[Dagmar]

Chtěla bych poprosit o radu zkušenější. Naše dvě kočičky Suzi a Elsa už mají asi 9 měsíců. Suzi je naprosto v pohodě, normální zvědavá kočička, všude musí být s námi, kontroluje, co děláme, běhá, leze po výškách apod. Říkáme jí hyperaktivní kočka - málokdy jí vidíme spát.
Zato Elsa je pravý opak. Prospí celé dny a noci, téměř si nehraje, pomazlit se přijde jen občas a jen na chvilku. Když jí chceme pohladit my z naší iniciativy, uhýbá, jakoby se bála. Má svoje oblíbená místečka, na kterých prodříme hodiny.
Občas si všimneme, že Suzi Elsu vyžene z místa, kam chce ona, občas se proti Else rozběhne a ta už utíká. Není to ale příliš často, max. jednou za den. Jsou ale chvilky, kdy Suzi Elsu intenzivně olizuje hlavně hlavičku. Dřív je bylo občas vidět, jak spolu spí třeba na gauči, to už jsem ale neviděla dlouho. Připadá mi, že Suzi vládne a Elsa ustupuje. Snažíme se Elsu bránit a Suzi hubujeme, když jí něco provede.
Nejvíc se Else asi líbilo, když jsme byly s dcerou 14 dní doma, protože jsme měli virózu. Elsa ráda nám lehávala pod bradou a hřála nás. Když jsme zakašlaly, jakoby se ještě víc přimkla. Ráda si taky zalezla k některé z nás pod peřinu. Teď už je ale zase vše při starém a Elsička jakoby trucovala. Od neděle se ani jednou nepřišla pomazlit.
Trochu mě trápí, že je taková apatická a bojácná, ale jinak normálně jí, pije, kaká, čůrá.
Nevím, jak jí pomoct, aby v ní byl taky nějaký život. Nebo je to normální povaha některých koček? Poraďte, ať jí pomůžem, nebo se uklidníme. Dík

[Jana(Micinka)]

Jestli je taková Elsa už od začátku, pak to asi bude její povahou. A jestli je Suzi nadřazenější, asi si mezi sebou vytvořily takovou hierarchii a nic už s tím nenaděláte. Jediné, co by se asi dalo dělat, je se Else víc věnovat. Já vím, to se mi to radí. My ten problém nemáme. Jednou škádlí jedna druhou, podruhé naopak. I když Micinka taky dost ustupuje, když někde byla dřív a přimotá se tam Tulís (místo na spaní, misky s jídlem). Asi to chce opravdu jen se víc věnovat té "odstrkované" a vztahy, které si vytvořily mezi sebou, nechat být.
_________________
Jana (Micinka a Tulinka)

[Tereza]

Pokud je Elsa taková již od začátku, tak je to asi povahou. Začala-li ale taková být až teď kontaktovala bych radši veta. Je také možné že se pomalu blíží touhy a vše se změní po kastraci.
Mustafa se nikdy nemazlil, jen si občas lehl na klín ale když jsme se ho dotkli tak utekl.
Ali je zase odjakživa mazlík a stále vyžaduje pozornost a nejraději se nosí v náručí a očichává věci na které sám nedosáhne.

[Dagmar]

