Jak jsme se našli

Ahoj kocouřové, kocouřice a kocouřátka! Dovolte, abych se představila, jsem Adélka Prskoš. V útulku, kde jsem s maminkou a sourozenci byla, mi sice říkaly Edvino, ale Prskoš na mě prý sedí víc. Ptala jsem se naší holky (co nám plní misky, mazlí se s námi a vůbec se o nás doma stará), co to slovo znamená, a prý je to postava z nějaké pohádky, někdy se na ni spolu podíváme. Tak jsem zvědavá.
Po dlouhém rozmýšlení jsme se se ségrou Maruškou dohodly, že si taky budeme psát deníček. Tedy, já budu tlapkovat na tlápesnici, a Maruška mě bude kontrolovat. Jinak nedala, prý: „Jsem starší, větší, musím dělat revize...“ Už tu spolu bydlíme 4 měsíce, a musíme se pochlubit, že máme naši holku perfektně vycvičenou. +++ěěěěěěěěěěěěě wwwwwwwwwwwwwwdxdx Jasně, jasně Maru, už to tlapkuju: je to hlavně zásluha Marušky, protože byla hodně plachá a bojácná kočička, a holka by udělala cokoliv, aby se tu brzy cítila doma. Takže holka mazlila, krmila, chválila, opečovávala... A jak asi všichni tušíte, během pár dní ji Maruška měla úplně omotanou okolo své pěstěné tlapky, čímž připravila ideální prostředí na můj příchod. Prý už když si holka s klukem vezli Marušku domů, povídali jí, že brzy dostane kamarádku, aby jí nebylo smutno. Ale trvalo to 4 měsíce, než holka našla na internetu moji fotku, a stejně jako do Marušky se do mě okamžitě zamilovala. Maruška vyprávěla, že holka vzdychala a doslova hýkala radostí, jak jsem krásná, že mám čertíky v očích a jsem přesně TO, co téhle domácnosti chybělo. A za pár dní už si pro mě jeli. Hned jak jsem je viděla mezi dveřmi, usoudila jsem, že tohle vypadá na slušně vychované lidi, a hned jsem si kluka pro jistotu označila - drápla ho do nohy, aby věděl, zač je toho Prskoš, a že souhlasím se společným životem. Holce jsem se rozvrněla v náručí, a byli moji! Po dlouhé cestě takovou plechovou krabicí, kdy jsem střídavě spinkala a usedavě plakala, mě pustili z přepravky. Rozhlédla jsem se, a co nevidím: príma šplhadlo! Než se dvojnožci rozkoukali, vylezla jsem na něj, velkou línou kočku jsem vyhnala z nejpohodlnějšího místa, a šup zase dolů. Vyjedla jsem všechny její misky a čekala, co bude za legraci dál. Místní kočka se netvářila nadšeně, což jsem jí okamžitě oplatila vrčením a mručením, které mi vydrželo několik dní. Ale do týdne se z nás staly nejlepší kamarádky, a spolu vyvádíme spoustu lumpáren. Ale o tom až někdy příště.
Zatím se mějte krásně, musím jít zase prohnat Marušku po bytě.

v.p. (vlastní packou) Adélka Prskoš

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama