Výchova ke správnému stravování

Já vám nevím, kočičáci. Ta moje Velká mi připadá normálně celkem inteligentní, ale některé věci prostě není schopná pochopit. A nejhorší je to s jídlem.
To vám třeba takhle donesla domů nějaké nové kapsičky a hned vykřikovala, jakou dobrůtku že to koupila „našemu miláškovi“ (ano, vážně. Miláškovi! Smutný důkaz pravdivosti mého předchozího tvrzení. Pořád ještě se nenaučila, že jsem už VELKÝ KOCOUR a že na mě nemá šišlat jako na kotě). No ale když se tak rozplývala, čekal jsem bůhvíco. Strčil jsem k tomu nos a hned mi bylo jasné, že takhle tedy ne. Ona to byla paštička! Fakt paštička pro malá koťata. A Velká snad čekala, že to já, VELKÝ KOCOUR, sežeru. Nesežral jsem, samozřejmě. Nesežral jsem to ani napodruhé. Velká se zatvářila moudře a řekla, že kočky jsou konzervativní a že si zvyknu.
Druhý den mi zkusila dát něco podobného. Mělo to prý jinou příchuť, ale zas to byla ta rozhňahňaná paštička. Zůstala samozřejmě v misce. Večer se Velká zatvářila starostlivě a začala se zajímat, jestli mi něco není. Pak si ale všimla vybílené misky s granulemi (ano, uznávám, to byla ode mě taktická chyba) a prohlásila, že jsem jenom zmlsanej kocour a že uvidíme.
Třetí den mi zrádně nedoplnila granule a nechala mi tam zas nějakou tu paštičku. To už tedy šlo do tuhého. Hlad jsem měl za tři kocoury. Naštěstí večer Velká přišla k rozumu a naservírovala mi do misky rozumné žrádlo. Vrhnul jsem se po něm a zmizelo ve mně kosmickou rychlostí. Navíc jsem měl hřejivý pocit, že jsem vyhrál. Teprve když mi v misce zbyla asi dvě sousta, uvědomil jsem si, že to možná není tak úplně pravda. Ona mi totiž do toho zamíchala odčervovací pastu a já jsem si toho z hladu nevšiml!
No ale aspoň že se nepokusila „nacpat mi ji do krku“, jak se vytahovala minule. Asi pochopila, jak by to dopadlo.
Usoudil jsem, že mám-li ve výchově Velké ke správnému stravování (mému) dosáhnout nějakého pokroku, budu muset svoje požadavky co nejvíc zjednodušit, jinak je nepochopí. Nakonec jsem zformuloval tři prosté zásady:
1) Jsem VELKÝ KOCOUR a žádné žrádlo pro koťata jíst nebudu. Nemá cenu machrovat na mě nějakým Hill‘s, Animondou nebo Purinou, a už vůbec kašlu na to, co to stálo.
2) Když něco nejím, nebudu to jíst ani za týden. Je zbytečné se snažit.
3) Když to jedí dvojnožci a je to od masa, sýra, ryb, vajec nebo jogurtu, tak to JÍM. Zásadně a vždycky. A nechápu, proč mi toho Velká nechce dovolit víc.
Řekl bych ale, že moje výchovné snahy začínají nést ovoce. Velká si položila do kuchyně papír, na který si zapisuje, co jsem snědl a co ne. Bylo načase. To se přece nedělá, trápit hladem takové MALÉ KOTĚ, jako jsem já, no ne?

Čauky mňauky, váš Denny


Foto: Jak vidíte, nezanedbávám ani vlastní vzdělávání, a to v široké škále oborů.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama