Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum20. srpna 2011  |  KočičákMatýsek z Kočičí naděje HK  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 710x / 1x

Plánování

Přítelkyně Dvounohé je kartářka. Znají se ještě z dob, kdy byly kartářky pouze v Čapkových povídkách a v ilegalitě.

Když Dvounohá podávala inzerát, že přijme podnájemnici, představila se jako dáma středního věku se dvěma kočkama, aby bylo jasné, že nechce do bytu žádné třeštiprdlo.
Pak jí došlo, že se musí dožít přes stovku, aby to s tím středověkem nebyla úplná lež.

Tak jsem si říkal, že by jí přítelkyně mohla do té budoucnosti z protekce vyložit něco pěkného.
Jenže co si přát?

Kocoura v botách už má! Nastěhovaný v Maruščiných červených kožených střevíčcích jsem velmi rafinovaný. Nikdo mě nevidí, když jsem přikrčený za nohu od židle!
Mohla by jí předpovědět, čistě ze známosti, pochopitelně, prince na bílém koni. Jenže kdo ví, jestli by takový princ uměl přitlouct hřebík do zdi?! A koní se bojí. Bojí se všeho, co nemůže nacpat do přepravky. Jestli není trochu po Kačence...

Lidé jsou divní! Pořád by něco plánovali. Něco organizovali. Tohle se nesmí! Tamto zase musí!
Nic proti pravidlům slušného chování a pravidlům silničního provozu. I tak je dost přejetých kočiček. (Jak říkala paní, co dělala řidičák, v tom starém vtipu: Uhněte ze silnice! A z chodníku taky! Ještě nevím, kudy pojedu...) Zvlášť šílené mi připadá, že mají pravidla i pro válku! Jako by válka byla normální stav...

A pak si elegantní a notabene vykastrovaný siamský princ (krátce poté, co se veřejnost MK usnese, že koťat už je na světě dost a nejdřív je potřeba nakrmit ta z útulků) pořídí kupu rozkošných koťat s habešskou princeznou a všichni jsme dojatí...
Prostě máme radost!
Klepeme se na další fotky a těší nás, že se koťata mají čile k světu. Půl roku bedlivě sledujeme, jak se celé rodině vede, a celou tu dobu, někdo nahlas, někdo potichu, přemýšlíme...
Když uživíme ten náš zvěřinec, jedno tak půvabné stvoření navíc bychom taky obstarali, i když víme, že potíže by byly, protože Kačenka na to není zvyklá...
A mezitím oběti, Alex i Sisi svoje ufounky vypiplali s obětavou láskou a připravili na cestu do světa. Potom se jim po té tulivé smršti pochopitelně stýskalo. Vzali si zrzounka z útulku. A všichni jsou šťastní, protože to dobře dopadlo a tak to má být!

Hůř asi dopadl příběh kočičky Agátky Christie. Jméno jí zřejmě vybrali dobře. Její záznamy se čtou jako detektivka. A začalo to tak hezky! Zase jeden nalezeneček, co si pořídil milující rodinu. A pak se z něj postupně vyklubal upírek. Jako byste si rozmazlili dítě. Kdo ví, v jaké kočičí polepšovně Agátka, když umořila svoje páníčky, skončila?

Potštejn taky jednu dobu dělal dojem, že má víc energie než dva dospělí lidé dohromady. Ale Kačenka, přestože byla nedomrlá a vylekaná, na něj platila.
Když jsme byli v práci, měl koho pozorovat, před kým se předvádět. Zabavil se a příjemně unavil...

Já jsem kocour naplánovaný. Rozumný, i když taky hravý! Z Kačenky nikdy krev neteče. Jenom chlupy lítají. Nejen její, i moje. Ale když jsem jí chtěl párkrát opravdu nabančit, že mě nemiluje, vtrhla mezi nás Dvounohá s velkým polštářem. Jen mě připlácla, Kačenka stihla utéct. Jak jsem měl vztek, polštář jsem zakousl a přepral. Jenže ony mě tam nechaly úplně samotného. Vůbec si mě nevšímaly! Skoro čtvrt hodiny! No, chápete to?!
Vztek mě přešel, svalil jsem se na koberec poblíž Dvounohé a po očku po ní pokukoval, co jako bude?!
Jakmile ke mně natáhne prázdné ruce, vím, že už se nezlobí, a jdu se o ně otřít. Válečná sekyra je zakopaná a Kačenka, sotva zblikne, že se k sobě tulíme, vyleze na některý ze svých kontrolních bodů a jen Dvounohou propustím, nacpe se k ní sama.

Mám je rád, ženský moje bláznivý. Ale jsem kus kocouřiska, i když vykastrovaného. Co s tím nadělám!

S neplánovanými miminky máme svoje zkušenosti. Jsou to ta nejlepší!

A například včera nás to potkalo zase.
Dvounohá se vracela od své maminky. Vždycky dostane něco na cestu.
Jede hodinu vlakem, tak aby neumřela hlady.
A když doma vybalovala tašku, zjistila, že se dvěma domluveným loupákům narodila tabulka čokolády.

Její maminka nemá počítač. Přesto bychom chtěli poděkovat všem maminkám, které piplají svá koťata, bez ohledu na to, zda plánovaná nebo ne a kolik jim je let!



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







10 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Sněhurka (2)
KočičákSněhurka (2)  Datum1. března 2022 11:59

Moc hezké a dojemné!

 KOČKAMŇAU
Kocouřák KOČKAMŇAU  Datum26. srpna 2011 20:51

milý Matýsku, jsi moudrý kocourek, i když, tuším,že na tom má svůj podíl panička, dnes mi nějak spadla čelist, posílám veliké podrbání za ouškem, Kačence také :-))

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum26. srpna 2011 17:29

Pro Marki: Odpusťe, prosím, Dvounohé, že se občas vyjádří neobratně. Ale nemůže kritizovat nikoho z přátel MK, protože všichni krmí kočky, které by krmit nemuseli. Utrácejí za kočky své těžce vydělané peníze, za které si mohli koupit parádu, mlsy, technické hračky, prostě cokoliv jejich srdci milého, a když to sečtete za pár roků, třeba mít hezčí dům než soused, kterému jsou kočky ukradené...
Chyby bohužel děláme všichni, ne ze zlé vůle, ale z neznalosti, a protože nás ti mazaní kočičáci dostanou, kdykoliv si vzpomenou...

 adelnik
Kocouřák adelnik  Datum26. srpna 2011 14:36

Mindo, já se v tom tvém příspěvku úplně vidím :-) jsem taky to třicetileté mimino, které od mámy při návštěvě dostává sebou domů dobroty, které bych si nekoupila, páč jsou moc drahé. Pršut, drahý sýr, sušená rajčata... Mámy naše jsou úžasné a moc děkuju za to že jsou.

 LuckyL
Kocouřák LuckyL  Datum26. srpna 2011 14:12

vaše príbehy sa tak nádherne čítajú... a každý sa v nich kúskom nájde...

 Marki
Kocouřák Marki  Datum26. srpna 2011 12:23

Šmankote, co mi to děláš Matýsku, jsem úplně hrozně dojatá a taky jsem se v první chvíli čtení trošku bála, že i po tak dlouhé době na MK, budu přetřásána jako totální nezodpovědný vůl... No vlastně jsem byla jen nezkušený dvounohý trdlo ale už se to lepší :-)... Občas se mi hrozně zasteskne po ufoncích a tak sedím u fotek a vzpomínám. Mimochodem jsou zdraví a hraví :-) a mají se všichni skvěle. A Ziki, ten měl smůlu, zkušenosti s (ne)plánováním už byly, tak si nevrz... Ale taky je kus kocouřiska jako ty.
A maminkám všem, všem, díky, díky a tobě Matýsku taktéž.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum26. srpna 2011 11:57

V tom závěru jsem se docela poznala, protože tomu svému třicetiletému "miminku" když od nás objíždí přibaluju to, o čem si myslím,že by měla ráda, ale sama si to nekoupí. Ale pak si říkám,že je to tak správně a jednou bude zase ona to samé dělat svým dětem. Ale bohužel to tak už všude nefunguje.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum26. srpna 2011 11:28

Maminky o svá (i když už dávno přerostlá) miminka. Tato později zpětně o maminky. Tak to má být. Je to tak ale vždycky?
Matýsku, hezké vyznání :-).

 tasma
Kocouřák tasma  Datum26. srpna 2011 9:40

Závěr je opravdu krásný. I já patřím do smečky příležitostně opečovávaných, hooodně už přerostlých koťat. A to mi táhne na padesát...

 Jarka od Zrzků
Kocouřák Jarka od Zrzků  Datum20. srpna 2011 22:08

Matýsku a je to venku, máš Kačenku rád! A konec dnešního povídání, ten mě úplně dojal.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (27x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top