Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum30. listopadu 2011  |  KočičákBart Barry CZ  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 666x / 1x

Jak Edík roste

Jak čas letí, tak Edoušník roste. Už je skoro stejně velký jako já a to je mu teprve půl roku. Asi z něho vyroste Lilísek. Už mne vytlačuje ze všech pelíšků, proleženíček a spacích míst na škrabadle. Ale ten největší pelíšek, ten s dvounohými, takový velký a teploučký, tak ten jsem si obhájil. Zatím. Edoušník tam sice smí, ale pouze pod peřinu, a tak ho nevidím a nevyháním. Strašilka tam třeba nesmí. Pokaždé, když si vymyslí, že půjde se pomazlit s dvounohými, tak ji ze svého pelíšku shodím. Lilíska nechávám být, nebudu bojovat s někým tak velkým. Co když na ní skočím a pak nebudu vědět, kam dál a ztratím se na tak velké ploše?

Dvounohé a velký pelíšek mám pro sebe. Moc rád položím hlavičku na polštář vedle dvounohé, nechám se překrýt peřinkou, vrním, dotýkám se dvounohé tlapkami a v dokonalém souznění usínáme. O to se nebudu přece s nikým dělit.

Ve dne lítá Edoušník po bytě jako splašený kůň. Pořád je buď na skříni, nebo ještě výš. Už zdolal všecko. Asi se budeme muset probourat k sousedům nad námi, ať je kam šplhat. Dvounohá říká, že Edík se rozvijí, dvounohý říká, že mu přeskočilo. Edíkoví. Ne dvounohému. K tomu by se nepřiznal jen tak bez důkazů.

Milujeme promenádu na kuchyňské lince. Máme to zakázáno. Ale nevzdáváme se. Zkoušíme to dál. Počkáme, až se dvounozí otočí, a pak tam v klidu vyskočíme a věnujeme se zkoumáni a procházkám. Až se dvounozí otočí zpátky, tak hned začneme žalostně mňoukat s výrazem „nevíš, náhodou, kdo mne tak záludně na tu linku dál???“ nebo „bojím se výšek, zachraň mne!!!“. A tak jsme z té linky postupně sundáni, pohlazení a pomuchlaní. Sice to vypadá, že dvounohá nám moc nevěří, ale to prostě chce delší trénink.

Bez nás by byl život dvounohých všední a nechlupatý. Kdo by o to stál?

Váš mňoulosof



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Milena
KocouřákMilena  Datum11. prosince 2011 10:52

Vy jste kluci prima dvojka. A mám pocit, že se v lumpárnách budete dobře doplňovat! Tak hodně zdaru ať si s váma dvounožci užijou.

 LuckyL
Kocouřák LuckyL  Datum8. prosince 2011 11:59

Úplne vás na tej linke vidím, s nevinným výrazom v očiach... :-))

 LA
Kocouřák LA  Datum8. prosince 2011 6:52

Milý mňoulosofe, já to říkám trochu jinak: "Každá slušná domácnost musí obsahovat určité množství chlupů." Tedy se staráte, aby návštěva poznala, že je u slušných lidí a ne nějakých podezřelých existencí.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum7. prosince 2011 21:18

Bartíku, máš pravdu, správný dvounohý či dvounohá nestojí o všední a nechlupatý život. Zas někdy napiš, mňoulosofe, moc pěkné počteníčko.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum6. prosince 2011 21:38

Nechlupatý život bez Edíků, co se rozvíjejí, by byl smutný! Čtení o Vaší rodině je moc príma!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top