Byla jsem na prázdninách u Rozárky, už mi byly 4. měsíce a těším se na sestřičku Amálku

Názdárek všici :o) Už jsou to dva týdny zpátky, co mi rodičové zdrhli z dohledu a staral se o mě člověčí strejda a babča s dědou. Vypadalo to, jako když se maminka s taťkou někam stěhují, ale všichni mě ujišťovali, že se brzy ukážou. Náhodou to byla zase bžunda. Celý týden jsem strávila u Rozárky. Potvůrka se mě bojí už míň, dokonce jsme spolu žebraly o syrový kuřecí, spinkaly jsme tak na 30 tlapek od sebe, já jí chytala za ocas a ona na mě vrčela. Dokonce jsem spinkala sama v obýváku a nebála se :o) Co si nemůžu vynachválit je vana... už se zas těším, jak tam budu skotačit, jezdit na skluzavce a dělat kozlíka na kolemjdoucí. U Rozárky bylo o zábavu postaráno: když jsem zrovna neškádlila Rozku, ležela jsem na klávesnici a snažila se dědovi do nějakého dokumentu vpisovat moje postřehy :o))) Taky jsem kradla z mističky na knihovně sušené lístečky růží, pěkně po jednom jsem si je nosila na zem a tam je vždy zrasila. Ale největší hláška člověčí babičky byla: "Budem angažovat Mijušku do reklamy na toaletní papír". Prý bych mohla zastat toho malého pejska, jak utíká s rolí toaleťáku. Týden uběhl jako voda a ukázali se rodičové. Byla jsem z toho nějaká zmatená, Říkali že jsem strašně vyrostla a mám už hebčí kožíšek. Nemohla jsem si nějak uvědomit, že byli tak dlouho pryč. Ale po procitnutí jsem zas byla malé torpédo. A skákala radostí. Doma na mě čekalo škrabadlo až do stropu, téda to mi udělali ale radost. Dost
často mňoukám na vrchní poličce s hláškou: "Co takhle zvýšit stropy a udělat další púoličku". O víkendu jsem skotačila venku, prý 2,5 hodiny. Vyzkoušela jsem šplh na všech okolních stromech, potkala se s mouchama a s plazem. No paráda.
Byla jsem na kontrole u pana veterináře. Breberky v ouškách už prý nemám, ale stejně mi každý den rodičové něco kapou do oušek. To je pak ze mě vzteklý torpédo. Rostu jako z vody... 2,15 kg, toť váha má. Ještě aby nééé, jsem už na tomto parádním světě 4 měsíce.
Dnes budu spinkat u Rozárky, jelikož k nám přijede na přespání strejda, tak abych ho nerušila ze spánku. Se těším na vanu a na ocásek Rozárky.
Ale víte na co se nejvíc těším??? Na Amálku :o) Prý se ukáže doma na konci týdne a mám být na ní hodná. Jenže já jí budu učit pořádný rošťárny a budem se kočkovat tak, aby rodičové pořád o nás věděli.
S dalšími událostmi se pochlubím, až tady bude Amálka.

Pac a tlap, Mijuška vopička ze Strašnic