27. srpna 2011 | Kočičák

Matýsek z Kočičí naděje HK | Zobrazení celkem/dnes

1 025 480 775x / 4x

Jak nechodíme na procházku

Posledně jsem to vzal nějak moc přes city. Takhle by to nešlo. Na chudý lid musí být přísnost a kocouří plémě nefňuká! Když je zle, přikrčí se, potichoučku nenápadně přečká a vydrží všechno a jen se vyčasí, oklepe se, vztyčí ocásek jako vlajku na stožáru a neodolatelné, hrdě se nese prostředkem cesty.

Ale abych to nezamluvil, Dvounohá mě pěkně štve!
Hlásá, že neubereme-li na jídle, musíme přidat na pohybu.
Ať si přidává, co chce, ale mě ať do toho netahá!
Rád pozoruju, jak vytírá podlahu, myje schody a dělá různé nesmyslné prostocviky s hadrem.
Vleže! Dokud nezvrhnu kbelík s vodou a louže mi nesahá až k packám, vůbec se mě to netýká!
I před rozlitou vodou couvám uvážlivě a rozhodně nepropadnu panice a neplýtvám energií na nějaký úprk. Mám to podložené pečlivou přípravou. Pro případ povodně nebo požáru vypracoval totiž zavčas Dvounožec Evakuační plán:

1) Kocoura (to jako mě) třeba i hrubým násilím nacpat do přepravky
2) Kačenku zahnat do spací bedny
3) Dvounohá prchá s Kačenkou a taškou granulí jako první
4) Dvounohý s Matýskem a kočičím záchodem konvoj uzavírá
5) Otázku utopených občanských průkazů a snubních prstýnků řešit až po ukončení krizové situace!

Z toho jasně vidíte, že nejdůležitější v téhle domácnosti jsem já! A pak teda granule!

Nácvik v praxi jsme neprováděli, protože voda do druhého patra stoupne jedině v případě protržení nádrže Rozkoš. A to už by pak nebylo kam prchat...
Možnost požáru jsme snížili zrušením přípojky plynu, darováním posledního zapalovače a vyloučením sirek z provozu. Když nejde elektrika, neuvaříme ani čaj, ale to nevadí, já teplé jídlo nerad.

Na mě si prostě s žádným pohybem nepřijdete.

A pak najednou zrada. Přímo ZRADA Z RUKY ŽIVITELKY!
Byl jsem poněkud rozespalý a Dvounohá toho zneužila a hodila mi na krk chobotnici! Hroznou, černou, samý popruh, samá přezka! Viselo to na mně ze všech stran. Byl jsem úplně obklíčený! Chtěl jsem před tím utéct, ale drželo to se mnou krok. Válel jsem sudy, abych se toho zbavil. Drželo mě to pod krkem a nemohl jsem se osvobodit. Bylo to drzé! A trvalo drahnou chvíli, než jsem to přepral! Nakonec to zůstalo ležet na koberci jako chcíplý had. Šlápl jsem na to a šel znechuceně pryč.

Nakonec mi svitlo: když Dvounohá viděla, jak hodné kočičky chodí na procházku na vodítku, chtěla to se mnou taky zkusit. Jenže, chci já být hodná kočička? Co bych z toho měl? Začne vodítkem a kde skončí? Aby si pak o mě nepucovala boty! Chlupatou podložku pod nohy ze mě dělat nebude!
Jak už bylo řečeno, Dvounohá mi před časem nasadila obojek s rolničkou. Nijak mi nepřekážel. Chodil jsem v něm celý den a nevšímal si ho. Abych necinkal jako noční tramvaj, sundala mi ho, než šla spát.

Že jsem hned neudělal virvál, Dvounohou napadlo, že jsem možná zvyklý na vodítko. I zakoupila kšíry. Na středně velké psy. To mě urazilo! Jak račte postřehnout, o kocouru na obalu nebylo ani slovo!

Když mi je poprvé s mnoha lichotkama, aby mě oblbla, nenápadně přetáhla přes hlavu, důstojně jsem popošel pár kroků a prázdné kšíry zůstaly udivené Dvounohé plandat v ruce.
Utáhla popruhy, co to šlo a další den pokus opakovala. Jenže večer, kdy jsem byl plný energie! Svalil jsem se na záda a zuby cloumal popruhy, odhodlaný nedat svou kůži lacino. Nestydatou práci mi to dalo! A představte si, jak jsem vytahoval první packu, zablýsklo se!
Po usilovném boji jsem se vyvlekl a zdrhnul. A hned začala bouřka!
Jak to ta Dvounohá dělá? Ví, že hromy a blesky nemám rád...

