Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum22. června 2011  |  KočičákMatýsek z Kočičí naděje HK  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 704x / 3x

O potížích s počítačem

Dneska ležím na okně na sluníčku, protože je hezky.
Když je horko, tak se povaluju. To dá rozum. Chvíli se převaluju ze strany na stranu a drbu si hřbet o koberec. Potom se rozplácnu jak široký, tak dlouhý a přemýšlím. Někdy přemýšlím úplně nahlas.

Dvounožkyně říká, že jsem výstavní povaleč. Ale výstavní být nechci. Kočky tam jsou krásné, skoro jako já. Jenže celý den leží v malém domečku. Co jsou jim platné záclonky, kanýry a pentle vyznamenání, když nemůžou běhat, hrát si a, představte si to, ani kousnout cizí lidi, co je berou drze do ruky. Co mají ze života?
Já se povaluju plánovitě, svědomitě a soustředěně, ale jsem pořád ve střehu.
Jak se Kačenka začne plížit kolem, bafnu na ni, až nadskočí a metelí se schovat. Taky už se párkrát lekla tak, že po ní musela Dvounožkyně uklízet.
Nestihla doběhnout na bedýnku s pískem.

Na fotografiích v MK jasně vidíte, že kočičáci nechtějí být samotní. Jsou vždycky tam, kde jejich člověk.
Když vaří, v kuchyni; když zahradničí, na zahradě; když píše, u stolu.
Na sebemenší stůl se vejde počítač, tisíc drobností a krabice pro koťata.
Velké kočky nepotřebují ani krabici. Vejdou se všude, kam se chtějí nacpat. Ani růžový porcelán jim v tom nezabrání.

Kačenka zabrala Dvounožkyni židli u počítače. Protože je tam polštář. Až Dvounožkyně zapne počítač, Kačena se přestěhuje na bednu, co hřeje. Kačena myslí, že se to jmenuje kamna. Ale kamna jsou pod oknem. To já poznám. Hřejou, i když Dvounožkyně nemlátí do klávesnice.
Už jsem vám říkal, že Dvounožkyně není šikovný kocour? Ona se bojí i počítače.

První počítač, který na vlastní oči viděla, nazývali sálový, protože potřeboval něco na způsob tanečního sálu. Jenom se tam nechodilo ve střevíčkách na šteklích, ale v pantoflích, jak k nemocnému. Aby se kontinuita lidského pinožení nepřerušila, ten nový sál přistavěli ke starému klášteru se zrušeným kostelem, kde pracovali programátoři.
Dálkový přenos dat v té době vypadal tak, že ženské tahaly autobusem do Prahy v kabelách velké kotouče magnetofonových pásek.
Balíky výsledků výpočtů chodily jiné ženské překládat přesně podle jízdního řádu z vlaku na vlak, aby se cestou do jednotlivých okresů na dráze neztratily.

První stolní počítač byl neobvyklý kus nábytku, který skoro nic neuměl a byl zamčený v ředitelně, aby ho nikdo nerozbil.

První domácí počítač, na který David jako kluk udělal program na podvojné účetnictví, měl místo paměti malé kotoučky magnetofonové pásky. Ta se mohla zašmodrchat nebo rovnou přetrhnout a ten kousek, kde se musely slepit dva konce k sobě, už nešel přečíst.
Od té doby Dvounožkyně technice nedůvěřuje a bojí se jí, jak čert kříže.

To já se vůbec nebojím. Nejradši ležím na té bedně, co hřeje. Ale když tam sedí Kačena a syčí, vyskočím rovnou na klávesnici.
Potom odpočívám a Dvounožkyně remcá, že nevidí na písmena.
Kdyby byla co k čemu, tak umí psát poslepu. Já umím psát bez koukání. Protože jsem šikovný kocour. Tuhle jsem chvilku na klávesnici ležel a psala samé „kkkkk“. Že prej se kousla. Jak se může kousnout, když nemá zuby? Ani jeden zub nemá. Já jsem se díval!
David říkal, že na klávesnici se musí jemně. Dvounožkyně to svedla na mě. Ale já jsem jemný pořád, úplně sám od sebe, ani se mi to nemusí připomínat!
Že prý mám těžký zadek. Těžký, ale krásný, chtěla říct.
Když šlápnu na čtyři písmena najednou, obrazovka zdivočí a na Dvounožkyni jdou mdloby. Počítač je pak náladový a nevíme, co ho může napadnout, na Dvounožkyni lezou chmůry, a taky nevíme, co ji může napadnout, a to je horší, než kdyby sebou jenom normálně praštila na podlahu.
Kdyby omdlela, nastoupila by prostě Kačenka, olízla by jí obličej jazykem jako struhadlo a Dvounožkyně by se ještě ráda fofrem zvedala.

Nedávno Dvounožkyně počítač vyluxovala a pak se divila, že na ni píská.
Já jsem ji varoval, že nikdo chytrý se vyluxovat nedá. I ta hloupá Kačena se vždycky před luxem schová. Ale nedala si říct. Že žádného špindíru doma nechce. Jenže lepší špindíra, co funguje, než vyluxovaná hromada šrotu...

Naštěstí máme Davida. Teda my ho nemáme, ale občas si ho půjčujeme.
David je dvounožec, co byl nejdřív malý a teď už je velký. To se dvounožcům stává. Jenom kočky jsou akorát skoro hned. David prý dřív sedal na Potštejnově židli, ale to se mi nezdá. To by mu Potštejn netrpěl.

Dvounožkyně si pochvalovala, že David je její oporou. Opora je, když se hodně zpívá a hodně nahlas a italsky.
S Káčou od té doby, co viděla obrázky z muzikálu Kočky, není k vydržení. Tvrdí, že o kocourech tam nic nebylo. A tohle prý je opera. Připadá mi to podezřelé. Například Kočka leze dírou, pes oknem je song pod moji důstojnost. Žádnou dírou nelezu, zásadně chodím prostředkem místnosti.
Tuhle u nás byla návštěva. Včas neuhnula. Tak jsem jí šlápnul na nohu. Má dávat pozor.

Opora je, když skřítci, co mají službu v počítači, zjankovatí a Internet se zauzluje, tak David přijde a položí nový kabel odněkud někam a najednou to zase všechno funguje.

David dřív míval krásné dlouhé chlupy. Posměváčkové v jedné opeře zpívali, že dlouhé vlasy krátký rozum značí. Nevím, jak na to přišli. Asi jim to někdo napsal. Někdo hodně genderově nevyvážený. Káča tvrdí, že by se na konci té opery ještě před potleskem vždycky měli všem dámám omluvit! Ona si myslí, že je taky dáma. Nevím, jak na to přišla.

Když David dostal dlouhý rozum, pořídil si Ivču. Ivča měla krásné dlouhé chlupy i rozum najednou. Miluje kočky. Hlavně mě.
Když si myslí, že se nedívám, tak i Káču. I když teda nevím, proč.
Já ji taky miluju, protože se umí válet na koberci a nedá se a nefňuká, když se chci prát.
Patří k těm vzácným lidem, co nemusí řád Zlatého kočičího chlupu nosit na hrudi, protože ho každý vidí v jejich očích. Kdybych měl kuře, jí bych dal. Kousek. Malej. A ona je tak chytrá a hodná, že by si určitě nevzala...
Já chci kuře!!!



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







17 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 LuckyL
Kocouřák LuckyL  Datum26. června 2011 22:35

Heh, mrkvu...tú maximálne sebe...mačky by sa so mnou týždeň nebavili :-). Kronikár s členkou klubu pozdravujú predsedu KPKK a potenciálnu členku Kačenku.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum24. června 2011 16:28

pro LuckyL:
Copak jste krájela k večeři? Že by mrkev??? Jedné dvounožkyni, nebudu ji tady jmenovat, by to bylo podobné! Ale Vy jste asi od kočičáků líp vychovaná, než ta moje. - S potěšením konstatuji, že Gino je znalec evropských dějin. Pozvat někoho a pak ho sežrat, to byla vždycky oblíbená metoda. Tímto jmenuji Gina Kronikářem!

