...no tááák, holky, tak už se proberte... no, probuďte se, honem, jak dlouho na vás mám tu vodu z misky cákat... halooo, slyšíte mě?? Život je krásnej, přece ho nestrávíte v mdlobách... holky... tak nevim, že bych je trochu kousla, aby se rychleji vzpamatovaly? Taky nic nevydrží, každá menší událost je hned složí... to bude ještě dřina, vychovat z nich odolné jedince, kteří se nehroutí kvůli kdejaké prkotině a moji činorodost vítají jako milé zpestření... velké zpestření... hodně barevné zpestření... svěží barvy ráda dodá vaše Lassy činorodá.
No co. Ze začátku to vypadalo na celkem obyčejný den bez vyšších cílů ... dvounožkyně se jako vždy mátožně ploužily územím, vedly spory o to, která je déle v koupelně, hledaly hřebeny, které jsem večer pečlivě uklidila za topení, vyhazovaly z tašek myši a míčky, které jsem si schovala mezi penál a žákovskou a vůbec si počínaly jako každé ráno. A jako každé ráno za nimi také nakonec zaklaply dveře a v území zavládla nuda. Missy usedla na okenní pozorovatelnu v naději, že se odněkud snese na okno kocour, padne jí k nohám a požádá ji o packu. Jediný, kdo upadl, ovšem na křeslo, byl Bubu, protože předtím vyjedl denní zásobu granulí. Piškot oznámil, že hodlá meditovat, a usnul jak špalek. Pokusila jsem se je donutit k spolupráci silou, koťušky, ale bylo mi pouze sděleno, co si mám políbit... Poznamenala jsem si do sedačky, že musím svolat brzy mňaurlament, aby bylo možné z protikoaličního jednání vyvodit důsledky, a odebrala se na průzkum území, abych neuhynula nudou. V kuchyni ani v předsíni jsem neobjevila nic inspirativního a dostatečně zábavného. Došla jsem do pokoje a zvažovala možnosti, které se nabízí... připravit dvounožkyním překážkovou dráhu z lega? Vytvořit šplhem po závěsech nový, originální vzor, zvaný rozdrapérie? Zkusit otevřít skříňku a zahájit kácení komínků a ze sutin si udělat hnízdo? Nuda, nuda, to už tu všechno bylo... Málem jsem podlehla zoufalství, v jak netvůrčím a nepodnětném území žiju... trpím a krním, když tu mé bystré oko padlo na stůl, kde ležely zvláště zajímavé předměty, běžně pro mne nedostupné, protože obvykle si je prostřední dvounožkyně syslí v zásuvce a nechce mi je půjčovat, hamounka. Teď je ovšem zasyslit zapomněla... nebo že by milá pozornost Lassynce, aby se nenudila?? To se musí využít! Teda ale, moc pěkná zásobička... to vypadá na celodopolední zábavný program... tak šup, jdu na to. A začnu těmi kulatými věcmi... ty jo, hele, uvnitř se něco sype... je to barevné... jak se k tomu dostat... bácnout do toho tlapkou... nic, drží to jak ořech... a co když to hodím na zem... JO!! JO!! Povedlo se... no ale podívejme, podívejme... to nevim, proč tomu dvounožkyně říká stíny, žádné stíny, pěkně sytě to barví podlahu a tlapky... a co když trochu máznu na zeď, no jo, hele, na zdi moje tlapka... zelená... tak šup vedle modrou... a bronzovou... krása. Půjde to i na koberec? No jejda, a jak... tvořím, já tvořím, bože, to je blaho... hned ten žlutý koberec s barevnými tlapkami vypadá lépe. Tak, to by bylo... tak copak tu máme dál? Tahle černá trubka... dvounožkyně si s tím mává kolem očí a pak má oči jak výr velký... no ale mně to nic černě nemaluje... kudy na to, kudy do toho... áno, Lassy, použij nejlepší patentní otvírač, zuby... a už, už, něco černého blemtavého... tfuj, tfuj, to nechci, musím to vyprskat, vyplivat... a hele, když při tom otáčím hlavu, tak se pěkně kropenatí stěna... hezky!! Tak ještě, ještě a ještě... je poprskáno, no, trochu to ozdobilo i prostěradlo na válendě... ale co, aspoň to bude ladit. A copak tu máme dalšího? Jo, tak tyhle malinké kuželky, ty znám, tfujky, z těch si dvounožkyně patlají něco na drápy, strašně to smrdí... to radši nic... i když, by se s tim možná dal hrát fotbálek... zkusím... prásk... aha, tak nedal, křuplo to... no fuuuj, to je ale smrad... i když ten flek na podlaze nevypadá špatně... proč by podlaha nemohla být červená... ale ne, radši vyzkouším jiné materiály. Tak copak je tohle? Jo, tím si dvounožkyně natírá obličej... ale moment, největší dvounožkyně... co to dělá tady?? To vypadá na vypůjčení... tak si to půjčím taky... jo takhle, tady se na to máčkne a tudy to teče... dobrý! Copak jsem ještě nenatřela? Okno... ale jo, měla pravdu, dvounožkyně, když tuhle říkala, že to moc dobře kryje... fakt, i okno to zakrylo... a to okno nemá vrásky... báječně, trochu to zpestříme šmouhami... krása!! No jo, když se daří, tak se daří!! Teď to chce ještě něčím zvýraznit... a hele, tohle bude to pravé... teď jak se ta rourka otvírá... a mňaufix, tak podle té červené barvy bych řekla, že tohle je taky nejstarší dvounožkyně, si s tím vždycky jezdí po tlamce a pak vypadá jak klaun... semizdá, že to prostřední pěkně schytá, že si to půjčila... tak to ne, musím to zničit, zlikvidovat, sežrat... blééé, to se to matlá mezi zuby... a kolem fousů a vůbec všude... a nějak sliním... všude červené kapky... co je, Piškote? Co to meleš, že vypadám jako upír těsně po večeři ... a že jestli z téhle paseky dvounožkyni nešlehne, tak už z ničeho... tys tu meditaci přehnal, ne... Bubu, pocéém, kam letíš, co to ječíš o nějaké čachtické paní... Missy, co to blekotáš o nějaký rudý záři nad Kladnem a na mých uších... jste se všichni zbláznili, nebo co?? Ještě, že už slyším vracet se dvounožkyně, konečně někdo normální... hezky si stoupnu doprostřed tvorby a počkám, až vstoupí, ty budou koukat, jaká jsem úžasná, šikovná a talentov...
Proboha, ona je celá od krve!
Proboha, moje šminky!!
Páááni! Ony nadšením omdlely!! Úspěch! Jsem fakt dobrá!!
Doporučují dvě ze tří dvounožkyň:
Pleť i nervy napne vždycky
Lassyin salon kosmetický.
Vaše TablbártěnkavůbecnejdeumejtLassy
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?