Třetí den nechala kšíry volně povalovat na zemi, abych je mohl obsadit a přeprat dle libosti, zkrátka se ujistit, že nejsou nebezpečné, a zvyknout si na ně. Ale moc to nepomohlo.

Teď jsme ve stádiu, kdy Dvounohá bloumá po bytě a prázdné kšíry za sebou tahá po zemi jako batole kačenku. S úžasem pozoruju, jak hluboko klesla, ale jinak to na mě nedělá žádný dojem. Takhle může vodit na procházku leda kolečkové brusle...

Dneska jsem jí dovolil kšíry navléknout kolem krku. Jen tak hajdalácky položené. Protože jsem byl po jídle, nechal jsem ji, ať se vyblbne, a zůstal jsem klidně ležet i s kšírama na půl žerdi. Ale je to ode mě hezké, že jsem je nezakousl a neshodil. Však taky Dvounohá měla radost, že mám takové pochopení pro její experiment.

Kšíry jsou jako hlavolam...

Když se čerstvému miminku poprvé oblékají dupačky, trnete, aby je ten měkoučký hadřík neomotal a neudusil dřív, než se trefíte, co kam patří.
Neříkáte levá noha, pravá noha, protože by vám to bylo houby platné... Nachystáte nohavičku a číháte na nožičky, které sebou radostně melou.
V příhodný okamžik na jednu nožičku nohavičku navléknete a překvapeni vlastní šikovností čekáte na další příležitost, aby i druhá nožička vklouzla do tepla.
Syn se narodil předčasně a ještě v době, kdy už lezl fofrem po čtyřech, za ním vlály prázdné konce dupaček, které mu byly dlouhé.
Ale přesto byla Dvounohá hrdá, jak pěkně se to naučila, aniž mu zlomila nožičku nebo udělala podlitiny.
Jenže miminko nekouše!
Jednak nemá zuby a jednak se potěšeně culí, jen vás vidí, a oblékání a jiné prostocviky považuje za hru.

Já v tom teda žádnou hru nevidím. A podle toho se chovám…
Dvounohá čeká na mé oslabení, chytá mě do lasa a já prchám.
Klesnu-li znaven, položí mi kšíry na záda jako vítěze.
Ale já se s nimi poperu a rychle se jich zbavím. Potom popojdu dva kroky a mám radost, jak jsem na ně vyzrál. A příště jim uteču zase!
Je to vlastně bezvadná hračka...

Jestli se do nich někdy nechám opravdu obléknout, to nevím.
Možná, až budou dostatečně ožižlané a načichlé mou vlastní vůní...
Ale vy už jste poznali, že o to až tak nejde...

Dvounohá stejně ještě nemá vymyšlené, jak se dostat do parku, co na něj koukáme z okna, protože je to rušnou ulicí.
Do přepravky dobrovolně nevlezu, a aby mě tam cpala násilím, to by celý výlet ztratil smysl.
Na kočičí šantu se nechám nalákat do tašky na zip, kterou s sebou stejně musíme mít, místo záchranného člunu, kdybych se z vodítka vyvlíknul.
Jestli se nebudu bát výtahu, je taky otázka. Po schodech je to štreka.
Kolem parku je sice ozdobný plot, aby psi nemohli dovnitř a malé děti ven, ale kočka jím snadno proleze, zatímco Dvounohá by musela obíhat brankou a mohla by ztratit útěkáře z očí, což by bylo nebezpečné.

Budeme tu myšlenku muset ještě pilovat. Ale hlavně, že není nuda!

A Kačenka?
Ta trénuje přechod Tater.
Vylézt na postel, důkladně pošlapat Dvounohou a slézt dolů. To celé znova nejméně třikrát. Potom vystoupat na nohy někde u kotníku, opatrným krokem docílit oblasti žaludku (břicho, kde by se to hodilo mnohem víc, nedbale pomine), zase pečlivě pošlapat a přes rameno dolů z postele. Následuje travers přes druhou nohu!
Je to ctižádostivá kočička.
Dvounohá to chápe a trpělivě drží. Netroufne si potlačovat Kačenčinu iniciativu, aby kočička neměla mindrák, že žije v malých poměrech bez rozletu.
Pokoření Himalájí plánují na přesrok.

Kšírů se Kačenka bojí i na dálku. Ještě k nim ani nečuchla. Kdepak, Kačenku žádným oblékáním zlobit nebudeme. Není na to zvyklá... A vyjančená je dost i bez kšírů. Ty jsou jenom na kousavé středně velké psy!

