Eddie a já

A tak ho tady mám. Bráchu. Už přijel. Jsou to samé uši. A nohy. Úplně jsem zůstal koukat. A hned jsem se chtěl kamarádit. No ne úplně hned, na začátku jsem to chtěl pořádně okomentovat, to přece dává smysl. Tak jsem to komentoval tak do sedmi do rána a pak celá rodina padla vyčerpáním na postel a prospali jsme celou sobotu. Pak už to šlo rychle. Večer už jsme s Edoušem usnuli spolu. Dvounohá říkala, že právě proto Eddie přijel. Ale on ze mě udělal polštář. Nechtěl jsem být polštář. Nebo chvílí ano, ale ne pořád. Ale Eddie vždy za mnou přijde a spadne na mě. A tak dělám totéž. Přijdu a spadnu na něj. Občas se kvůli tomu i popereme. Pardon, my se nepereme, my pouze porovnáváme svou rychlost a hbitost ve ztížených podmínkách a omezeném prostoru pelíšků a boudiček. A zároveň i zjišťujeme, co to vydrží. Myslím si, že se přímo nabízí, aby my, kočky, byly zaměstnáváni na takové pozice – výzkum kvality výrobku. Asi si to nechám patentovat. Ten svůj nápad. Třeba náš Lilísek se nelení a jednou týdně provádí výzkum kvality sušáku. Děla to vytrvale a pravidelně už 4 roky. Když dvounoha sušák rozloží, tak 6,5 Lilískovských kilo přistanou na jednom z křídel sušáku a Lilísek houpáním zkouší, jestli dvounohá už může pověsit prádlo. Dvounohá ječí, Lilísek svědomitě zkouší. Pak, dvounohá sundá Lilíska a postaví ho na podlahu. Když se zvedne, tak na druhé straně sušáku se houpe Strašílka. Moc pěkné načasovaní. Dokonalý obraz a dokonalá souhra. Rád to sleduji. Klidně bych i zatleskal. Ale nemůžu. Musím utíkat do koupelný a hlasitě se dožadovat pití. Edouš se už učí taky. Řvát umí, tuto dovednost dovezl z bývalého domova. Se mnou to zdokonalí. Učí se běhat se mnou do koupelny, hopsnout se na vanu a taky čekat na vodu. Je docela učenlivý, kdykoliv cokoliv potřebuje, tak používá svůj hlasový potenciál. Dělá to správně, schvaluji mu to. I když jeho sopráno se nedá porovnat s mým protřelým rockovým projevem, tak dvounohá vždy ví, kdopak to mluví, a přeslechnout to taky nejde. Můžete mi věřit. A tak plyne čas v naší kočičí rodině.

No a Eddie? Samozřejmě, že jsem rád, že přijel. Myslím, že je fajn mít někoho, s kým se budeme tulit, spát, běhat, hrát si, zkoumat svět a dvounohé. Ve dvou se to lepé táhne (i když se už přidává i Strašílka).

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama