Máj

Nejdřív musím natlapčit, že dneska půjdeme zase ven na pronošku. Moc se těšíme!

Ale abych to vzala popořádku:

Košíková
Když u nás Skřetík (trošku familiérnější verze Skřeťáka) nebyla ještě zase tak dlouho, nevím, co ji to napadlo, ale začala si chodit lehat lidem na klín (a co já??), a když nebyli na (mojí!!) židli lidi (těm ji půjčím, protože jak jsem se přesvědčila, jsou schopní mě rozsednout, jen aby nemuseli ustoupit), tak se tam Skřetík uvelebila a rozvalovala se a posmívala se mi. Tož mě to, lidi, jednou už doopravdy dožralo a vyskočila jsem nahoru a dala jsem tomu kočičímu háděti takovou po kebuli, že koukala (kouká pořád, ale tenkrát koukala ještě víc). Ten vztek, jak se ve mně hromadil, mi dal takovou sílu, že jsem ji normálně z té židle shodila a rovnou do koše (to byl takovej neplánovanej bonus). S pocitem dobře vykonané práce jsem se rozvalila na židli a kochala se pohledem na Skřetíka sedícího vyjeveně v odpadcích.

V jako Vendeta
Byly jsme o víkendu samy doma. Nám to tedy moc nevadí, ale je to bez lidí otrava. Nikdo nepohladí, nikdo neřekne milé slovo (ale taky do mě nikdo omylem nekopne nebo si mi nesedne na hlavu, abych byla upřímná). Mno a v neděli se lidi vrátili, jako by se nechumelilo, a Toníku sem a Doríku tam a my jsme si řekly (a plácly jsme si na to tlapkou a plivly si vzájemně přes ocásky), že to lidem osladíme.

Navenek jsme byly normální hodné ukázněné kočičky, ale uvnitř nás běsnily bestie. Jen lidé ulehli, pustily jsme bestie ze řetězů. Našly jsme chrastící myšku, kterou dostala slečna v obchodě jako bonus k těm nechrastícím (s kterýma ovšem není žádná zábava), a jaly jsme se chrastit. Honily jsme myšku po posteli i bytě, až jsme si byly jisté, že lidi nespí. Doris se snaživě pokoušela nacpat myšku slečně do pusy – jenže žádná spolupráce. Slečna myšku vzala a strčila pod polštář s mumláním, že dávat lidem chrastící myšky jako bonus může jen velmi škodolibý a poťouchlý prodavač. Doris je trochu pomalejší, tak si myslí, že je to nějaká hra a žďuchá do slečny: „Tak co, teta? Co bude s tou myškou?“ Slečna ovšem nic.

Tož jsme nasadily vyšší kalibr – jak jsem ondyno psala, že jsem dostala prolézací tunel, tak on krásně šustí. A když jím probíháte pořád sem a tam... chechééé, slečna vstává, bere tunel a mrská s ním za dveře do předsíně mumlajíc, že hračky pro kočky vymýšlí mentálně narušení jedinci se sklony k sadismu. Rozhlížíme se, co bychom tu měly dál. Igelitová taška, ohóooo, to je nástroj na šustění, daleko lepší než tunel. Běháme s ní sem a tam... ano, trochu nás roztrpčuje, že taška za chvíli taky letí do předsíně. Příště tam prý poletíme my, Kubišová Nekubišová.

Chvíli jsme dumaly, co dál. Šustit nebylo čím, co převrhnout šlo, jsme už převrhly, a jen tak lítat po bytě a vřeštět je pod naši úroveň, chmmm... až můj zrak padl na šplhadlo. Ono když po tom sisalu lítáte nahoru a dolů... a jedéééééééém!!! Nahoru slečna nevyleze a šplhadlo do předsíně nedá, protože je přišroubovaný ke zdi! Zkrátka, kocouřstvo, pomsta byla sladká a servírovaná za studena!

Mňaučinédés
Hele – tohle napíšu já, i když do Toníkova deníku. Prostě abyste to pochopili, já jsem ještě malý kotě. Takový jako trochu divoký a rozlítaný, a když mě to chytne, tak mě nic nezastaví, jak říkají lidi, jsem takový malý „čírtě“. Občas lítám jako blázen sem a tam a hraju si na lov imaginárních myší. Jednou takhle v neděli slečnu bolela hlava jako pes (ještě, že ne jako kočka) a páník jí dával na hlavu studený obklady a za tím účelem si přistavil k posteli kýbl plnej vody. Voda mě zajímá, jsem takovej kočkošpunt a lezu do umyvadla, do sprchy, kamkoliv, kde je voda. Z toho kbelíku jsem ale měla respekt, ono deset litrů vody je deset litrů vody. Tak jsem milej kbelík po zevrubném prozkoumání pustila z hlavy a jala se lítat po bytě jako blázen. Uauauauauáááá přes poste... kurnikcotadydělátenzatracenejkýbldoprčičadoprkýnka!!! Co si budeme mňoukat, dobrých pět litrů se vychvístlo na zeď, z páníkovy bílé košile se stalo odporné pleskavé mokré cosi, v čem na zkoušku rozhodně jít nemohl...

Zalezla jsem do nejtemnějšího kouta a v duchu si sumírovala úpravu zákona páně Mňaučinédése přibližně na toto znění: Kočka ponořená do kapaliny působí metrový chvístanec na zdi a lidský řev rovnající se řevu dvou sirén. Naštěstí je kočka nadlehčována strachem z následků, a tak se urychleně z kýble vytlačí někam, kde na ni lidi nedosáhnou...

Hynku! Toníčku! Dorisko!

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama