Taková normální noc

V koruně rozlehlého datlovníku v nitru Amazonského pralesa jsem si ulovil mladého kosmana. Srazil jsem ho jedinou ranou své silné tlapy. Jak jsem tak hodoval ve větvích, cupoval chutnou svalovinu a polykal lahodná sousta, dole pode mnou se scházeli domorodci, klaněli se a velebili šelmí božstvo pralesa. Ze severu sem doléhaly teskné zvuky kácených stromů. Z hloučku domorodců se oddělila mladá dívka, položila ke kmeni datlovníku zaříznuté kůzle jako oběť ocelotímu vládci pralesa, pohlédla ke mně vzhůru a líbezným hlasem pravila: „Ty blbečku, co mi žvejkáš rukáv?“.
Vyplivl jsem kus sežmoulaného hadru, vylezl zpod paniččiny peřiny a pohlédl k severu. Páníček tam spal na zádech s otevřenou pusou – a kácel stromy. Panička zamlaskala, až jsem dostal strach, že mi chce sežrat uloveného kosmana. Praštil jsem jí proto tlapou do čela, páníček mezitím zvolal: „Co je? Co je?“ převrátil se na bok a začal kácet jiný druh stromů. Panička vzdychla, s odporem si ohrnula mokrý rukáv, schovala hlavu pod peřinu a ztratila zájem o lov kosmanů.
Já jsem se pod peřinu už nevrátil, protože mi začínala noční hlídka. Hopsnul jsem na knihovnu, nabrousil si drápy o kmen palmy (o listy přišla už při mojí minulé hlídce), seskočil na okno a vydal se na obchůzku pokoje. Pod televizí máme super skříněčku, která postrádá zadní stěnu, takže se do ní dá zezadu vlézt. Chvíli jsem se přehraboval DVDčky, pak jsem očuchal zesilovač a trochu mu profackoval čudlíky, aby si o sobě moc nemyslel. Pak jsem zatlačil hlavou tam, kde něco je, i když to vypadá, že tam nic není, a za chvíli se skleněná dvířka otevřela a ocelot vyskočil ze skříňky pěkně předem. Dal jsem si ještě pár koleček skrz skříňku a pár DVDček přitom vyházel ven a udělal si z nich báječnou skluzavku. Pak jsem sundal z reproduktoru dřevěnou želvu a vzal ji na výlet za televizi, aby se taky trochu proběhla. Sroloval jsem koberec, který panička vždycky nevkusně rozprostře po zemi, ochutnal, co zbylo v hrníčkách na konferenčním stolku, uklidil korková prostírání pod stůl a naaranžoval ubrus hodně asymetricky. Rychle jsem ještě skočil na křeslo, kde jsem si pomocí páníčkova parádního svetru vykartáčoval srst, a už jsem s velkým dupáním letěl do vedlejšího pokoje.
Chtěl jsem se skrz záchůdek provrtat do středu země, ale hrabal jsem sotva půl hodiny, když mě panička okřikla, ať se prý uklidním. Já jsem si připadal klidný až moc, takže jsem pro jistotu proběhl kuchyní a rozlil vodu z misky, abych nezdřevěněl jak ta želva na repráku. Želva se zatím potloukala za televizí a kolem ní byla spóusta rozházených DVDček. Kdyby tak páníček zjistil, co jeho želva provedla! Popadl jsem želvu do tlamy a běžel ji schovat, aby neměla průšvih. Cestou mi vypadla a při dopadu na podlahu vydala tak skvělý zvuk, že jsem to s ní musel zopakovat ještě několikrát. Jak jsem s ní tak žongloval, začalo se ze spacího pokoje ozývat cosi o zlobivém kocourovi, který nám řádí v bytě. Byl jsem na něj moc zvědavej, takže jsem hnedka přiběhl. Panička ale asi mluvila ze spaní, protože žádného zlobivého kocoura jsem tam nepotkal.
Našel jsem si aspoň pohodlné místečko na provádění kompletní očisty kožíšku, pěkně se tam uvelebil a začal se mýt. Trvalo to dost dlouho, nakonec jsem si ještě několikrát oblízl mezinoží, a pak jsem začal s pedikúrou. Ohryzával jsem si drápky na zadních tlapkách, až s typickým cvakáním odlétávaly všude kolem. Z ničeho nic mě ale postihlo zemětřesení. Panička se pode mnou začala převalovat, a prý jestli bych nechtěl trávit noc jinde než na jejích zádech. To jsem nechtěl, proto jsem využil svůj trik s rozplácnutím a rozvalil se tak, abych veškerou tlakovou sílu směřoval výhradně do předních tlapek, položených na paniččiných lopatkách. Tímto akupresurním hmatem jsem paničku uvedl opět do spánku a mohl pokračovat v pedikúře.
Jak jsem si okusoval drápky, panička se zase napůl vzbudila a začala mumlat něco o zlozvyku, který prý nějaké prase pochytilo od páníčka. Nato se vzbudil páníček, sebevědomě prohlásil, že nechrápe a neví, co panička slyší, a zase usnul. Panička vzdychla a pokusila se mě shodit z peřiny.
Odebral jsem se radši k páníčkovi, protože začalo svítat, a to je nejvyšší čas začít mu vrnět u ucha a předstírat, že tak jsem strávil celou noc. Vrněl jsem tak hlasitě, že páníček začal v polospánku mlaskat na paničku, která mu odpovídala nejasně artikulovanými zvuky. Páníček si poté přehodil polštář přes hlavu tak neobratně, že přitom byl hryznut ocelotem, následkem čehož začal křičet. Hopsnul jsem k paničce právě včas na to, abych mohl ve chvíli, kdy po mně páníček začal pátrat, vylézt zpod její peřiny, zívat a nechápavě sledovat, proč se páníček zlobí. Panička se mě zastala, že jsem byl celou noc u ní a že se páníčkovi asi něco zdálo.
Tím se nechal ukonejšit až do rána, kdy vstal, zakopl o srolovaný koberec, šlápl na dřevěnou želvu a mylně si spojil vyházená DVDčka s roztomilým kocourečkem. Buhvíproč se mu taky zdálo, že kávové skrvny na zpola spadnutém ubruse mají tvar ...

Sdílejte!  |  O sdílení

19 komentářů

Reklama
Reklama