Slečna Dorotka Černá a největší škrabadlo na světě

V domě, ve kterém bydlím, jsou dvě části. V jedné jsou dvě větší místnosti; v menší máme mističky a taky záchůdky, ve větší se člověci scházejí a jedí, v druhé je víc menších pokojů, do některých smíme jen občas, a jeden z nich je náš, máme tam pelíšky a prolejzačku. Obě části jsou spojené báječnou věcí, které se říká dřevěné schody se zábradlím. Člověci, protože jsou tlustí a neohrabaní, chodí z jedné do druhé části domu po schodech. Já, protože jsem štíhlá a hbitá, jsem hned po svém přistěhování objevila báječnou zkratku. Stačí, když se dole u schodů odrazím, vyskočím, zatnu drápky, vyšvihnu se na zábradlí, po pár krocích se znovu odrazím, skočím na druhé schody, drápky se při výskoku zachytím o zábradlí nahoře a jsem tam. Je to o moc rychlejší a taky dobrodružnější.
Puntíkovaný pitomec Mordechaj se mě samozřejmě snaží napodobit, ale vůbec není tak půvabný a obratný, porůznu se na schodech drápe a škrábe a místo, aby se odvážně pouštěl z patra do patra, vratce se kolíbá, přeskakuje a zachytává, takže více se podobá opilému opičákovi, než lovící šelmičce.
To měl taky asi velký člověk na mysli, když jsem posledně zaslechla, jak říká člověčce něco jako: "...není možné, ... hrůza, ... poletí z domu..."
Přeložila jsem si to následovně: "To snad ani není možné, jak ta Dorotka šikovně běhá po zábradlí, zato Mordechaj, to je učiněná hrůza. Ten nešikovný kocour asi brzy poletí z domu!"
Jenže jsem si to asi nepřeložila tak docela správně. Puntíkovaný blbec zatím z domu neletěl, a nezdálo se, že by velký člověk nějak obzvlášť oceňoval mou zábradlovou akrobacii.
Nedávno přinesl veliké klubko provázku. Já jsem slečna, žádné kotě, ale ani jako kotě, bych si s tím metrákem provázku hrát nechtěla. Velký člověk říkal, že je to kočičí provaz a je ho 130 metrů. Člověčka se ptala, jestli se tomu sisálovému lanu říká kočičí provaz proto, že si ho kupujou podobně postižení nešťastníci, kterým kočky ničí dům, a velký člověk jí odpověděl, že se tomu tak říká proto, že se na něm majitelé nevychovaných koček s oblibou věší.
Já nechápu, co tím myslel. Je však pravdou, že to podrápaný dřevěný zábradlí velký člověk s malým člověkem krásně omotali kočičím provazem, takže se na něm teď nejen skvěle leze, ale dají se na tom i brousit drápky a celkem jsme se s Mordechajem shodli, že to estetické hodnotě našeho domu velice prospělo.
Myslím, že člověci náš názor sdílí, neboť onehdá se domlouvali, že si každý koupí po smyčce kočičího provazu.

Sdílejte!  |  O sdílení

17 komentářů

Reklama
Reklama