[MaxKatka]

Ahojte, Damča v posledních třech dnech chodí opoledne po bytě (teda doufám, že jen když jsme doma, protože jestli to dělá i přes den, tak můžeme brzo čekat od sousedů nepříjemné poznámky ) a vříská, jak kdyby volal kočky. Je mu 14 měsíců a na kastraci byl už v sedmém měsíci - to vřískal obdobně. Sedí u dveří a vříska, když nereagujeme, tak chodí za námi a vříská a vříská... když si s ním začneme hrát, tak toho nechá, unaví se hrou a jde spát, ale když se prospí, tak jde všechno nanovo... Může to být jen tím, že se nudí? Včera jsem ho vzala po jedenácté večer ven a byl v sedmém nebi až na to, že byl na vodítku. Šmejdil a lovil noční hmyz. Ráda bych mu pořídila kamaráda, ale přítel nechce ani slyšet. Už když jsem chtěla Damču, tak to byl problém - nechce mít doma zoologickou zahradu - to prohlásil naposledy... Nevím jak ho mám přesvědčit a léčba šokem nehrozí - vystěhoval by nás všechny Někdo namítne - jen slova, ale byl by obrovský "tanec"... i když s Damoušem si dokáže krásně hrát i mazlit a už vůbec kvůli penězům. Není držgrešle, ale naposledy nás Damča se svým zánětem močových cest stál přes tisíc korun - strava, injekce, vyšetření...

Katka a Damča(2)

[Andrea Klegová]

Ahoj, Katka,
ja som mala podobný problém, ale na rozdiel od Teba, bola to mačka, ktorá má dnes už 13 rokov.Bola som na mačkách odmala odchovaná a tak je jasné, že keď som sa vydala a odsťahovala sa do vlastného bytu, hoci som mala malú dcérku, nebolo to ono - mačka mi jednoducho chýbala. Najskôr bola proti mačke v byte snáď aj kľučka na dverách, tak som si povedala, dobre, počkám, pokiaľ bude dcéra aspoň tak veľká, že si nechá vysvetliť, čo sa zvieratkám smie a čo nesmie robiť. A ten správny čas nadišiel, keď mala tri roky, nakoľko to bolo veľmi vnímavé a dobré dieťa. Takže som jedného dňa prišla z práce a jednoducho som manželovi oznámila, že večer mi kolega prinesie malé mačiatko s tým, že ak to nebude robiť dobrotu, zoberie si ho on ( akože, pretože ja, ak si na niečo zvyknem, nedám to už z ruky). Samozrejme, dobrotu to nerobilo od samého začiatku, ale len preto, že to bolo hyperaktívne mačiatko, ktoré bolo v jednej sekunde všade. Delová guľa snáď lietala pomalšie ako ona.
Micka rástla, začala sa sama nudiť a tak som jej vďaka môjmu bratovi presne na Vianoce zaobstarala čiernu kamarátku, ktorú som už vonkoncom nemohla odmietnuť - veď to bol darček od brata! Takže manžel sa s tým musel zmieriť. Dnes má čierna Murka 10 rokov. Dcéra vyrástla a v trinástich už bola do mačiek zamilovaná priam osudovo.
Pôvodne sme išli kúpiť do obchodu s chovateľskými potrebami granulky a vrátili sme sa s prenoskou a v nej perzský čierny dymový kocúr Samko. Keď sme prišli domov a manžel nám otvoril, videla som ten najkomickejší výraz, aký môže existovať! Nebol ďaleko ani od infarktu, ani od záchvatu zúrivosti a smiechu v jednom. Kocúrik nám padol do oka hneď, ako sme tam vošli a obidvom nám bolo jasné, že bez neho neodídeme. Dnes je z neho obrovský kocúr - váži cez 10 kg, ale je to len kastrát a do chovu absolútne nevhodný, pretože má "starý typ".
Rozpísala som sa, ale dokončím to.
Dnes je Samko manželov miláčik a ja mu hovorím, že je jeho stíhačka, pretože bez manžela ten kocúr mňauká ako keby ho z kože drali. Manžel nosí Samka na rukách, rozpráva mu, aký je fešák, že je veľký chlapina a podobné lichôtky, že sa s dcérou len na seba pozeráme a ukazujeme si prstom na čelo. A to pôvodne povedal, že viac, ako jedna mačka už v byte nikdy nebude!!!
Dcéra začala chodiť pomáhať na výstavy a keď som na ňu pozrela, vedela som, že túži po tom, aby aj ona raz mohla vystavovať. Takže, o ďalší rok sme manžela presvedčili, že chovná a výstavná mačka je jednoducho potrebná a on, že nie - ani za svet! Dokonca aj skríkol, že už preháňame. Dnes má to prehnané štvrté zviera pomaly tri roky, dcéra má chovateľskú stanicu per a exo mačiek, po prvom pôrode som manžela presvedčila, že predsa nebudeme platiť za každé krytie, takže sme dovliekli domov nádherného krémového peržana, proti ktorému bojoval naozaj statočne. Ako tak mačiatka rástli, bolo jasné, že modrý perzský kocúrik je typovo úžasný a tak padlo rozhodutie, že ostane doma - nesúhlasil - ale zostal. Kocúrik hneď na svojich prvých výstavách vyhral a manžel je na neho dnes hrdý a nedal by ho! Takže, to je už 6 kusov.
Už budem končiť, už vydrž
No a nakoniec sme ho s dcérou postavili pred ďalší problém - ale len pre neho, lebo my dve sme už boli rozhodnuté dávno. K modrému kocúrovi treba kúpiť mačku, pretože nakrývať vlastnú matku nie je možné. To si mala vidieť, aký spustil krik, že ak sa sem donesie ešte jedno zviera, tak sa odsťahuje k rodičom, že nie je normálne, aby bolo v trojizbovom byte 7 mačiek, že ..... Dnes ju zbožňuje a hovorí jej podobné reči, ako Samkovi.
Čo som tým chcela povedať? Ja jednoducho odporúčam toto. Prines ďalšiu mačku jednoducho domov bez väčšieho vysvetľovaia a bude. Už som to poradila viacerým a vždy to vyšlo. Naozaj je ravda, že sa kocúrik môže nudiť a ak bude mať kamaráta, bude mu lepšie a vám dvom určite veselšie, pretože pozerať sa na hrajúce a blázniace sa mačky, je nádherný zážitok. Ver mi, mne sa tu preháňa 7 mačiek - zatiaľ - pretože Minettka je tehotná a ak sa niečo krásne, čo by sa hodilo do chovu narodí, zostáva to doma - manžel ešte o tom ani netuší a my dve s dcérou sa na seba len sprisahanecky usmievame. Vieme, že by si obľúbil aj desiate, keď to bude treba. Všetci si myslia, že ak máme doma toľko mačiek, bude tu neporiadok a špina a smrad, opak je však pravdou a dokonca som umlčala aj moju svokru, ktorá nemá absolútne s čím argumentovať proti mačkám. Len neustupuj! Držím Ti palce, nech sa Ti to podarí.
Ak sa chcceš pozrieť na naše mačky, mám ich v Zlatej knihe pod menami: Adwin Zhao Magic Pleasure,SK
CH Minetta Strieborná ruža, SK
Micka z Nitry
Murka z Nitry
Samuel 2
CH Xylofon Bohemia Bonanza,CZ
poslednú Rianna Strieborná ruža,SK tu zatiašľ nemám, ale čo nevidieť bude v knihe aj ona - je to exotická modro-biela mačička a je veľmi krásna a milá.
Maj sa pekne a držím palce!!!!