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

17 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

KOČKAMŇAU Datum

31. srpna 2011 16:29

Matýsku, musím Ti napsat a poděkovat, jen díky tomu, jak jsem v hlavě přemýtala tvé dobrodružství s kšírkama :-)), tak jsem se obměkčila a Pupíka(kočičku), co se mezi dveřmi domáhala vypuštění, tak jsem ji, spolu s Mazlíkem, vzala ven, do vnitrobloku, bydlíme, v bytě, víš. No, paráda, kšírečky, mají, lebedily si, Pupík si dávala letní lázeň a chvilku nechtěly zdrhat, do okolních zahrad. Pak jsem jim propojila jejich oboječky, mám na ně 10m šňůru, aby jsem měla pohyb pod kontrolou, než ostříhám živý plot, z habříků. Jo a než se tak stalo, vzaly mi milé kočičky, propojené šňůrkou draka, směr domů, zpět, do baráku, po schodišti nahoru, po chvíli jsem je musela zkontrolovat, přece jen, aby se někde neškrtily a šla je pustit domů. Po mém návratu se Pupík spokojeně válí na balkóně a v posteli, no a já Ti Matýsku píšu, já jsem asi tyranka??Takhle to je u nás s venčením a útlakem kočiček, ač doufám,že jsou velmi spokojené, zdraví tě Kočkamňau--Brutální Tyranka :-))

30. srpna 2011 6:41

Matýsku, nechceš raději trénovat, jak ukočírovat dvounohou? Je mi jasné, že na to, aby za tebou letěla přes potok (jako se to občas stává mě), nemáš. Ale představ si tu legraci, jak jí za sebou potáhneš pod autem, plotem, na strom nebo podobným terénem (velmi dobré je také křoví, kudy se kocour protáhne bez potíží, ale s člověkem je to horší).

Laďka

30. srpna 2011 3:36

:-)) Moc hezky jsi to napsal, Matýsku. S vámi se teda dvounohá nenudí :-)

LuckyL

29. srpna 2011 21:38

Matesi, ja tentokrát držím palce dvojnohej a postroju, keď aj je pre stredne veľkého psa. Ale to by si vlastne mal brať ako poklonu, že si ťa považujú za takého siláka. A s postrojom vonku by si možno užil kopu zábavy.

Minda

29. srpna 2011 21:33

Matýsku, stejně tě obdivuju,že jsi ochoten si kšírky alespoň vyzkoušet. Jak znám naše kočičáky, tak bych asi skončila na chirurgii a oni by mi to nikdy nezapomněli.Říká se,že slon má velice dobrou pamět, ale kočičáci snad ještě lepší. Jednou jsem Mindě stříkla do kožichu spray proti klíšťatům a od té doby stačí jen když sáhnu třeba na deodor spray a vystřelí jako střela :-)

Radava

29. srpna 2011 21:24

Matýsku, hezký zápis. Krásně jsi nám to popsal, živě si to představujeme. Držíme ti tlapky, ať ho vždycky přepereš raz dva.

Matýsek z Kočičí naděje Datum

29. srpna 2011 21:19

Vážení přátelé, děkuji, že jste se se mnou podělili o vaše těžce nabyté zkušenosti! Dvounohá slíbila, že mi koupí správný postroj pro kočky hned, jak v tomhle starém vydržím pět minut vcelku. Ale já se raději den za dnem zdokonaluji v rychlosti, s jakou se ho zbavím...

kočkamňau Datum

29. srpna 2011 20:46

no a k vodítku středně velkého psa stačí pořídit malé sáňky a postrojek pro Kačenku a Matýsku, můžete mít kočičí poštu, spřežení, nebo jen tak, pohyb, na čerstvém vzduchu, v sobotu se zdálo,že je zima, za dveřmi :-))Již jsem o tom uvažovala,že bych využila počtu kočiček v domácnosti, ale netroufla jsem si, očekávala bych setkání s tuhým odporem:-))Ale Pupík a Mazlík, když je vezmu do vnitrobloku, na kšírách, též, pro malého psa, je to trapné, vážení, ale lepší je pevný materiál, tak si na trávě libují, jó, kde jsou ty časy velikánské zahrady, vzpomínám, Pupík byla ještě koťátko, teď jim musí stačit balkón. A venku v zimě stačilo Mazlíkovi asi 50 vteřin a otočkou pádil domů, do schodů, ani na mně, ani na výtah nepočkal:-))Matýsku, Míca se taky bojí bouřky, přečkává je pod postelí. Zdravím

tasma

29. srpna 2011 14:38

Karlo: Super hláška ! =o))))))))))))))))))))))

