Zdar, kočičáci.
Musíme se s Mikešem pochlubit, jak jsme zase byli šikovní. Naše služebnictvo nám 23. 12. přineslo nové šplhadlo. Takové krásně voňavé a přírodní. Vůně dřeva a jehličí je tak neodolatelná.
Šplhadlo umístili do jakéhosi stojánku a my si mysleli, že už je hotovo. Jenže pak začali kolem té novinky chodit dokola a něco zajímavého na to věšet. Hlavně takové ty krásné kuličky a spoustu bimbajících se věciček. No prostě nádhera. A pak, že Ježíšek nám nic nepřinese, že jsme byli zlobiví.
A co teprv, když vytáhli takové dlouhé chlupaté hady, jej, to je krása, to se tak krásně loví.
Jenže služebnictvo má očividně jiný názor. Proč po nás křičí? Proč nás odhání? My si to šplhadlo a hračky přece chceme upravit dle vlastních představ. A taky jsme dost asistovali. Hlavně s přemísťováním těch bimbajících se hračiček.
Tu novinku umístili do rohu místnosti a přivázali na třech místech na skoby ve zdi a na kličky od oken. To zase strašně zajímalo brášku, on je odborník přes šňůrky a kabely. Tak zkoušel, jestli se to dá překousnout. A světe div se, služebnictvo to zase neocenilo.
Pak služebná zmizela do ložnice, chvilku tam něco kutila a vynášela kusy rozloženého nábytku. A pak nám naše šplhadlo vzali. Přenesli jej do ložnice, kam nás nepouštějí a kde kvůli nám i vyměnili kliku, aby nešla tak dobře zmáčknout a abychom se tam jen tak nedostali.
Ti jsou zlí, co? Však my se zase jednou pomstíme, už s bráškou vymýšlíme, co zlikvidovat a jak se do ložnice dostat. Už se těšíme, jak budeme likvidovat ty zabalené věcičky, co si zítra budou rozbalovat.
Tak mňauky, kočičáci. Já se loučím a přejeme s bráškou všem krásné Vánoce a spoustu dobrůtek do misek.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?