[Karin]

Ahoj Katko,
mé kočičce donesl bratříčka Mikuláš, když jí byl rok a půl a zpětně lituji, že to nebylo dřív. Přítel byl dlouho také proti, měl strach, že si v bytě 1+1 chci zřídit kočičí útulek. Ve mně ale přesvědčení zrálo a když jsem mu přečetla několik příspěvků z tohoto fóra (Druhá kočka) a také odtud
http://www.kocky-online.cz/jportal/articles.phtml?op=read&id=226 ,
k mému velkému překvapení změnil názor. Jednoduše předtím nevěděl, proč mají být kočky aspoň dvě, stejně jako jsem to na začátku nevěděla já, a že nemám jen v úmyslu šířit jejich řady pro svou kratochvíli. Myslím, že druhá kočka by mohla pomoci, aby se Damoušek vyřádil doma a netáhlo ho to tolik ven, alespoň u nás to tak bylo.

[Pomněnka]

Zdravím Katko,
kocourek se asi opravdu nudí a přišel na to, jak si upoutat pozornost, abyste si s ním šli hrát, tak to podle toho, co píšeš,vypadá. Další kočka by byla řešení, to jistě. ALe podle toho, co jsem už četla ve tvých již dřívějších příspěvcích, si myslím, že je lepší se s přítelem nejdřív domluvit,nebo ho "navyklat", aby s ní byl dopředu smířený.

Příklad: Zkus mu třeba ukazovat na netu nejdříve obrázky koťátek, ale už adresných se jmény a povídej, jak je koťáko úžasné a jací by byli s Damčou kamarádi. Zkrátka vybírej konkrétního kočičáka a povídej mu o něm konkrétní věci- odkud je, jak byste mu říkali, kde by spinkal ... atd..., zkrátka omílat, omílat, omílat
U nás tento efekt funguje a muž pak přijme to, co chci a on moc ne, snáz a nakonec řekne: ale no tak jo....

Já s Tebou totiž malinko cítím, protože můj muž také není příznivce více koček v bytě. A byl také nejdříve hodně proti! Než jsem si pořídila vůbec první kočku to to trvalo než kývl, ale kývl. Kdybych mu přinesla kočku "z voleje", asi by to nebylo nejšťastnější řešení, to vím, protože ho znám.