Karla od Maxíka R. Datum

29. srpna 2011 14:16

Musím se smát zkušenostem s kočičkami na vodítku. Podobnou zkušenost mám i z dětství. To jsme uvázali kůzlata k plotu na krásném koženém vodítku vyrobeném bratrancem. Vodítko si někdo odnesl a kůzlata běhala venku volně. Byly zrovna Velikonoce, přicházeli koledníci a jeden křičel na mojí maminku: "Já jsem vás hned poznal. Říkal jsem klukům, že tamhle je paní N..... a venku má kozy". Se zvířátky je legrace a nejlepší s kočičáky. :o)
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Karla od Maxmiliána R. (29. srpna 2011 12:22)

tasma

29. srpna 2011 13:49

Ano, ano. Na středně velkého psa, to máme taky. =o))) Jinak rodičů Macin už objevil fintu, jak si kšandy rychle převléct přes hlavu. Tak musíme dávat pozor, aby nedošlo k napnutí vodítka, protože během okamžiku je Macin na volno. A Tatry prý zdolává někdy celou noc. =o)))

Han

29. srpna 2011 13:35

Naše britka Amálka měla taky vodítko. Pominu, že při prvních krůčcích s kočkou na vodítku se několik dětí zhroutilo smíchy rovnou na silnici - v naší vesničce nikdo nikdy kočku na vodítku neviděl! Horší bylo, že když Amálka pochopila, že ji něco omezuje v pohybu, lehla na zem, připlácla se k ní silou a nedala se odlepit. Musela být obtížně odloupnuta a potupně odnesena domů. Při dalším pokusu - ať si na vodítko zvykne - jsem ji upnula do kočičího postrojku a vodítko přivázala ke sloupku. Idea zněla, že kočička bude na vodítku v klidu, zvykne si na ně a pak sama s postrojkem začne chodit. Úspěch to byl skutečně bouřlivý: během tří vteřin kočička zjistila, že z napjatého vodítka se dá vykroutit, mrskla ramínkem a práskla do koní. Vodítko nám nechala uvázané na sloupku, domů se vrátila, až vyhládla. Od té doby za ní nosím vodítko jen když chci, aby běžela někam jinam z místa, kde právě leží a překáží.

29. srpna 2011 12:51

Také jsme zkoušeli vzít Sisinku BP na procházku, když měla své dny. Pár metrů od vrátek se teleportovala z kšírů a vzala to skrz ploty. Okamžitě byl vypuštěn i pes, Sisinka odchycena a když nechtěla na vodítku, byla na ní uvalena selektivní karanténa.

Míla

29. srpna 2011 12:40

Matýsku, opět milý zápisek. Moc jsem se pobavila a Kačenka, ta se teda nezdá :-)))

Karla od Maxmiliána R. Datum

29. srpna 2011 12:22

Matýsku, napsal jsi to moc pěkně.
Vzpomínám, jak i já jsem chodíval na voditku ven. Dokonce i přes ulici. Teď už chodím jen na zahrádku u zadního vchodu, bez vodítka, ale pod dohledem. A široko daleko nesmí nikdo být. To pak letím jako šíp rovnou ke dveřím bytu. Ale vodítko jsem měl také kočičí.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Karla od Maxíka R. (29. srpna 2011 14:16)

Karla z Končin Datum

29. srpna 2011 9:56

Matýsku, zase jsi mě potěšil úžasným zápiskem :-))) Náš Píďa si na vodítko moc pěkně zvyknul. Taky jsem mu doma zkusila první dát postroj a on se choval úplně normálně, tak jsem mu přidělala vodítko a šlo se ven. Teď si procházky přímo vyžaduje. Ale my bydlíme na samotě u lesa, prostě Končiny. Kdybych měla přecházet rušnou ulici a potkávat kopu lidí a psů, taky bych o tom daleko víc přemýšlela. No ale hlavní je, že je u vás veselo :-))) Mějte se i s Kačenkou a dvounohou moc pěkně. Jo a vodítko máme kočičí, tak jestli v tom nebude ten zakopaný pes :-)))

Jarka od Zrzků Datum

27. srpna 2011 21:59

Teda Mates, já se tady řehtám jako kůň, konečně se ochladilo, teď krásně prší a tvůj zápisek k tomu, co víc si přát pro sobotní večer! Tvé chození na kšírách a Kačenčin přechd Tater nemají chybu! A středně velký pes, co mně to jen připomíná.....

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

RSS kanály (28x)

Reklama

Jak nechodíme na procházku

Modrý kocouř.cz (c) 2024