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum24. června 2011 14:58

Matýsku, jsi moc šikovný kocourek a tvoje zápisky vždycky potěší. Kuřatům zdar! :o))

 terra
Kocouřák terra  Datum24. června 2011 12:22

Matýsku, jsi šikovný kocour a moc pěkně ti to píše. Jo - a představ si, že náš první školní počítač hřál tak, že by sis ho možná spletl s kamny i ty, chytrý a mazaný kocour. Ten počítač se jmenoval IQ 151 a taky k němu byly potřeba magnetofonové pásky... děrné už naštěstí ne. Mějte se všichni kolem bezzubé klávesnice krásně, moc pěkně jste se tam sešli.

 Jarka od Zrzků
Kocouřák Jarka od Zrzků  Datum24. června 2011 7:14

Matýsku, hned mám lepší náladu. Měj se pěkně a pozdravuj Kačenku.

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum23. června 2011 23:02

Je samozrejmé, že na miesto predsedu KPKK sa s Matýskom ráta! Skoro by sa dalo povedať, že krájanie kuraťa objavil. No, dobre, tak ak nie, tak rozhodne spropagoval. Čo sa samotných kurat týka, Gino vraví, že je naklonený tomu, aby tiež do klubu vstupovali. Nejak divne sa pri tom tvári.
P. S. Hádajte, čo som Ginovi s Eliškou dnes krájala na večeru...môžte trikrát... :-)

 gabi
Kocouřák gabi  Datum23. června 2011 21:52

Dobrá zpráva. kostel sv. Josefa je opravený, bude tam muzeum barokních soch a nedávno otevřeli klášterní zahrady - viz Chrudim-city. Jsme všichni rádi, zase se něco podařilo.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum23. června 2011 20:40

Pro Gabi: Velice správně! Dvounožkyni fascinoval ten maličký rajský dvůr a programátoři ve středověké kobce s maličkým oknem u stropu. Pracovali tam samí bezvadní lidé, ale jaký ta budoucnost dostane švunk, tenkrát nikdo nemohl tušit.

 gabi
Kocouřák gabi  Datum23. června 2011 20:33

Matýsku, zeptej se dvounožky, jestli v bývalém klášteře byla PORS a v královském městě Chrudimi ? Pamatuji z doslechu.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum23. června 2011 20:30

Vážené kočkomilky a kočkomilové! Děkuji za vaši podporu! Myšlenka Klubu přátel krájeného kuřete je samozřejmě velice lákavá. Okamžitě bych se zvolil jeho předsedou. Jenom nevím, co by tomu řekli ochránci kuřat? Myslíte, že by to ocenili? Ledaže bych je podplatil kuřetem...

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum23. června 2011 15:50

Matýsku, jsi šikovný a chytrý kocour! A kuřecí je fakt dobré, viď?! :-))))))

 Míla
Kocouřák Míla  Datum23. června 2011 13:47

Matýsku, tvoje zápisky jsou lepší a lepší a kuřatům sláva !!! Jenom škoda, že předchozí zápisek v tvém deníčku nevyšel na titulní stránce :-)))

 sarah
Kocouřák sarah  Datum23. června 2011 13:07

Ať žije Matýsek z KN HK! a kuřatům zdar! nazdar!!!

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum23. června 2011 11:17

Matýsku si skvelý. Hlavne ako krásnym zadkom píšeš po bezzubej klávesnici :-). A KPKK (Klub priateľov krájaného kuraťa) sa už tuším formuje - Elišku som videla, že po večeroch začala driapať ďalší denníček a pýtala sa ma, či už si ten kurací klub založil. Že kuracieho mäsa nie je nikdy dosť.

EvaNo
KocouřákEvaNo  Datum23. června 2011 9:15

Matýsku, ty jsi prostě jednička! Perfektně jsi nám to všechno objasnil a ani na kuře jsi nezapomněl :-)))))))))))))) Je vidět, že to máš dokonale zmáknutý :-))

nemmoni
Kocouřáknemmoni  Datum23. června 2011 9:09

Milý Matýsku, už se mi stýskalo, bez vás, úúúžasných spisovatelů je tu smutno. Přeju ti to nejlepší KUŘE :-)))))

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum22. června 2011 22:13

Matýsku hezky jsi nám to všechno napsal, já už se bála,že nenapíšeš o kuřeti:-))))))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (28x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top