Jano a Terezo, díky, trochu jste mě uklidnily. Elsa je opravdu taková uťápnutá od začátku, ale myslela jsem, že si jen déle nemůže zvyknout, protože první týden, když jsme si ji přivezli z útuklu, proseděla na okně a žalostně mňoukala. Teď mňouká jen když nesu nově naplněnou misku. To mňoukají se Suzi dvojhlasně tak, že by mohly do Superstar.
Kastrace je objednaná na konec března. Snad to vyjde, Suzi, zdá se, začala právě mrouskat. Aspoň to tak vypadá, ještě jsme to nezažili, ale válí se po zemi a vydává takové tiché mručení dokončené mňouknutím. Ale do konce března je ještě spoustu času, tak snad tak kastrace vyjde.
Jsem zvědavá, jestli se micky potom změní. Hlavně u Elsy bych byla ráda, kdyby se stala přítulnější. Četla jsem, že po kastraci se některé kočky zklidní, ale u Elsy si to nedovedu představit, opravdu spí snad víc než 20 hodin denně.
Včera, jako kdyby věděla, že jsem na ní "žalovala", přišla, vyskočila mi na klín a mazlila se jako o život. Možná je to i tím, že si Jitka nechává v noci zase otevřené dveře do pokoje, takže Elsa často spí s ní v posteli. Měla to moc ráda, ale před časem se to muselo zrušit kvůli Suzi, protože řádila celou noc tak, že se Jitka vůbec nevyspala. Skákala po ní, škrábala na prostěradle, protože se chtěla dostat pod peřinu apod. Teď sice taky není žádný kliďas, ale prý se to dá vydržet. Dneska v noci prý ale tak dlouho útočila na Elsu spící u Jitky pod peřinou, až ji vyhnala. Zdá se, že se to stupňuje, strašně na Elsu žárlí, když se Elsičce snažíme mnohem víc věnovat a mám obavu, aby to nemělo spíš opačný efekt. No, uvidíme, co s holkama udělá kastrace!!

[martinka]

my máme doma trošku jiný problém......... náš kocour se hrozně bojí... vzali jsme si ho, když mu byli dva mesíce a ted uz je mu skoro rok....ale dokáže ho vylekat sebemenší zvuk..... se mnou je doma pořád, tak me se nebojí, ale můj přítel je doma vždycky jen 4 dny, a pak je 4 dny v práci a uz je to znát..... nemluvím o návštěvách, kdy se schová a nechce vylézt....desí ho zvuky z chodby, výtah, který zastaví v patře, lidi, kteří mluví na chodbě.... jsme na nej hodní, hrajem si s ním, mazlí se.....asi bude mít už takovou povahu a nezměníme to.......

[Tom]

Náš osmiletý kočičák taky trpí děsným strachem. Jsem jediný, s kým je ochoten komunikovat a i přesto se nenechá normálně pohladit. Jen když jdu spát, lehnu si a zhasnu, tak za mnou skočí do postele a začne se až fanaticky mazlit, ale běda, kdyby někdo rozsvítil nebo nedej Bože zakašlal. To okamžitě zalézá za skříň a nedostane ho odtamtud ani porce luxusního jídla. Nevím, co s tím. Přitom je syn obou velmi přítulných rodičů.

[janča]

[Tom]

[April]

[Anonymní]

[Tom]

[Danda]

[April]

[Tom]

[April]

Pravdou je, že oči by snad ještě šly vyšetřit tak nějak snadněji, a uši, to vědí spíš chovatelky bílých koček s modrýma očima, které musejí absolvovat vyšetření sluchu, zda kočka není hluchá.
Možná byste se mohl na vyšetření poptat u svého veta, nebo přímo v nějaké netové vet poradně, např. na www.veterina-info.cz jsou docela fundované odpovědi.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Anonymní]

Tom napsal:

Náš osmiletý kočičák taky trpí děsným strachem. Jsem jediný, s kým je ochoten komunikovat a i přesto se nenechá normálně pohladit. Jen když jdu spát, lehnu si a zhasnu, tak za mnou skočí do postele a začne se až fanaticky mazlit, ale běda, kdyby někdo rozsvítil nebo nedej Bože zakašlal. To okamžitě zalézá za skříň a nedostane ho odtamtud ani porce luxusního jídla. Nevím, co s tím. Přitom je syn obou velmi přítulných rodičů.

Já mám taky kocourka jmenuje se Tomášek, ale už od mala se strašně bojí jediný kdo s ním může manipulavat je moje mamka. On se snad bojí ůplně všeho. Stačí jenom, když se k němu přiblížím na 5m tak se strachy posere a hned skočí na skříň nebo pod ní a jeho specialitka je vlest za kuchyňskou linku a není možné ho od tamtud vytáhnout. A navíc ješťe čůrá do skříní a co je na tom nejhorší že ho za to nemůžu ani zbít, protože s tou jeho povahou se to faktycky nedá. Poprvé když to udělal ho mamka zbila a on se bál se vůbec vyčůrat. Máme ješťe jednoho a on je úplně jiný, ten se klidně vyvaluje na gauči, když kolem něho vysávám hlučným vysavačem

[April]

[Tom]