Druhou kočku jsem pořizovala dá se říct "z jedné vody" a nenechávala jsem dlouhý odstup od té první. Když kočku, tak hned dvě a než se vzpamatoval, byly kočiny tady.
Takže chci říct, že Ty znáš svého přítele nejlépe, tak je to na tobě.


K té peněžní stránce: Dvě kočky snědí více než jedna, to je logické, ale když už krmím jednu, tak dvě není tak velký rozdíl a finanční zátěž to jistě není. Veterina je drahá, ale s tím se nedá nic dělat, to by musel přítel akceptovat. Ikdyž pokud nebudete mít vyloženě smůlu, proč by kočka měla být tak často marod, abyste s nimi byly každý druhý měsíc na veterině, no ne?

Hodně štěstí, pokud se nakonec rozhodneš pro druhou kočku

[MaxKatka]

Všem vám moc děkuji za krásné články k tomu, jak na něj... Zatím poctivě "masírujeme"... a Damoš vříská u dveří. Doufám, že to moje drahá polovička dlouho nevydrží... Dneska jsem tak nadhodila, jak by bylo krásné, kdyby tu byl nějaký mrňous a Damča by mu dával výchovný "kapky"... - právě si hrál s Jarkovou nohou a dobře ho kousl... , teda až se narodí ten správný jedinec... Výjmečně se neozvala odpověď - tak na to zapomeň...

I nadále léčba zní: "masírovat" "masírovat" "masírovat" a pak šok...


Katka a Damča (2)

[Gemma]

Taky se přidám s "troškou do mlejna". U nás to začalo tím, že muž začal dojíždět 70km do práce a tehdy 4 letá dcera fňukala, že tatínka tak často nevidí. Pejsek nebyl možný, rybičky nebylo kam dát, takže když kňourala, že chce aspoň žábu domácí, šli jsme pro andulku v kleci. Muž se vrátil z práce, nikdo nebyl doma a na okně řvala andulka. Pěkně se mi poděkoval, ale protože to bylo pro Kristinku, snesl to. Jen si vymínil, že nikdy hlodavce. Za pár měsíců přibylo malé černé kotě, které někdo vyhodil- no přece se o něj někdo musí postarat, takový nelida nebyl, aby nás vyhodil všechny (a Kristinka byla nadšená). Když kočičák onemocněl a umřel, tak jsem to v první vlně ořvala já, holce to došlo později a začla fňukat že chce zpátky kocourka, takže zanedlouho byl doma další černý pardál, který by jinak zřejmě skončil v útulku. A protože je to napůl siamák, prudce inteligentní a aktivní, naznala jsem, že nutně potřebuje kámoše k zachování duševního zdraví. Při zmínce (teoretické) o dvou kocourech si muž ťukal na čelo. Takže jsem zamluvila kocourka u paní Iltisové (ostatně po sibiřácích stonám delší dobu) a muže zlámala na společenskou návštěvu k pomuchlání koťátek. Je zcela jasné, že těm plyšovým kuličkám s tmavšíma ouškama, čeníškama a ocáskem prostě nemohl odolat. Jen se ujišťoval, že to opravdu bude kocour.
Takže stejný závěr: hustit, tlačit do hlavy, poukazovat na všechny možné výhody a postupně překecat. ono to půjde. Přejeme hodně zdaru.

P.S.: snad už se mi podaří si zavést net domů, z práce je to vždycky jen na chvilku, takže fotečky později.
_________________
Gemma

[Tereza N.]

Já se musím taky přidat. Motík byl náš první kočičák. Manžel lítá pořád někde po fotbalech a já jsem zůstávala často sama a tak jsem zatoužila po nějaké spřízněné duši (děti zatím nemáme). Kamarádka má kočku a tak mě napadlo, že o kočku není zas takový problém se starat. Když jsem to manželovi navrhla moc se nebránil. Začala jsem kupovat časopisy a ukazovala mu britské kočičáky. Nad šedivými kuličkami se rozplýval asi po 2 měsících rozhodování jsme si jeli pro kocourka, kterého si sám vybral.
Jak už to tak bývá Montík se začal nudit a pokňourávat. Z časopisů a z modrého kocouře jsem se začala dočítat, že je lepší míti kočky 2. Manžel o tom nechtěl ani slyšet, ale když viděl Montíkovo smutné oči po 3 měsících povolil, ale pouze opět britskou. Po jedné návštěvě mé kamarádky máme Rozárku, která je vesnický mix...... měla problémy s ušima a neslyší...... je hrozně živá s Montíkem řádí jako stádo koní a my už si nedokážeme představit, že bychom měli jinou. Mám takový pocit, že kdybysme se nedej bůh rozváděli shádáme se pouze o kočky.
PS: Dokonce i manžel je teď víc doma, protože je to kočičáků oblíbenec a tak vždy spěchá domů za svýma miláčkama. Takže nejdřív je přivítání s kočičákama a pak po cca 10min. přicházím na řadu já
Přeji pevné nervy a doporučuji nákup kočičích časopisů, kde jsou články na téma 2 kočky atd. a nenápaně je předládat vašemu příteli a zdůrazňovat jak důležité mít kočku č. 2