů, nebo aby se při rvačkách a páření nenakazili nějakou nevyléčitelnou nemocí, takže uvažuji o tom že je nechám vykastrovat. Jsou to kocourci hraví a mazliví a mám je ráda, tak mám strach že po kastraci zleniví a ztloustnou. Taky se bojím abych jim tím nezničila společenský život, nebo aby je nějaký silnější (nevykastrovaný) kocour od sousedů, nevyhnal ze svého teritoria. Prostě se bojím aby z nich najednou nebyli úplně jiní kocouři.

[Andrea Klegová]

[Anessska]

Děkuji za odpověď, s tou kastrací už počítám, přesně jsem čekala, že se s tím do mě někdo pustí Napsala jsem to špatně, samozřejmě, jejich bezpečí je nadevše, ty ostatní věci jsou vedlejší, ale i přesto mě to prostě jen zajímá...

Ale to aby s námi mohli žít v bytě bohužel nemůžu ovlivnit, protože je mi třináct a všechna má rozhodnutí závisí na tom, co budou, nebo nebudou chtít rodiče

[Andrea Klegová]

[Tonio]

Máme doma kastrovaného kocoura, jsou mu 2 roky. Je to kříženec, asi s Britkou. V září 2017 jsme mu pořídili kamarádku, kočičku od známých. Od první chvíle jsou přátelé i milenci až dojemní. Stále spolu, jedí vedle sebe , spí vedle sebe, mazlí se opravdu jak milenci. Ale nadešel čas a první mrouskání kočičky a tak jsme domluvili kastraci, jakmile skončí. Když jsme jí po výkonu dovezli domů, pospávala a tak zůstala v přepravce a kocour měl možnost ji vidět a cítit. Večer jsme jí dali pár granulí a napít. Zůstali jsme v šoku jak se kocour připlížil a na kočenku zaútočil, naprosto drsně. Včas jsme zabránili kontaktu a kočina na něj také prskla. Tak jsme je oddělili. Kocour je v azylu na balkoně, má tam strom, křeslo, pod stropem chodníky a boudičku, výhled ven, balkon je zasíťovaný a na noc zavírám skla. Jídlo, pit,í i záchod jsme dodali. Chodíme se s ním mazlit i hrát, ale jsme na pozoru, aby se něco nestalo. Kastrace byla v úterý, včera byli oddělení a dnes je čtvrtek a tak jsme zkusili, jestli bude ještě taková nenávist. Sedl jsem si na podlahu, kotě u sebe a kočičákovi házel pamlsky a postupně zmenšoval vzdálenost až došel ke mně a kočince. Byli čumáčkama u sebe, on ju celou hlavinku očichal, i do oušek, náznak agrese tam nebyl, žádné naježení, jen tiše mńouknul. Nevím jestli ju poznal. Ale asi ne. Má košilku z probanu a asi jinak voní. Vetka říkala, že se to srovná. Doufám že ano. Kdo má podobnou zkušenost. Nebo poradí. Děkuji za odpovědi i rady.

[mirkacab]

Slyšela jsem to už mockrát. Bude to dobré,zkuste koupit v lékárně kapky kozlíku a trochu kocourka i kočinu pokapat. Budou chvilku smrdět ale zklidní je to .

[Tonio]

[Tonio]

Tak kozlík nám nezabral, kocour se chval ke kapkám odtažitě a spíš couval, zkoušel jsem tím potřísnit hračku a nic. Obrníme se trpělivostí a budeme vidět co dál

[Tonio]

Tak se zdá, že kocour dostal rozum a zase je kamarád. Od včerejška vedle sebe baští, dneska ráno už se pusinkovali a tak už jsme je neoddělili. Odpoledne vedle sebe spali. Kočička je neskutečně milá a neagresivní, vždy dojde, strčí do kocoura hlavinkou a otře se tělíčkem a on drží. Jsme moc rádi, že se to takto vyvíjí. Jen z té její košilky není moc nadšený, ona pohupkává a třepe nožičkama, evidentně jí to zavazí. V pondělí jdeme na stehy a tak už se toho konečně zbaví. Jinak spoustu času prospala.

[Tonio]

Ještě na závěr. Je měsíc po kastraci kočenky a vše se v dobré obrátilo, malá je opět veselá a živá, dává kočičákovi zabrat, honí se a všechno dělají spolu. V podstatě se nehnou na krok od sebe. Už ani nechcou spát doma a spoustu času tráví na balkoně lovem much, můr a jiného hmyzu a strašně je to baví. Všechno chtělo čas a trpělivost. děkujeme za rady.