[Broňa]

Přestože už tady padlo spousta příspěvků na téma čůrání do peřin, ráda bych se podělila o případ se svým kocourkem a poprosila o radu, zda někdo nemá podobnou zkušenost. Náš dvouletý sibiřák je asi poslední týden zřejmě "nervózní". Projevuje se to tak, že není tak hravý a aktivní jako obvykle, ale najednou z ničeho nic začne provádět "nervózní očistu", strašně zbrkle si začne olizovat ťapky, místo pod ocasem a pak najednou vystřelí, někam uteče a má tendenci se někam schovat. To samé jsme zažili loni nějak touhle dobou, trvalo to zhruba 3 měsíce a pak to samo zmizelo. Tenkrát se na nic nepřišlo, veterinář i ostatní okolí jeho chování přisuzovalo stresu. Asi to tak bylo, protože s tím začal v době, kdy jsme ho na týden odvezli k rodičům na hlídání a poté si ho přivezli zpět (takže změna prostředí atd.). Jak říkám, pak to samo zmizelo a byl klid. Jenže tak před týdnem se tohle jeho chování objevilo znovu, nervózní očista, schovávání se apod. Přisuzuji to jeho samotě, protože teď poslední měsíc jsme bývali s přítelem oba často dlouho v práci a on nám vždycky "plakal" za dveřma, když jsme se vraceli domů. Jenže navíc k tomu se začal dost často uchylovat na svůj záchůdek, vždycky tam uteče a třeba čtvrt hodinky tam leží, jak kdyby se něčeho bál. A včera se nám poprvé stalo, že se nám vyčůral do peřin. Odjeli jsme na oběd k rodičům a když jsme se vrátili, byla mokrá peřina. A to udělal poprvé v životě, vždycky byl velmi čistotný a vše po sobě pečlivě zahrabal. Dokonce když se probral po kastraci z narkózy, horko těžko se dobelhal na záchůdek, vykonal potřebu, odešel ze záchůdku a zase usnul. Normálně je velice čistotný, tohle se stalo opravdu poprvé a nedokážeme si to vysvětlit. Neudělal nám to ani když býval někdy dlouho doma sám. A to podivné lehání na záchůdek... Nemyslím si, že má problémy s močením, močí pořád stejně, ani nevypadá že by mu močení působilo nějaké problémy a když jsem mu prohmatávala bříško, zda nebude citlivé na dotek, tak taky bylo vše v pořádku. Ale on si jde do toho záchůdku lehnout bez jakýchkoli známek, že by se mu chtělo čůrat. A včera se nám opravdu poprvé vyčůral za naší nepřítomnosti do peřin. Také s námi poslední dobou spává celou noc v posteli, což také nebývá jeho zvykem. Vždycky se přišel na chvilku pomazlit a asi za čtvrt hodinky si šel lehnout na své místečko. Zrovna jsme začali uvažovat o pořízení kočičího kamaráda pro něj, aby nebyl tolik sám, když my jsme v práci (dnes se máme jít podívat na jedno koťátko), ale teď se obávám, jestli je to v tomhle stavu to nejlepší, aby to pak nebylo ještě horší. Nutno říct, že náš kocourek je velmi společenský, nesnáší nudu, rád si s námi hraje a "povídá". Velice ho to táhne k sousedům, kde mají kocoury dva, rád by si hrál, ale oni na něj syčí a vrčí. Takže jelikož vím, že náš kocour to nědělá a je velmi společenský, myslím si, že by rozhodně na koťátko "neprskal". Prosím, zda někdo máte podobnou zkušenost s chováním mého kocourka a máte nějaký názor, zda v této době kočičího kamaráda pořídit či nepořídit, poraďte mi. Moc předem děkuji.

[Tina]

[Broňa]

Milá Tino,

tak kamaráda jsme už pořídili, koťátko máme doma už týden. S radostí můžu konstatovat, že seznamování bylo docela hladké a rychlé. První den si náš Matýsek kotě nepustil tak na metr a půl k tělu, syčel na něj. Kotě je velký nebojsa, neustále se k němu snažil přiblížit, nicméně neúspěšně. Večer si kotě vlezlo k nám do postele a Matýsek stávkoval a spal pod topením (i když jsme si ho do posletele přinesli, tak utekl). Druhý den ráno už došlo ke kontaktu, nějaké té menší rvačce, ale opravdu té kočičí (pozozuju Matýska, jak je na kotě jemný). Dneska už se prohání po bytě normálně (jednou začne ten, podruhé zas ten druhý), občas vedle sebe spí a někdy se i navzájem myjí. Počurané peřiny už jsme doma nezaznamenali (takže to udělal jen jednou), ale to jeho nervozní olizování a schovávání se na svůj záchůdek nebo do temných zákoutí neskončilo. Občas ho to drží třeba i celé odpoledne v kuse, kotě na něj doráží, jde mu po ocase, ale Matýskovi se to evidentně nelíbí, začne být nervozní a chce se někam schovat. Nicméně za hodinku se už třeba zase prohánějí po bytě. Mám pocit, že chvílemi je to jeho chování i horší než před kotětem a někdy si říkám, že možná na kotě trochu žárlí a přestože se kamarádí, tak se zase srovnává s nějakou změnou v naší domácnosti. Možná i přesto, že jsou kamarádi, tak přemýšlí, proč tam to kotě vlastně je, jaktože teď nevěnujeme veškerou pozornost jemu, ale i kotěti, občas mu mrňous jí z jeho misky přestože má svojí (ale Matýsek ho vždycky v klidu nechá) - možná právě tohle všechno jeho psychickému stavu nepřidalo, přestože si s kotětem hraje. Myslíte, že je to možné? Jinak Matýskovi věnujeme hodně pozornosti, řekla bych že v tomhle stavu pro jistotu víc než kotěti než si na něj zvykne (ono je extrémně živé a hravé, takže se zabaví s čímkoliv, co v bytě najde a pak se přijde pomazlit). Kotě si večer k nám do postele vleze hned, Matýska si tam občas musíme vzít, někdy zůstane, někdy ne a někdy jen na krajíčku. Ono asi není možné, aby ty jeho nervy ustaly hned, tím spíš, když se doma zase něco změnilo a navíc je zřejmě hrozně nevyspalý, protože s příchodem kotěte je pořád ve střehu a jen se někde něco šustne, přestože kotě spokojeně chrupká, tak Matýsek okamžitě kouká, co se děje. Zrovna v neděli jsem ho pozorovala a opravdu celý den v klidu nespal, vždycky jen tak na chvilku zabral a sebemenší zvuk ho okamžitě probudil, je na něm vidět, že není uvolněný. Myslíte, že je možné, že je zase více psychicky rozhozený z nového kotěte v domácnosti, přestože si spolu hrají? Přece jen je to zase nějaká změna v jeho biorytmu a ta nervozita nemůže asi ustat hned. Tak jak jsem ráda, že se spolu tak rychle skamarádili a že Matýskovi snad není doma tak smutno, když my jsme v práci, tak jsem nešťastná, když vidím Matýska takhle zmateně běhat po bytě, nervozně se olizovat a někam se schovat. Předem děkuji za Váš názor.

[Tina]